Hádky po sestěhování se
Ahoj, prosím poraďte mi, co mám dělat. Minulý týden jsme se nastěhovali s přítelem do prvního společného bydlení po 6 letech vztahu. Od té doby, co tu bydlíme, tak se o něho starám, peru, vařím, uklízím a když řeknu, že by si mohl uklidit ten ručník nebo ponožky, tak se pohádáme, protože mu prý pořád něco vyčítám. Velkou hádku jsme měli i kvůli instalatérovi, protékají tady všechny kohoutky, včetně hadice od pračky i záchodu, pořád někde utírám vodu. Když jsem řekla příteli, že by měl zavolat instalatéra, tak mi řekl, že si ho mám zavolat sama, když mi ta voda tak vadí. Já ale nechci obstarávat i instalatéra, myslím, že toho dělám dost, že by mohla být řada taky na něm. Čím víc se hádáme, tím větší je mezi námi propast a tím více jsme jeden na druhého naštvaní. Máte někdo s něčím takovým také zkušenosti? Prosím poraďte mi, jak z toho ven.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.9.2016 20:09Takhle to měl ze začátku snad každý koho znám a i my s manželem... Neuklízel, protože na to nebyl absolutně zvyklý z rodiny.. nikdy by nesáhl na špinavé nádobí - na to jsem si zvykla, pořídili jsme si myčku a já jí nandávám a on vyndává čisté.. ponožky a v jeho případě všude látkové použité kapesníky jsem vydejchávala hodně špatně.. musíte si nastavit svoje pravdila, promluvit si.. hned to nevzdávejte a snažte se oba! pořád mu všechno vyčítat taky není dobře i když se ti toho hodně nelíbí, dej mu prostor at se stará - vážně klidně chvilku nevař a napiš mu na papír co všechno má udělat ( zní to divně ale u nás to funguje
).. asi to bude ten typ kterýho samo nenapadne, že by měl udělat tohle a tamto, ale buď si na to zvykneš a nebo to vzdáš... Vždycky se vztah prověří až společným žitím! no a kdyby to prostě nešlo a nešlo a nešlo tak je mi líto, ale trápili by ste se oba (ale na to nemysli!!).. každopádně, dejte tomu čas a užívejte si, že jste spolu každý den 
-
7.9.2016 18:31Asi kazdej kdo bydli spolecne?
Rozdelte si preca, at pere on vsak se to nauci a jestli jemu ta voda nevadi a tobe jo, tak proc toho cloveka nezavolas? -
7.9.2016 18:36
Nechala bych ho par dni, at se stara o vsechno sam. Nejsi sluzka.
-
7.9.2016 19:49
Rozdělte si to, každý může dělat něco přece! A byla bych na něj tvrdá, nechce hnout zadkem? Nebude mít večeři (např.) (nebo sex
) Nejsi služka, přesně tak! Ano, uvaříš, vypereš, ale on ať vysaje a umyje nádobí. A s tím instalatérem...tak je blbý? Nechápe, že není normální, když voda takhle teče..?! -
7.9.2016 20:02já si myslim že i hodně záleží na tom, jak mu to podáš. nebyla jsem u toho s váma, ale... když sme se sestěhovali, dělala sem všechno, pak sem byla pořád naštvaná že on nic nedělá, a pak sem vybouchla když sem mu občas řekla že by taky mohl něco udělat. a on to nepochopil, nevěděl že ve mě už to pění dlouho a netušil proč sem tak nepříjemná. a po pár měsících sem zjistila jednu věc - využij toho času, kdy jsi ještě v klidu a v dobrý náladě, popros ho o pomoc s něčím jednoduchým (např. něco podat, otevřít zavařovačku, odnést něco těžkého) s úsměvem. když tě pobaví, kde něco nechal (např sem zjistila že nálepky z jablek lepí pod stůl) jsem chytla záchvat smíchu, dotáhla jsem ho na místo činu, a pořád se smíchem jsem mu řekla jestli si ze mě dělá p...
a at si to laskavě uklidí... začala sem to brát s humorem, on přestal nechávat binec, víc si po sobě uklízí, víc mi pomáhá nebo aspon ocení že jsem uklidila. naprosto sme se přestali hádat a on začal říkat, že sme nejlepší tým ale nikdy bych po něm nechtěla např. aby vytíral podlahu, utíral prach, věšel prádlo. jo, umí to, není to v zásadě problém, ale ráda to udělám, a on po mě naopak nechce, abych se starala např. o spravování auta a podobně -
7.9.2016 22:07
Po 7 letech vztahu přítel pořídil byt. Nastěhovaná jsem jen napůl. Bohužel kvůli zdravotnímu stavu se nemůžu ještě přistěhovat úplně. A od doby co tam bydlí se nemůžeme ani cítit. Jezdím jen na víkend a mám dojem, že se ze mě jako snoubenky stala uklízečka. Je to tak vždy. Přijdu dveře přes bordel nejdou ani otevřít. Nákup si tu hodinovou cestu stokilovej vezu sebou protože jinak bych tam ani neměla co jíst (dnes 2 sušenky pro mě a jedna konzerva s kukuřicí) jinak NIC. Přijedu a když se konečně probourám do vnitř tak začne vždy ta stejná ONE GIRL SHOW. Vyndám jídlo uklidím do ledničky a do spíže. Posbírám všechno špinavé nádobí z celého bytu (je fakt všude, včetně hrnků od kafe vedle záchoda) nandám do myčky. Pustím myčku a začínám vařit. Jídlo na plotně a já sbírám hadry opět z celého bytu rovnou do koše na čisté prádlo, aby se mi to lépe nosilo. Když už vylezám z podpostele a vytahuji poslední ponožku, s nadmírným přemáháním zjištuji že mám vedle hlavy celý roj octových mušek a pavouka, který je nestíhá ani lovit. Takže šup s prádlem do pračky, nalít gel zapnout. Pak hurá zamíchat jídlo, potřít kuře v troubě a hurá nahoru do patra luxovat. Vyluxuju nahoře, schody, dole koupelna. Potom umeju vanu, záchod, sprcháč, umyvadlo. Vytřu celou koupelnu, spodek i vršek. Jdu pověsit prádlo, dávám prát druhou várku. Jídlo vystydlo, dávkuju do krabiček s popiskama PO (oběd, večeře), úterý to stejné. Koukám do ledničky dělám seznam co chybí. Po 8 hodinách na návštěvě zjišťuji, že mě čeká ještě tolik prádla, že budu žehlit minimálně do 1 do rána. Když mám uklizeno a vyžehleno a přítel je spokojeně nacpán. Stále sedí u svého počítače a pracuje. Uklidím nádobí od večeře roznesu prádlo. Čeká mě převléknout celou postel. Převléknu postel. Jsou 2 hodiny ráno a miláček si jde lehnout a já konečně taky 2:30 usínám už na půl spím a vzbudí ručka šmátralka pod mou peřinou. Rezignuji... Naštvaně odstrkávám a hlásím ty celý den "pracuješ" u počítače ale já už to fakt nezvládám. Chci se vyspat tak mi dej pokoj. On uražen celou neděli mlčí a nic neříká. Sedí u počítače a pracuje. Ale mě to nevadí ještě za něj musím vytřít chodbu, aby se nevztekli sousedi, že není uklizený dům. Dojít s odpadky (no jo holt se tam musí třídit odpad). A když už si konečně dělám naději na procházku dostanu co chci. Po dvou dnech které jsem prožila naplněné tím vším, se mi dostaně 12 minutová procházka (rozuměj cesta na nádraží).
Takže takhle to vypadá každou sobotu a neděli už 6. měsíc. Že bych tam bydlela je pro mě teď už NEMYSLITELNÝ. A to přiznávám já sama jsem největší bordelář u nás doma Jo za to u něho napracovávám za to, co sem posledních 23 let dělala mámě. Ne vážně. Stačí na to jen tři tázací věty Už jsi někdy viděla černo-fialovou plíseň? Zapoměla na měsíc hrnek zavřený ve skříni? Ztratila si ponožku, která byla celou dobu zachumlaná v tvé dece? Ne, tak pozor někdo to doma dělá a když to nejsi ty je to určitě ten druhý.
