Jak mám být šťastná?

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

• 

  Martasek897.7.2013 17:18

  Neřeš ostatní a žij sama za sebe. Pokud Ti vadí chování lidí, tak je neřeš, nebav se s nimi. Každý jsme osobnost a máme jiné potřeby a pokud to ostatní nesdílejí, tak mají smůlu. Já taky přestala řešit, že se mi přestávají ozývat lidé. Neřeším to, nebudu to řešit dokola, rozčilovat se. Nechtějí se bavit, ať se nebaví, já to bez nich zvládnu a jdu v pohodě dál

  31 komentářů Nahlásit Hodnocení: 1

  +-
• 

  Bývalá uživatelka #1557.7.2013 20:02

  ahoj, vím jak se cítíš, mám to taky tak, snažím se chovat slušně s lidmi vycházet, udržet se v klidu když nestíhám,... vadí mi agresivní lidi, nemám ráda řidiče co tě obchlustnou když prší, a ty jsi jak prase, je těžke u zastávky asi přibrzdit, nesnáším když mi lidi blokujou vchod do baráku (parkujou a je jim jedno, že se s kočárem domů nedostanu), lidi jsou neomalení a je jim jedno, že někoho omezujou hlavně že oni mají své pohodlí.
  
  
  nejhorší je asi kolektiv v práci,... nesnáším drby, ovšem lidi jsou kolem mě prostě hnusní, když nedrbu jsem proti nim, jednou jsem si vyslechla, že kdo ví co si o nich myslím, ... NEŘEŠIT prostě taky jsem pochopila, že lidi jsou takoví, ne všichni, snažím se lidi poznat, ne je hned odsoudit, je mi jedno jestli je to barbina nebo kyselá padesátnice, snažím se být přátelská, a buď je ten člověk fajn nebo ne, jakmile zjistím, že nemá zájem, a má nějakou vlastnost kterou nemám ráda (např. když je někdo důležitý, povrchní...), tak se s ním nebavím, jen pracovně,... díky "kolektivu" jsem zkončila ve 2 pracích po roce, vždy mi šéf řekl, jste moc hodná, vy se na to nehodíte. Možná u té první měl pravdu, ta práce nebyla úplně moje vysněná, ale u té druhé, to mě dostal, to je práce na kterou se totálka hodím, ale neřeším, dělám tuto práci doteď, u 3. firmy , kde jsem se teď při mateřské vrátila a jsem na částečný úvazek.... A EJHLE bojiju zase, starý kolektiv už není, firma se rozrostla z 3 na 10 lidí a zrovna ty moje 2 kolegyně se odstěhovaly, takže jsem zůstala v novém kolektivu, ale je super, mám nové známe, a s jednou kolegyní si hodně rozumíme, je fajn, jenže zrovna sedím v kanceláři se svou nástupnicí, co je místo mě, a je to zrovna taková důležitá bárbína, je hlavně náladová a celkem nervní, jako nerozumíme si, snažím se to zvládnout lépe než v předchozích dvou zaměstnáních, bude to těžké, ale musím to dát. Jak říkám, musím se naučit nebýt naivní a naučit se nad tím povznést a mít jen ten pracovní vstah a hlavně být u šéfa ta dobrá, ne se nechat udupat a pak se hroutit a konec... musím se s ní naučit jednat a dělat dobře práci a to tak ať to vidí i šéf.
  
  Prostě je to strašně těžké, ale člověk to fakt nesmí moc řešit, i když je to těžké, lidi jsou prostě takoví, a věřím, že to tak někdy ani nemyslí. Ale pokud je někdo blbec tak je blbec, a pokud s ním nemusím dál nic řešit super, horší je to jak je to rodina, kolega apod. to je pak na palici....
  
  i já někdy asi působím blbě a neuvědomuju si to, nejsem dokonalá, ale když si toho všimnu, tak se to snažím vysvětlit, jsem třeba upřímná a přímá, a někdy to řeknu fakt na plnou hubu , neumím obkecávat a zaonačovat, což může někoho zarazit, ale zas někdo to ocení. Ale nejsem zlá, to vůbec, jsem právě naopak moc hodná, a pak řeším jak někdo může být taový podrazák, drbna a tak jak hlavně takoví jsou oblíbení, to fakt nechápu. Já teda nevím, ale když někdo drbe tamtu, drbe i mě a mi to prostě vadí (a nemyslím si, že mě zrovna nedrbe). Nechápu kamarádky co se drbou, to není přátelství, taky nemám ráda, když je někdo falešný, fakt nechápu, že to někomu nevadí.
  
  Někdy si říkám, že jsem moc všímavá, a pak to moc řeším, naučit se toho nevšímat, ignorovat a hlavě povznést se nad tím.... já se to učím denně, jinak bych byla asi v blázinci. Ale hlavně stále nechci být jako oni, chci být taková jaká jsem, jen silnější.

  Komentujte Nahlásit Hodnocení: 0

  +-