Jak být s klukem jen kamarádka

Zdravím, spíš tu píšu z toho důvodu, abych se nějak vymluvila a možná našla někoho, kdo to má podobné. Pro někoho to bude prkotina, pro mě to začíná být docela otravná věc na denním pořádku.
Hrozně závidím lidem, kteří mají kamarády, jež jsou opačného pohlaví. Hrozně ráda bych taky šla s partou kluků na pivo a neřešila jen témata, která se prostě řeší jen s holkama. Jenže u mě je problém (a opravdu nechci, NECHCI, aby to znělo nějak sebevědomě či namyšleně), že vždycky, když se se mnou začnou kluci bavit, tak mě hned později někam zvou a mají jiné úmysly. Přitom nejsem žádná koketka, která by je sváděla pohledem nebo nějak balila. Jen jsem prostě vychovaná k tomu, že se ke všem chovám mile, jsem usměvavá, ukecaná a oni to asi hned vezmou nějak jinak. Často se mi stalo, že mě někdo někam pozval, šla jsem s ním bez nějakého úmyslu a řekla jsem mu, že mám kluka, tak okamžitě zrušil kontakt. Proto jsem to radši začala říkat na začátek, že někoho mám, ale klidně můžeme někam zajít a ráda s ním půjdu. Potom náš vztah nevztah okamžitě skončil. Hrozně mě to mrzí, protože znám spoustu holek, které pořád vypráví, jak byly někde s kámošema a tak a vím, že i můj přítel tráví hodně času s holčičíma kámoškama. Když se projeví, že třeba trochu žárlím, tak mi řekne, že nechápe proč, že to je jen kamarádka a jinak ji ani nebere a miluje mě. Snažím se to pochopit, ale dělá mi to problém, protože já právě žádnýho kamaráda takhle nemám nebo jen bývalí spolužáci, s kterými se vidím max 1x do roka.
Ptala jsem se i přítele, jestli je na mě něco špatně nebo proč se mnou žádný kluk neudrží kontakt jenže ten mi samozřejmě řekl, že jsem až moc hezká na to kamarádit s klukama, ale to já neberu jako odpověď, nemůže být objektivní. Vím, že si řeknete, že to je možná kravina, ale ráda bych takhle měla nějakýho kamaráda, který mě tak taky bere a nemyslí to jinak, připadám si pak hrozně blbě, když je musím odmítat, přitom bych se s nimi klidně bavila.