Fobie z mrtvych
Zdravim, od mala mam strach ze hrbitovu (dva zazitky tam mam ze kterych mam trauma) a navic mam panicky strach z toho ze bych nekdy nasla nekoho mrtveho (mela zit v dome kde treba nekdo umrel).. proste tyhle veci me desi a nedelaji mi dobre. Ovsem ted k podstate.. umrel mi minuly tyden deda a zitra musim jit na pohreb (dedu jswm videla 2x v zivote, vztah jsme meli neutralni) a svira se mi zaludek kdyz vim ze prvne v zivote uvidim mrtveho cloveka, ze budu v jeho blizkosti.. sice je to asi hnusne kdyz ten clovek byl z rodiny ale muj strach je vetsi.. jak se s tim vyrovnat nebo jak se uklidnit? Vim ze je to zvlastni - je mi 20. Verze ze bych nesla nelze, vpodstate mne rodina otce do toho vtlacila a o moji fobii nevi a ani si s nima nejsem blizka abych jim to rekla..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.7.2020 6:32
Souhlasím s příspěvky. Jen bych dodala, že nemusíš na pohřbu vidět mrtvého, já když šla na pohřeb, nikdy jsem nešla podívat se do rakve. Toho se bát nemusíš. Ale pokud cítíš, že máš doopravdy fobii - čili máš i fyzické příznaky strachu, nechoď tam.
-
16.7.2020 23:23
Měla jsem to hodně podobně. Jako malá jsem nemohla na hřbitov a pokud jsem musela, tak mi bylo špatně ještě několik dní. Stejně tak nemůžu vycpana zvířata, lovecké trofeje, mrtvé brouky atd. Před pár lety jsem si pronajala apartmá v horách a před příjezdem ho majitel vyzdobil vycpaninami. Nemohla jsem tam spát i když je odnesli pryč. Pokud jsi neměla s dědou žádné vazby, tak bych se rodině slušně ouvila. Vím, že je to těžké a ti co k němu vztah měli to mohou brát špatně. Je to ale tvoje rozhodnutí a oni by tě neměli nutit. V krajním případě bych zkusila vysvětlit, že mi pohřby nedělají dobře a pozbamenaji mě na delší čas. Řekni že se s dědou rozloucis po svém, ale na obřad nechceš. Snad to pochopí. U mě se fobie zlepšila ale pořád to není úplně v pořádku. Šla jsem na pohřeb osoby, které mi byla hodně blízká a překonala jsem strach. To mi hodně pomohlo. Pak jsem pracovala s tím, že je vše jen v mě hlavě a musím si postupně zvykat. Už zajdu normálně na hrob a uklidim ho. To jsem dříve nemohla.
-
17.7.2020 0:36Chtel by te deda, kdyby zil, vystavit takhle stresujici situaci? Uprimne o tom pochybuju. Rozluc se s dedou tise po svem a nenut se do toho. Tahleta divadla pro pozustale/pribuzne za kazdou cenu, pricemz jsou uplne ignorovany byvale prani a pocity zemreleho, jsem nikdy nepochopila.
Doma vi, ze hrbitovy nemam rada, stejne tak vi i to, ze jsem ty lidi, co nas opustili, milovala, a nikdy by mou rodinu ani nebapadlo me nutit, abych tam chodila. Nikde neni receno, ze kdo se takovych veci neucastni, netruchli, ani to neimplikuje opak, ze kazdy, kdo se toho ucastni, automaticky truchli. -
19.7.2020 7:31Já to vezmu z druhé strany, jsem máma dvou dětí, na hřbitov chodíme za dědečky,zapálit svíčku,dát věneček apd. do rakve jsem se nikdy nedívala a to už jsem prošla hodně pohřby,na dvouch jsem nebyla, dala jsem přednost rodině,u toho jednoho vím,že bych to nezvládla(byl to blízký člověk).na hřbitově,na pohřbu mrtví neublíží,k rakvi jdou jen ti co chtějí. Když jdeme okolo hřbitova dcerka o tom hodně mluví(4,5 roku),že tam dědeček je pohřbený,mluvím o tom tak jak to je,je to přirozené.
