Jak nebýt upnutá na příteli?
Chodíme spolu už skoro 4 roky, v dětství jsem mívala hromadu kamarádů, ale jak nastupovala doba internetu - ICQ, libimseti .... až po facebook a dospívání, tak jsme postupně spolu přestali chodit ven a začali komunikovat přes internet. S nejlepší kamarádkou jsem se pohádala, myslela jsem si, že to přejde, ale doteď se spolu nebavíme. Přítel má plno zájmů a teď už i plno starostí se školou, prací atd... taky mám hromadu zájmů, ale ne takových, abych se zabavila na dost dlouhou chvíli. Plno věcí zvládám, když on je ve škole nebo v práci, tudíž mám potom plno času jen na něj, ale on na mě ne
často se já jako první ptám, kdy se uvidíme (ať vím, co a jak si naplánovat), spoustu času trávíme spolu, ale teď ho postupně ubývá. Miluju ho, chci se mu věnovat, snažím se vymýšlet různé výlety, obracím se na něj s různými problémy, když si sama nevím rady a tím mu asi přijde, že jsem na něj upnutá, protože svoje zájmy a povinnosti stíhám v době, kdy není doma a když on konečně přijede domů, tak už mám čas jen a jen na něj, jenže on si potřebuje splnit různé povinnosti a zábavu, kterou nemáme společnou...takže pak už jen vidí, jak na něj "čekám". Už tak spolu trávíme málo času a ještě abych já si našla nějakou zábavu a koníčky a už bychom se mohli rozejít, protože bychom spolu nebyli vůbec. Vlastně ani nevím, co chci slyšet
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.3.2012 17:53Netuším, jak Ti pocmot/poradit. Očividně ani ty sama nevíš, co chceš.
Já jsem s přítelem taky téměř 4 roky a jsem na něj upnutá. U nás je to spíše tak, že já mám plno povinností ve škole, takže se věčně učím a on je sice taky na škole, ale kluci to flákají, takže se neučí vůbec. Jen má povinnosti doma, které já nemám. Takže spíš je to u nás tak, že on řekne, že má čas ten a ten den a já si naplánuju všechno tak, abych ten den mohla být s ním a zároveň stihla všechno, co potřebuju já.
Jak tak koukám, tak u nás je to tak, že nemám čas já, ale čekám. U vás je to tak, že nemá čas on a čekáš ty. Netuším, co je lepší. My teda máme fajn, že nemáme žádné kamarády, se kterými bychom se stýkali pravidelně.
Já bych si s ním zkusila promluvit, že jestli by nešlo, aby si na Tebe vyhradil třeba víkendy a byli byste spolu a přes týden by se mohl učit. Najít nějaký kompromis. -
11.3.2012 21:32
Taky jsem s přítelem přes 4 roky a taky jsem na něj šíleně upnutá...Je to až děsivý, protože mám pořád strach,abych o něj nepřišla...Hrozně ho miluju, ale strašně moc.. Ale takhle ti nedokážu poradit, možná si najít,alespoň nějaký sport byť dvakrát týdně a možná pomůže už i to, že nebudeš mít pořád iniciativu ty... Ale jsem ráda, za to co cítím, jsem v tom vztahu 100%% s citama, i když s toho mám taky strach, dělám pro nás všechno, hlavně pro něj, je to můj život.. Prostě to tak je a možná se to někomu nebude líbit, já jsem za to neskutečně šťastná, že mám jeho...Ale taky kolikrát ulítnu a přeženu to, snaž se, aby to byl teď on kdo se bude snažit... Protože chlap, asi potřebuje pořád tak nějak ´´dobívat´´.Hodně štěstí...
