Dvojčátka nebudou
Ahoj holky, už téměř měsíc se pokouším srovnat s tím, že jsme přišli o dvojčátka ve 23. týdnu, ale pořád to hrozně bolí. Měla jsem pohodové těhotenství bez problémů, všechna vyšetření byla v pořádku. Jako každý večer jsem ležela u televize a praskla mi voda. Sanitka přijela rychle, ale bohužel jednomu miminku už nebilo srdíčko a ani to druhé se lékařům nepodařilo zachránit. Je mi z toho moooc smutno.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.5.2010 18:49
Ahoj Lucie, chci se s Tebou podělit o svou zkušenost... Loni jsem byla těhotná a vše jako ty naprosto bez problémů, úplná idylka. Ale ve 24tt zjistili podezření na velice vážnou vývojovou vadu mozku miminka a po 6 týdnech nejrůznějších vyšetření se to bohužel potvrdilo a já jsem šla ve 30tt na interrupci (žiju ve Francii a tady je to i v tomto termínu možné), to znamená, že jsem rodila přirozenou cestou mrtvou holčičku (kterou nejdřív doktoři "uspali"). Rozhodně si umím představit, čím si procházíš. Pro mě je to teď necelých 6 měsíců a zpětně můžu říct, že měsíc po porodu to začalo být nejhorší a tohle období mi trvalo asi tak 2 měsíce... Tím tě nechci nijak děsit, ale člověk si ten strašný smutek a prázdnotu musí podle mého naplno prožít, aby se mohl zase odrazit a dál žít. Koneckonců, vždyť jsi ještě v šestinedělí! Na druhou stranu moje zkušenost je taková, že čas to opravdu změní, neznamená to, že zapomenem, ale naše bolest se přemění v něco jiného, jemnějšího, s čím se dá žít. Nejhorší a nejtěžší je na tom přijmout sama sebe v této nové situaci. Jednou jsem slyšela dobré přirovnání - je to jako přijít o končetinu, víme, že už nám nová nenaroste a musíme se s tím naučit žít.
Tvoje mrtvé děti ti nikdy nikdo nenahradí, ale přijdou jejich bratříčci a/nebo sestřičky a život jde přes všechny hrůzy dál a i tak stojí za to.
Člověka taková zkušenost převrátí naruby, spoustu věcí najednou vidí jinak a je na nás, abychom se z toho alespoň takto snažilli vytěžit maximum pozitivního. co mě osobně pomáhá, je nezabývat se otázkou "proč" a "co by, kdyby" z toho by se člověk zbláznil! Chodím k psycholožce, která mi taky moc pomáhá, partner, rodina, přátelé... Ale ne každý to umí. Někdy člověk slyší ledacos a nedá se tomu vyhnout...
No hele, nějak se do toho zamotávám. Přeju vám hodně lásky a síly, mluvte a vymluvte se z toho a i když to třeba nebude hned, věřím, že další těhotenství již dojde do zdárného konce! (my se teď taky snažíme o druhé...)
A kdyby sis o tom potřebovala "pokecat", neváhej. -
6.5.2010 8:52
Luci, to je mi moc líto!!! Ani nevím, co na to říct. Říkat kdejaké fráze, že časem to přebolí nechci, stejně nepomůžou. Vím to z vlastní zkušenosti. Potratila jsem v 9.tt, už je to rok a pořád nedokážu zapomenout. Nedá se to srovnávat s tebou, příjít o miminka ve 23.tt musí být šílené a nedokážu si to ani představit. Opravdu mě to moc mrzí a z celého srdce ti přeju, aby se ta šílená bolest co v sobě máš trošinku otupila, aby polevila. Bude to těžké, ale zkus být statečná!!! Nepůjde to hned, možná jednou, za dlouho...ale zkus to.
Když budeš chtít, přijď za náma na modrehokonika...rády tě tam všechny zase uvidíme Drž se Luci!!! -
6.5.2010 8:54
Ahoj Lucinko, tohle je hrozně smutné a bolí to víc, než si dokážeme představit, ale určitě máš oporu v rodině a přátele, kteří ti pomůžou a pak tu máš nás a rádi ti pomůžeme, abys nebyla se svými pocity sama. Jenže tohle všechno spraví jen čas, je to kruté a někdy to trvá pěknou dobu, ale doufám, že tě brzy potká nové štěstíčko, které ti to vše vynahradí. Drž se beruško.
-
6.5.2010 11:49
Ahojky Luci víš ani po pravdě nevím co ti na tohle mám napsat!!Je to hodně smutné a když jsem tady četla tyhle krásný příspěvky od holek měla jsem i slzičky v očích!!Musí to hodně bolet ale snad to brzy aspon trošičku přebolí a doufám že brzy bude další miminko aby tvou bolest aspon trošku vyléčilo a mohla se radovat z něj!!A určitě na to nikdy nezapomeneš život je někdy pěkně krutej a pohrává si snámi ale z celého srdíčka ti mocinky přeji už jen to nejlepší!!!Nevzdávej to a bojuj určitě na to nejsi sama a myslím že na nás tady se můžeš kdykoliv obrátit!!!!Hlavu vzhůru a věř že ted už tě budou čekat jen ty krásné chvilky.!Vím že tohle se snadno píše ale jsme stebou!!!!Drž se pa Petulka
-
6.5.2010 12:14
Lucko je mi to strasne líto a vim jak ti je,nám se mimčo nedaří už 9.mesicu,vim ze je to daleko horsi uz tak v pokrocilem stadiu nez na zacatku i kdyz je to taky hrozný,to se proste bohuzek stava,nebuj urcite budeš mít jeste spousty deti a rekli ti pricinu,proc se to stalo??? fakt mi to moc mrzí a drž se
-
6.5.2010 10:18
to je strašné !!! vůbec nevím, co na to napsat.. a na druhou stranu je to také tak moc nespravedlivé- když víme, kolik žen mají zdravě narozené děti a pohodí je někde do koše, v tom lepším případě do babyboxu... to vyléčí až čas, já ti teda doporučuji nějaké specialistu-psychologa.. čas to výlečí a zase bude dobře, uvidíš!!! hlavně se drž a neztrácéj naději.