JEHO DĚTI
Ahojky,
mám malinko jiné téma než je tu běžné.
V mém okolí ale nemám nikoho, kdo by prožíval něco podobného a dokázal mi poradit.
Žiju s přítelem, který má z manželství 3 děti. Dva kluky - 10 a 12 let. Já jako "machcecha" jsem na tom skvěle. (Možná si to ani neuvědomuju...) Kluky mám ráda, oni mě. Těší se na mě a když k nám přijdou a běží mě obejmout... To je úžasný... Já vím. Jen někdy mě přepadají možná normální možná hrozné myšlenky. Dětství jsem neměla nikterak růžové. Jsem taky z rozvedený rodiny, ale náš otec se o nás nikdy nezajímal.Vše co člověk zvládnul, zvládnul jen díky sobě - např. hmotné zajištění apod..
No a já mam někdy strach, že mě ty kluci "ohrožují". Nevím jak to vysvětlit. Ale nejde mi třeba oddělit fin. výdaje. Na kluky, na nás - do budoucna na naše děti. Potřebuju radu, jak tohle přijmout. Jak to vzít za svý a to bez trápení... bez pocitu, že mi kluci něco berou. Jak na to? Kde začít? Jak si to nenechat přerůst přes hlavu. Přítele miluju, moc si ho vážím a máme skvělý vztah.
Tohle mě ale poslední dobou nějak trápí. Čim víc se spojují naše životy po té finanční stránce...
Chci tohle zvládnout a nenechat si tim život otravovat. Chci nad tim zvítězit!!!!!
Prosím poraďte. Jak se to podařilo vám...
děkuju
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
18.11.2010 10:02Ještě mě napadlo, s přítelem jsi o tom asi nemluvila že? Třeba by ti pomohlo, kdyby jste si určili nějaká pravidla. Např. by přítel ze svého platu dával každý měsíc (kromě alimetnů) ještě 1000 stranou pro jeho děti - třeba na dárky nebo na výdaje když jsou u Vás apod. A teprve se zbytkem by jste hospodařili, prostě by jsi s těmi penězi na děti vůbec nepočítala, jako by nebyli - ber to tak, kdyby přítel neměl děti a měl přesně o tyto peníze menší plat, přemýšlela by jsi stejně?
-
18.11.2010 9:48
Ahoj. Zkus se obrátit na odbornou poradnu, myslím na internetu. Ale myslím si, že Tvoje pocity jsou naprosto normální a v pořádku. Máš krásný vztah s přítelem i jeho dětma, to je něco, čeho spousta lidí nikdy nedosáhne, ale asi jen málokdo dokáže nedělat rozdíly moje děti - tvoje děti a obzvlášť ta finanční stránka by asi nevadila jen málokomu. Netrap se a užívej si toho, že máš krásný vztah s přítelem i jeho dětma.
-
18.11.2010 10:38Ahoj, myslím, že to jaký je a proč ho máš ráda, vytvořili i ty jeho děti. Prostě je má a měl by jim pomáhat i finančně. Nejsem si jistá, jestli jdou oddělit 2 rodiny, že by si vedl stranou nějaký účet na ně. Pokud se např. jednomu z nich něco stane, přítel asi nebude váhat, jestli mu pomůže nebo ne, ale je pravda, že v normálním životě to není špatný nápad - spořte si společně oba stejnou částku a se zbytkem, ať si dělá, co chce. Těžko se radí, ale asi by ses s tím měla smířit, že je to prostě součást jeho osobnosti, představ si, že by tě nesnášeli..
-
19.11.2010 10:16Ahojky,mám podobný problém.Jsem rozvedená a mám z manželství dvě holky (7 a 4roky),jsou to moje sluníčka.Našla jsem si přítele a ten má se svou bývalou přítelkyní teď už 3letého klučinu.Žijeme tedy v bytě já moje dvě slečny a přítel.Jednou za čas si přítel vezme kluka na víkend,bral by si ho častěji,jenže se o malého nestará jeho biologická matka,ale přítelova maminka,tak si ho vlastně půjčují oba.A oba mají určené alimenty soudem.Teď čekáme společné mimi-holčičku a narodí se nám koncem prosince.Problém je v tom,že já se snažím mezi dětmi nedělat rozdíly,když je tu i malý,ale podvědomě cítím,že je tu prostě navíc.Mluvily jsme i o variantě,že bychom si malého vzaly na stálo,až se nám narodí prcek a trochu zajedeme nový styl života,ale nějak si to nedovedu představit,že by tu s námi byl.Je mi ho líto,protože vlastně ani neví,co je to uspořádaná rodina,proto bych to zkusila,ale pořád ho vidím,jako vetřelce,který mezi nás nějak nezapadá.Hodně nad tím přemýšlím a pořád si říkám,že jde jen o zvyk,že bych si na jeho přítomnost zvykla,za nějakou dobu.Kluk mě má rád a když je u nás,tak mi říká mami a mě to nevadí,holky se sním taky snesou,ale co to moje podvědomí?
