Dvoougenerační dům
Ahoj, chtěla jsem se zeptat těch, kteří bydlí v dvougeneračním baráku s rodiči od partnera. Jste spokojení? Jaké máte nastolené pravidla společného soužití? Jak máte stavebně řešený dům (jestli máte společnou kuchyň, obývací pokoj nebo odděleně?)? Jaké máte mezi sebou vztahy? Děkuji za odpovědi 
Související články v encyklopedii
-
Jak krmit miminko
Kojení
Dopřejte svému drobečkovi mateřské mléko. Kojení je nejpřirozenějším způsobem krmení. Naučte se jak a co dělat v případě potíží.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.5.2016 11:58
mám zkušenost, kdy byly společné pouze sklepy, ale jinak vše každý svoje. a zkušenost to byla pro mně neblahá
partnerovi rodiče (byli stále doma, protože nemocní atp.) sledovali stále kde sem s dítětem, kdy chodíme ven, náš víkendový program s manželem je nezajímal a úkolovali ho i když sme spolu měli něco domluvené.
mnohdy bez klepání (no v 3 pokojovém bytě to moc slyšet nebylo, že klepou) chodili až do ložnice, když dcera chtěla k nim, tak sem ji pustila a měla sem "na talíři" že byla u nich. když sem ji nepustila, tak zase že ji tam nepouštím. o všem mohli rozhodovat jen oni.
určitě je to o lidech, ale já už bych do toho znovu s partnerovými rodiči (pokud by on nestál 100% a za všech okolností při mně) nešla.
cokoliv společného přináší jen problémy - kuchyně - kdo bude první vařit, kdo bude umývat nádobí, rozdělení potravin ... nebude jim mnohdy vhod, když si budeš chtít vařit něco třeba později večer. společný obývák - když ti přijde návštěva bude muset zákonitě být i s tchánovci. nepříjemné na Tv apod se dívat jen podle jejich volby. takže cokoliv společného nebrat. -
27.5.2016 13:02
sice bydlíme u mojí mamky, ale s tchýní by to bylo to stejný (ne úplně stejný ale velmi podobný). máme společnou zahradu, sklepy a vchod, jinak máme vlastní patro. nebudu se rozepisovat o tom jak to máme my (pozitivní to není), ale podle mě to je jen a jen o lidech a musí se velmi snažit obě generace, aby to klapalo. znám osobně rodinu kde to klape přestože mají úplně všechno společný, jediný soukromí mají v ložnici a vychází spolu dobře. naprosti tomu moje mamka zvládá ničit život i mým sourozencům kteří bydlí jeden 20km a druhej 150km daleko..... mimochodem pravidla jsou podle mě k ničemu, kdo chce vycházet, zvládne to i bez pravidel, kdo nechce, neomezí ho ani pravidla
-
27.5.2016 11:04Ahoj, my teda naštěstí bydlíme sami, ale vyrůstala jsem v dvougeneračním domě - v přízemí babička s tetou, v 1. patře my (šlo o maminčinu maminku a sestru). Šlo o 2 naprosto oddělené domácnosti (žádné společné místnosti), ale i tak docházelo občas ke konfliktům týkajícím se společného dvora, zahrady, drůbeže.
Já bych nechtěla bydlet s nikým - a to máme s manželovými rodiči (i on s mými) velmi dobré vztahy.
A jak píšeš, společná kuchyně nebo obývák by mohla být katastrofa. Problémy typu kdo a co a kdy bude vařit, nakupovat, sledovat v TV, uklízet ... Do toho bych rozhodně nešla! -
27.5.2016 12:28Máme celé horní patro jen pro sebe, vse kuchyň, koupelna, WC své. Dohromady vyuzivame jen schody a sklepy. Do doby nez jsme tu zacli bydlet vztahy úžasné! Ted po 7mi letech si nereknem ani ahoj... Nikdy bych do toho uz nesla a kdybychom neměli uz tak hypoteku, kterou jsme si vzali prave na rekonstrukci horního patra, tak už tu nejsme!!!
-
27.5.2016 13:08
nešla bych do toho! nikdy to nemůže podle mě dělat dobrotu
-
27.5.2016 13:15Je to o lidech, ale pravdepodobnost ze to nebude klapat, je bohuzel vysoka
-
27.5.2016 14:15
Zrovna vcera byl na emiminu zajimavy denicek. Jmenoval se tchyne nebo dabel? Najdi si ho a precti. Ja bych do spolecneho bydleni s rodici nesla. Ani s mejma i kdyz mame luxsni vztahy.
-
27.5.2016 11:03
Sestra s rodinou zůstali u našich, dům se předělal tak, že každý ma vše své - kuchyň, obýv.pokoj, ložnice, dětský pokoj, koupelna, WC a taky zvlášť vchod do domu. Všechno platí na polovinu, vztahy v pohodě...
-
27.5.2016 11:56
Ahojky, nevím zda Tě potěším či nikoliv. Také jsme šla bydlet s manželem do jeho domu, kde má jeho matka doživotní právo. Vše byloo ok do doby než jsem si začali dělat svoje bydlení. Začala se jí líbit naše kuchyn´a při představě, že si uděláme i koupelnu a wc , kterou jsem bohužel měli společnou, šla do vrtule. Začala nám dělat problémy, vyhánět nás z domu, pořád se jí něco nelíbilo, vzala nám klíče od dveří, jakoby propojovaček, aby jsme se nemohli zamykat. Pak se jí zdálo, že se moc často koupu, že jako většina lidí po sobě splachuji i po malé potřebě na wc. Vyhrotilo to tak, že tchán řval na manžela, že ho stejně zabije a na mě tchýně, že já jsem rozvracečka, protože manžel chtěl mít také vlastní bydlení. Na konec to skončilo tak, že jsem otěhotněla, bohužel potratila a ted´když jsem znaova těhotná jsem to tam vzdala a i s manželem odešla zatím bydlet k sobě do domu, kde bydlí i mý rodiče. Zvažujeme co bude dál, protože tam se opravdu nechci vrátit, aby se člověk, bál chodit na wc či do koupelny to nestojí za to. To, at si sežere a třeba tam shnije... Ale je proavda, že znám dost lidí, kteří nemají tchýni či tchána magora a život tam jde líp. ..
-
27.5.2016 12:22My bydlíme v třípatrovém řadovém domě s manželovou rodinou. Máme společný vchod a schodiště, ze kterého se jde do jednotlivých bytů. V prvním patře bydlí manželova maminka a jeho setra se psem. V dalším patře manželův strýc s rodinou a my bydlíme v pokroví. Pak máme společné prostory, jako je dílna, prádelna, velká zahrada a něco jako sklep, kde jsme si udělali takovou ''pařírnu'', kde slavíme narozeniny, a máme tam udělané posezení i s kuchynkou. Každý byt má svoji garáž a my dvojgaráž. Bydlíme takto už 4.rokem a probíhá všechno v pořádku, každý má to svoje soukromí. Navšťevujeme se. Nikdo k nikomu neleze jen tak. Taky sem se toho obávala, ale opravdu se to všechno dá zvládnout.
-
28.5.2016 8:40Bohuzel te take nepotesim. Tchyne takhle vyhnala partnerovu byvalou a pak jsem prisla na radu ja. Spolecna byla chodba, schody, sklep, susarna, zahrada, garaz. Jinak vlastni byt 2+1, oni nahore.
Nesmeli jsme se doma zamykat, kdyby nahodou neco, treba kdyby horelo. Ale bylo to jen kvuli tomu, aby nam tam baba porad mohla chodit kontrolovat, jestli jsem chudackovi vubec uvarila, uklidila.. kolik mam pradla v kosi, ze uz dlouho nevidela nic v susarne. Vecer si k nam sla sednou k telce, vyzrat sladkosti, apod. Pres den porad aby synacek neco delal pro barak.. vy uz zase nekam jedete?? to nam ani nepomuzete?? a jste moc hlucny, mate velkou spotrebu elektriky (platili jsme nemaly najem).. bylo to hrozny, poznamenalo nas to oba.. ja byla vystresovana, co zas bude...
Kdybychom nenarazili na super vyhodnou koupi vlastni nemovitosti, v dostatecne vzdalenosti, verim, ze uz bychom spolu nebyli. Ackoliv byl 100% se mnou, hadali jsme se kvuli tomu stresu o uplnych prkotinach.
NIKDY ZNOVU!
-
30.12.2022 21:52My s manželem bydlíme v dvougeneračním domu s jeho rodiči a nemáme žádné problémy. Kuchyň i obývací pokoj máme každý vlastní, ale každý den se setkáme u nás a posedíme si u kávy, abychom si popovídaly, jaký kdo měl den. Můj tchán pracoval celý život jako starožitník, ale již několik let je v důchodě, takže nám každý den poreferuje, jaké nové starožitnosti našel na různých internetových stránkách, včetně https://www.antikart.cz/.
