Hraničení s alkoholismem

Dobrý večer,
vezmu to spíše od začátku. Moje máma vždy pila jen přiměřené množství vína, bohužel ale před pár roky přešla na tvrdý alkohol - rum/vodka. Kdyby si ho dala občas nebo v přiměřené míře, brala bych to, ale už mě až znechucuje, jak je každý večer nalitá a je prostě po alkoholu jiná. Není protivná či agresivní, ale to člověk prostě už pozná, že je opilá.
Už jsem jí to říkala několikrát, jak už mě s tím štve, ale jen se ohradí, že si zase stěžuji na to, že pije. Samozřejmě se proti ní nemohu ohradit nijak pořádně, protože sama piji alkohol, ale ne každý den. Je mi 19 a ráda si dám pivo, či jednou za čas, když se sejdu s kamarádkami nebo jsem na zábavě, rum s kolou a jsem občas opilá, to vím, ale není to každý den.
Bohužel mám výbušnou povahu po mámě, takže to většinou skončí tak, že se obě rafneme. Neslýchá to ode mě ráda ani, když je střízlivá. Můj táta taky takhle pije, ale jako řidič kamionu bývá doma někdy i za 14 dní a tak to překousnu, pokud mám od něho klid a nechce si nějak hodně povídat.
Nejvíc mě však na tom štve to, že máma nějakou dobu nepila a říkala i jak jí to nechutná, nebo si dala trošek. Byla jsem ráda. Najednou jsem ji opět přistihla s rumem a když jsem na něj upozornila, jen prohlásila, že je to jen pro tentokrát a od té doby opět pije téměř každý den. Na svou obranu prohlásila to, že to má na nervy, že má nervy ze mě, z toho, abych udělala maturitu, apod. Ale namísto toho, aby se člověk dočkal normální podpory před maturitou, jen vidí, jak se oba jeho rodiče opět opijí. Člověk si poté připadá dost mizerně, jako jediný střízlivý, když už u nás moji sourozenci nebydlí.
Navíc tím, že kvůli opilecké náladě si ráda dá něco v noci k jídlu, mi moc nepomáhá, jako podpora při hubnutí. Akorát mě potom mrzí, že její slova, že budeme hubnout spolu a navzájem se podporovat, mi při tomto chování moc nepomáhají.
Už opravdu nevím, co mám dělat. Mám strach, že už to hraničí s alkoholismem a nechci mít každý den strach z toho, aby máma nesedla opilá za volant a nejela takto do práce či neztropila nějakou trapnou scénku před ostatními a já se pak za ní jen styděla. To samé platí i o otci, nechci se začít strachovat s tím, že jednou ještě s menším množstvím alkoholu sedne ráno za volant.
Doufám, že mi nějako poradíte. Také se chci moc omluvit za takovouto slohovku. Předem moc všem děkuji.