Hádky s přítelem
Ahoj, je mi 17 let a od mých 15 chodím s přítelem. Jsme spolu tedy dva a půl roku. Poslední dobou máme pořád nějaký problém. Neustále se hádáme, i když se třeba jedná o blbost. Není den, kdy bych kvůli němu nebrečela. Hrozně ho miluji a jde moc dobře vidět, že i on mě, ale ty hádky mě začínají vysilovat. Nejdřív to byly hádky o hovadiny, teď je beru vážně. V cestě nám stojí jeho sestra. Chová se k němu hrozně... jak to nazvat... incest? Možná. Pořád ho objímá, doráží, kdysi jsme byly nejlepší kámošky, teď ji za to chování začínám nesnášet. Je jí stejně jako mně, 17. Nepřijde vám to moc? Řešila jsem to i s mou mamkou. Ta jen vrtěla hlavou. Ach jo. Nejhorší je, že už jsem se o tom s ním bavila. Jediné co mi odpověděl: "podívej se na svou mámu a bratra!" Mou mámu vídám jednou za 14 dní, protože s přítelem bydlím, a pusu mi dává jen na přivítanou, protože je ráda, že mě vidí! A brácha? Pardon, ale tomu je devět. Vážně bych mu řekla, aby mě neobjímal apod? Přítel asi trochu nepřemýšlí. Jeho sestra furt prostě mu dává pusu. Vadí mi to už docela dost.
Pořád se o tom s ním bavím, že mi to vadí. Respektive bavila, já už to vzdávám. Taky jsme nikdy nikam nešli, on v mým věku? Má bambiliardu fotek s kamarádkama. Kámošema. Já? Nikde jsme nikdy nebyli. Taky jsem kvůli němu přišla o spoustu kamarádů. Furt je na vše negativní. Že prý zná dnešní kluky, jací jsou, kord na zadaný holky... vážně? Já ho fakt miluju a nedokázala bych ho odpustit, ale to, že jsem přišla kvůli němu o nejlepšího kamaráda? To mi opravdu hodně vadí. I jsem je chtěla seznámit. Aby viděl, že není jako ostatní. Že mě má rád jako kamarádku. Jeho odpověď?: "NE DĚKUJI." Aha... no... a já už jsem tak zoufalá, že musím psát sem.
Předem děkuji za odpovědi
- 04.03.2017 10:08:11 - full.avl změnila kategorie otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
4.3.2017 9:08
Chuděro, je mi líto, čím si procházíš. Ale má tě to něco naučit. Dopředu se omlouvám za esej - rozepsala jsem se, ale přečti si to. Jestli kvůli němu ztrácíš kamarády a necítíš se v tom vztahu volně, tak se máš naučit stát si za svým. Vztah by neměl být o vybojování si místa a pozice nebo o nadvládě jednoho nad druhým. Pokud k tomu ale dochází ze strany jednoho z partnerů, tak je to špatně a ten druhý by se měl postavit za sebe. Někdy to může mít za následek, že se ten druhý partner vzpamatuje a bude si tě více vážit a respektovat. Vztah by totiž měl být o vzájemném respektu. Někdy ovšem stání si za svým může mít za následek rozpad vztahu - což, a na to upozorňuji, nemusí být vždy ta špatná varianta. Pokud se ve vztahu necítíš, jsi svazována, omezována, nejsi volná a partner si tě neváží, tak proč v takovém vztahu setrvávat? Tvůj věk ti už dovoluje prožívat všechny city dospělého jedince jako je láska, vzrušení, touha, ale také zklamání a bolest. A tím, že jsi ještě v adolescentním věku, jsou všechny emoce znásobené hormony. Jsem si jistá, že k němu cítíš silné city a dost možná i on k tobě (to víme jen od tebe), ale vztah se opravdu nedá udržovat jen na lásce. Láska po nějaké době přechází právě v respekt a cenění si jeden druhého a toho, jaký ten druhý člověk je. Přerůstá to v něco hlubšího. Myslím si, že je ti už dost na to, aby ses nad svým vztahem a tvým přítelem zamyslela a zeptala se sama sebe "co vlastně chci?". Pak podle toho začni jednat. Neradím ti, ať se s ním rozejdeš. Jen se podívej na váš vztah a popřemýšlej, jestli ti takhle vyhovuje a jestli to takhle chceš. Pak po nějaké době třeba zjistíš, že se objevil někdo jiný, kdo je ti schopný dát to, co ve vztahu hledáš. V 18 jsem se seznámila s jedním senzačním klukem, byl to sice velký podivín, ale to mi v tu chvíli nevadilo. Zamilovali jsme se do sebe jako dva blázni! Nikdy na tu sílu skutečné první lásky nezapomenu! Bylo to jedno z nejúžasnějších období mého života. Ale asi po roce jsem začala zjišťovat, že se v tom vztahu necítím dobře. A nebylo to tím, že bych ho nemilovala. Láska byla stejně silná. Spadly mi ale růžové brýle. A já ho uviděla takový jaký je. A zjistila jsem, že bych s takovým klukem nemohla strávit život, stát se jeho ženou nebo s ním založit rodinu (i když jsem v 19 opravdu neměla záměr vdávat se nebo zakládat rodinu - stačilo mi, změny to vím). A po tomhle zjištění jsem půl roku bojovala sama se sebou, ubrečela jsem se vždy až ke spánku v rozmýšlení o tom, jestli skutečně dělám správné rozhodnutí když vím, že se s ním chci rozejít - vždyť já ho přece miluji! Ale pak jsem to udělala, i když mi to rvalo srdce a věděla jsem, že to samé dělám jemu
Ale bylo to správné rozhodnutí. Protože musíš být vždy upřímná sama k sobě. Musíš milovat sama sebe. Jakmile nebudeš nejdříve milovat sama sebe, tak ti nikdo jiný zvenčí lásku nedá. Ale to jsem teď trochu odbočila. Chtěla jsem tou svou zkušeností říct, že je třeba si uvědomit, co ve vztahu chceš a rozchod nemusí vždy vést jen ke špatnému. Bude to bolet, pokud ho miluješ. Ale osvobodíš se a otevřou se ti nové možnosti a hlavně budeš vyzrálejší a už neuděláš stejnou chybu 
přeju ti hodně štěstí!!! -
4.3.2017 9:29
Ahoj, já jsem něco podobného zažila..S přítelem jsem byla od mých 17 do 19. Nebydleli jsme teda spolu. Vídali jsme se denně, byli skoro pořád spolu. A on pak časem měl problém i s tím, když jsem šla s kámoškou na kafe, že prý na něj kašlu a upřednostňuju jiné, což je blbost.. Já se pak i bála mu říct, že bych chtěla s někým někam jít.. Nakonec jsme se po jedné hádce rozešli a řeknu ti, že mi najednou bylo líp. Ano, milovala jsem ho a i on mě a pořád k sobě něco cítíme, ale je mi takhle prostě líp.. Možná by jsi to měla zkusit. V 17 je brzo se upnout na jednoho člověka, v tomhle věku máš zkoušet nové věci a ne se trápit..
A co sé té ségry týče..Pokud to jemu přijde normální, tak mu to asi hold nevymluvíš.. -
4.3.2017 10:24Nepíšeš, kolik je příteli, tato informace by se hodila. Neumím posoudit vztah bratr-sestra, ale se ségrou si dávám pusu běžně i teď a dřív jsme i chodily za ruce a nevadilo nám to. Takže si myslím, že to s bratrem někdo může mít stejně. To, že v 17ti bydlíš s přítelem, to teda vůbec nechápu a myslím, že to není správně, ale to asi řešit nechceš. A že člověk přijde o kamarády kvůli vztahu je normální do té míry, že pár je radši spolu, tak se s kamarády třeba tolik nevídá. Ale aby ti někdo zakazoval, s kým se můžeš a nemůžeš bavit? Tak to vůbec. Může ti maximálně říct, že se mu to nelíbí a pak je na tobě, jestli uděláš to nebo to. Takže pokud ti vyloženě neříká, že nesmíš, tak bych to neviděla tak tragicky. Jen si prostě musíš stát za svým, že prostě budeš dělat, co chceš ty. Samozřejmě že ve vztahu musíš brát ohled na druhýho a on na tebe, ale všeho s mírou. Když něco děláš dobrovolně, kvůli partnerovi, tak mu to pak nesmíš vyčítat, i když bys zjistila, že ti to tak nevyhovuje. Prostě se musíš zase s partnerem domluvit. Je to složité, ale každý vztah prochází někdy krizí i více krizí bývá za celý vztah. Je potřeba si uvědomit, jestli ten člověk za to stojí. Někdo při první krizi uteče, já třeba si hned od začátku říkala, že s přítelem chci být a když přišla krize, tak jsem si na to vzpomněla, vím jaký je a jak se chová, že má vlastnosti, který se mi líbí, nedělá to, co nemám ráda (nekouří, nepije, nechodí do hospody). Takže ty musíš teď akorát zjistit, jestli je on ten PRAVÝ nebo ne a podle toho jednat... Hodně štěstí při rozhodování
-
4.3.2017 11:42
Ahoj, k tomu vztahu s co má tvůj přítel se ségrou bychom asi potřebovaly vědět něco víc. Takhle se to nedá moc odhadnout. Ale znám spoustu sourozenců co spolu mají takový vztah a dávají si pusu atd. Takže nemůžeme bohužel posoudit jestli to ta jeho ségra třeba opravdu nějak přehání. No a k vašemu vztahu - víš já osobně jsem možná trošku "uvězněná" ve vztahu, kde s přítelem nikdy nikam nechodíme, nemáme společné kamarády, nic nepodnikáme, a opravdu mě to ničí, pomaličku. Vnímám, že se kvůli tomu celá měním, nic nezažívám. Jenže to je právě to, přítel je o10 let starší a jsme spolu 3 roky, takže jsem si možná i zvykla nebo jak to říct a protože ho šíleně miluju tak vím, že ho neopustím, i když mi to ve vztahu fakt hodně chybí. Nechci ti tu vypisovat o sobě
jen ti na tom chci ukázat, aby sis dobře promyslela co chceš, protože jinak tě to může stát právě trošku společenský život. Záleží jestli ti to za to stojí. Zkuste si s přítelem i trošku promluvit o těch hádkách. Že jsou to přece hlouposti, a snažte se pochopit z pohledů obou. Držím palce -
4.3.2017 20:58
Ahoj...můj osobní pocit z toho, co píšeš je ten, že si s přítelem vzájemně "škodíte" velmi obdobným způsobem. On žárlí na Tvé kamarády - Ty žárlíš na jeho sestru. Partnerství, kde se člověk musí "ve jménu lásky" vzdát přátel nebo rodiny (nebo projevů náklonnosti ke členům rodiny) není založeno na důvěře a respektu nekončívá dobře...
