Fobie?
Ahojte. Potřebuji radu..už nevím, co mám dělat 
. Od malička se bojím trošku tmy..poslední dobou (zhruba poslední rok) mám strach ze tmy čím dál tím víc. Už je to u mě v tak kritickém stavu, že si všude rožínám, když nemám rožnuto hledám rychle, kde světlo rozsvítit, když ho nemůžu najít začnu rychleji dýchat,být více nervózní, potit se a panikařit. Když si rožnu je všechno v pořádku. Vadí mi ten tmavý prostor kolem mě (jako kdyby mě zužoval). Když jsem v místnosti, kde je tma a mám přejít do místnosti, kde je rozsvíceno, tak jdu tak rychle po tmě, že skoro až běžím. Poslední dobou se v normální životě stávám nervóznější, jsem více cholerická, zbytečně vybuchuji. Čím dál tím více častěji jsem unavená a bolí mě hlava. Opravdu nevím, co mám dělat . Mám zajít k psychologovi? Vzhledem ale k tomu, že už nejsem nějaké dítě, které má strach ze tmy..se mi to zdá padlé na hlavu. Poraďte mi prosím . Děkuji.
A nejhorší celé na tom je, že mě to už otravuje.. jsem z toho smutná. Nechci to tak už mít, ale nejde to a nevím, co mám dělat .
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
6.4.2011 19:07
Žádnou podobnou zkušenost nemám, ale určitě není padlé na hlavu vyhledat psychologa. Ten tu je od toho, aby pomohl. Žádné lepší východisko mě ani nenapadá..
-
6.4.2011 19:36
Ahoj, asi to nemám tak moc jako ty, ale je mi 27 a nejdu po tmě ani na záchod. Taky se docela bojím, nemám strach, že tam na mě něco vyskočí, ale jsem celá nervní, když někde není světlo. Já bych s tím k doktorovi nešla, připadám si sice bblě, ale zas tak moc mi to neva. Jestli ti to ale vádí a působí ti to problémy i jinak tak bych šla a rozhodně bych se nestyděla.
-
6.4.2011 20:02Určitě si k psychologovi zajdi. Ono je nejhorší jen udělat ten první krok, ale věřím, že specialista se na tebe nebude dívat jako na blázna. Naopak se ti bude snažit pomoct a už to by tě mohlo trochu uklidnit, že opravdu nejsi magor.
-
6.4.2011 21:21Tak já se k tomu taky veřejně přiznám...vždycky jsem se bála tmy...ale pak se to najednou zvrtlo, nebylo mi příjemné jít po tmě na záchod, jít po tmě do postele, nemohla jsem spát holejma zádama ke dveřim, nemohla jsem jít po tmě kolem schodů do rozsvícené kuchyně...měla jsem panickou hrůzu z toho, že sama musim jít chodbou na záchod a dívala jsem se do každého rohu, jestli tam něco není...bylo to až tak hrozný, že ma nžel (tehdy ještě přítel) musel se mnou v noci jít na záchod, protože bych se radši počůrala než tam šla sama...a pak mi to došlo..začla jsem se bát od té chvíle, co mi v baráku umřela ségra...nevím proč a čeho jsem se tak bála..ale bylo to prostě tak...od té doby co jsme se s manželem přetěhovali do vlastního bytu, chodim po tmě na záchod, do kuchyně a je mi to šumák...protože vím, že nikde nic není a nic se mi nemůže stát...ale venku je mi to v noci taky nepříjemný, ale tam se bojím spíš pobudy a úchyláka...takže u mě to bylo z tohohle důvodu...přeju Ti abys na to brzy přišla, protože vím jak je je to hnusné..
