Jak navazovat přátelské vztahy
Ahoj,
chtěla bych se dozvědět, jestli jste na tom některá podobně jako já...
Během studií jsem bydlela jinde než přítel, a jelikož jsem nikdy nebyla typ, který dojde do společnosti lidí a hned se s každým baví, podle toho to také vypadalo. Nějaké známé jsem měla, ale nic závratného. Spíš jsem sedávala doma a společnost a párty mi nijak nescházely.
Jenomže se za mnou přistěhoval přítel a bydlím teď spolu, on je můj naprostý opak - přátelský, srší vtipem, absolutmě mu nedělá problémy seznámit se s kýmkoliv.
A to je právě ten kámen úrazu - chce se pořád seznamovat s nějakými mými známými, ale já je nemám na takové úrovni, abychom spolu chodili pít atd.
Nejhorší na tom je to, že si začínám uvědomovat, že nemám žádné známé a když si uvědomím, že bych někdy zašla s kámoškou na kafe, tak vlastně nemám s jakou. Je to možná i tím, že mám uzavřenější povahu, takže kdybych těm pár známým řekla, tak by možná šly...Nemám pak problém se bavit, ne, že bych měla nějaké problémy s komunikací
, ale pro mě je nejhorší ten "první" krok a vůbec s někým se sblížit.
Spíš se chci jen poinformovat, jestli jsem sama taková "divná" nebo jsou i takoví podobní lidé jako já
Díky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.10.2011 15:27Tak jak píšeš, tak nějak to cítím také. Přistěhovala jsem se do Prahy a neznám tu nikoho krom pár důchodců. Navíc jsem měla děti v době, kdy moji kamarádi byli na VŠ a tím jsme se dosti odcizili. Teď poznávám lidi ve školce, ale je to jen o tom. Dobrý den, to je dneska hezky. Nashledanou. Že bych se s někým domluvila a šla na kafíčko, to tu nehrozí. Raději jdu sem do čajovny a pokecám s babulkama.
-
13.10.2011 15:27
Neboj se, nejsi sama, jsem to samé. Na školách jsem bývala ta "vzadu". Moc se se mnou nikdo nebavil a když, tak jsme tvořili takovou tu skupinku "uťáplých". Skoro s žádnýma těma hvězdama třídy jsem se extra nebavila
Ani s expřítelovýma kamarádama moc ne. Zkrátka mi to nešlo. Ale asi jsem se za tu dobu změnila, nebo mi pomohlo několikaleté vybavování se na netu s lidma, že jsem o něco komunikativnější. Není to žádná sláva, ale je to lepší. Dokážu si víc dělat z lidí i ze sebe srandu a tak. Možná je to i změnou chlapa - je právě ten, co se dokáže bavit se všema. Ale spíše se dokážu bavit s "mladýma" než se stašíma - ala rodičové. Pokud se se mnou nebaví, tak se sama bavit moc nedokážu -
13.10.2011 15:28Ne nejsi divná. Jsem toho názoru, že je lepší mít jen pár kamarádů, ale třeba zase kvalitnějších, než hromadu povrchních známých. Buď taková jaká jsi. Tvůj přítel je třeba pravý opak, ale v tom je to kouzlo, že ty jsi zase jiná a nemusíš být přeci stejná jako on (a na každém kroku se lehce seznamovat a mít všude hned hromadu kamarádů). Ne každý je tak extrovertní jako tvůj přítel a je mnoho lidí, stejných jako ty. Vůbec nic si z toho nedělej. A na to, abyste mohli jít někam na kafčo či na pivčo, pobavit se a tak, ti stačí klidně jen jedna kamarádka, pokud si s ní rozumíš a umíte se pobavit.
-
13.10.2011 19:11Mě v tomhle změnil hodně můj poslední vztah.
Předtím jsem sice měla pár románků, ale většinou nic moc, spíš takové povrchní známosti, pořád jsem padala na nos a moc jsem si nevěřila, když se se mnou chtěl někdo bavit, hned jsem ho podezírala, co po mně chce... Teď je to jiné - chodím s klukem, co je hodně oblíbený a se seznamováním se problém nemá, no a mně nezbylo, než se přizpůsobit, abych vedle něj nevypadala jako ušlápnutá puťka. 
(i když to ve srovnání s ním pořád jsem ) Prostě už to tak neberu, snažím se na všechny kolem usmívat, být přátelská, když mě někdo požádá o pomoc, tak pomůžu, ale využívat bych se zase nikdy nenechala!!!, prostě myslím, že to mám v rovnováze a našla jsem si za poslední cca rok plno nových známých. Nejsou to kamarádi, "jen" známí, ale i tak je to hrozně moc. Opravdových kamarádů mám maličko, že bych to spočítala na prstech jedné ruky, ale zase jsou to takoví, co nikdy nezradí. Hlavní je neuzavírat se sama do sebe, být upovídaná, i když ne moc , veselá, prostě taková, aby příště tvoji společnost sami vyhledávali. Hodně štěstí!
