Jak na dobrý vztah s tchýní...
Ahoj, ne že bych to některé z vás přála, ale možná tu má některá stejný "problém" jako já 
Bydlíme s partnerem a dcerkou v našem domě, kde v dolním patře (odděleném) žijí i jeho rodiče. Nikdy s nimi problémy nebyli, krom nějakých maličkostí. Jenže... co se narodila dcerka, začalo to, čeh jsem se tak trochu bála...rady do východy, výčitky, apod. "Tohle nekupuj, ježiškote, to je z druhé ruky, a jak to, že jí nedáváš čaj, a tohle bys dělat neměla, a sousedka zase tamto a tohle...". Rady beru, ale věty typu, kdy mi přijde, že jsem hrozná matka, to je k zbláznění Ke všemu když jí dávám malou pochovat, chová se k ní, jako by byla už třeba půlroční. Hrozně s ní třese, bere ji za ručičky a nedrží jí hlavičku... Když jsem jí mile řekla, že je Anetka malá a je třeba ji zatím chovat jinak, přišlo mi, že jí bylo líto, že jsem jí opravila (ona přeci už děti měla a ví, jak se k nim chovat, ne?). Taky jí dávala sedět a když jsem jí řekla, že ani tohle není dobré, že sedět ještě neumí, podívala se na mě a prohlásila "No sedět ještě neumí, to bys po ní chtěla moc, ježiškote..." (ale já jí přece sedět nenutila!). A to jsou jen maličkosti a krátký výčet toho, co se u nás děje. Každopádně ať udělám, co udělám, je to špatně. Na vše má odpověď. Když se mě na něco ptá, ani mě nenechá domluvit a druhý den mi vyčítá, že jsem jí neodpověděla! Já už holky, maminky, nemůžu... Už cítím, že na ní začínám být bohužel alergická. Mám jí prostě na vše kývat, dělat "husičku" a chodit si k ní dolů poklábosit a pomlouvat sousedy? Protože takovou ona by mě asi měla radši...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
30.1.2014 11:26tady je každá rada drahá. pokud máš to štěstí, že stojí partner při tobě, je to ta lepší varianta.
můj chodil od maminky vždycky se zaručenýma radama a tím, jak já sem vlastně neschopná.
na soušasnou tchýni platilo asi jen to, že malýho sme jí dali na pochování do pozice, ve které sme chtěli, aby ho držela. a na rady odpovídám: ano tohle vím, a na výstřižky z novin odvětím, že tohle mám na netu a výstřižky s různýma radama fakt nepotřebuju
-
30.1.2014 10:17Ahoj, řešila jsme něco podobného, jen je to styl "kolik náš syn nemá hadrů","proč ho nemůže hlídat přes týden, a musí do školky".. Bydleli jsme s nimi v baráku rok, ale potom jsem řekla manželovi ať si tam klidně je, ale že já a syn se stěhujeme. Šel s námi a máme božský klid. I tchýně se uklidnila a zase spolu vycházíme.
-
30.1.2014 10:43I u nás je to něco podobného....s tim že my bydlíme dole a oni nahoře v patře, ovšem bez oddělených domácností, takže u nás stojí třeba v sedm ráno v ložnici co je potřeba a ani nezaklepe....my zatím malého nemáme, ale včera jsem měla termín a přijde to každým dnem....do teď jsem většinou jako ta hloupá husička vystupovala a vše odklívala a vše si od nich nechala líbit, ale cítím že dál už to tak nepůjde a že naopak je NUTNÉ říct taky svuj názor a stát si za ním, jinak by to bylo na psychiatra.....nedávno jsem tady řešila něco podobného, dám ti odkaz
