Jak se mám zbavit strachu a stresu?
Ahoj, mám na Vás takový dotaz, velkou prosbu o radu. Je mi 17, chodím na gympl. Spolužáci mě považují za šprta, protože nosím převážně jedničky, ale není to pravda, ve skutečnosti se učím velice málo, až před hodinou a spíš tak nějak šťastně proplouvám...no šťastně. Každý ráno před školou je mi na zvracení, je mi úzko, no prostě se strašně bojím, každé písemky, každého zkoušení i spolužáků. A skoro každý den po škole někdy i ve škole nastupují bolesti hlavy, což jsme zjistili, že je psychosomatické od napětí trapézových svalů. Jenže přes tyhle bolesti se nemůžu učit, at chci jak chci a to mi ten stres ještě zvyšuje a jsem v bludným kruhu. Vůbec všechny moje potíže jsou psychosomatické, tak jsem šla za psycholožkou, ta se se mnou ale nehodlala zabývat, jen to potvrdila, že jsem prý takový typ a dál to neřešila. Pozvala si mě vždy jednou za měsíc, aby se mě zeptala na pitomé otázky: co škola, co doma a konec. A když jsem jí řekla, že pořád brečím a je mi zle, tak mě chtěla poslat za psychiatrem, aby mi napsal léky, tak jsem k ní přestala chodit. Nejsem blázen, má to nějakou příčinu, jenže to nikoho nezajímá. Léky mi už předepsala neuroložka, nějaký antidepresiva nebo tak něco, já to ale nebrala, protože do sebe nechci cpát chemikálie a oblbovat se. Chci být sama sebou né být do smrti na práškách, jenže cpát do sebe při bolestech brufeny taky není ok. Vím, že za to všechno může stres a strach. Mám pocit, že se mi to vymyká kontrole, že jsem bezmocná a nemůžu nic dělat, a taky, že zklamu okolí, když dostanu špatnou známku, že zklamu rodiče, příbuzné a učitele, jak se na to budou tvářit co řeknou. Jsem totiž ve škatuli jedničkář a nikdo si neuvědomuje jaký je to tlak. Jenže já už to nezvládám, už nejsem a nechci být jedničkář, já chci být hlavně zdravá a veselá, né pořád bulet. Už mě nic nebaví, nemám chuť k jídlu, jen se pořád klepu a nejradši bych odešla někam daleko. Navíc mi nefunguje paměť a jsem pořád tak unavená. O prázdninách se vždycky vše zlepší ale už je jich zase konec a bolesti hlavy se mi už zase vrátili a taková vnitřní rozechvělost. Nevím, co mám dělat. Co by mi mohlo pomoct. Vyčerpává mě to, chtěla bych žít. Moc Vás chci poprosit o radu, co mám dělat? Znáte nějakou dobrou techniku proti stresu, strachu? Zkušenosti? Budu Vám strašně vděčná za cokoli. 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.9.2012 10:38Myslím, že by jsi potřebovala kamarádku, víc se spřátelit s lidmi. Pokud tě má někdo rád, je mu úplně jedno, jestli jsi jedničkář nebo ne. Víš, každý prožívá na střední stres, i ti "borci" třídy se někdy cítí trapně. Musíš se zaměřit sama na sebe, najít si koníčka, který tě bude bavit a trochu tě donutí nesoustředit se pořád na školu. V tomhle období se zdá vše těžší než to doopravdy je a s kamarádkou je vše lepší
-
1.9.2012 11:49Můžeš vyzkoušet Bachovu květinovou terapii. Jsou to bylinné kapky, přírodní, srovnávají psychické stavy. Já je beru a nemůžu si je vynachválit. Zkus se podívat na http://www.bachovaterapie.cz/
Já jim poslala mail se svým problémem a sami mi kapičky namíchali. -
1.9.2012 12:01Pořád řešíš okolí a o sobě nic, žádné koníčky, kamarádi, jen ty stesky.
Když už ti někdo potvrdí, co tušíš, tak je ti to málo. Když ti lékař napíše antidepresiva, tak je nechceš. Tak co vlastně chceš?? Zázrak??
Co sama jsi udělala, aby ti bylo lépe? Co sport? Bež si zaběhat! Krásně to vyčistí hlavu, pak se protáhneš, zacvičíš jógu, koukneš na učení na další den.... tím se zbavíš stresu z předchozího dne. A najdi si kamarádku, která tě vytáhne mezi lidi. Jen si pamatuj, že se budeš muset věnovat i ty jí, ne pouze ona tobě. Svět se netočí kolem tebe. Buď do něj chceš patřit, pak něco dělej, nebo tě baví být mimo a litovat se. Výběr je pouze na tobě.
Já byla na střední také jedničkářka a nikdo se mě nestranil. Takže známkami to asi nebude, že?? Lidé jen nemají rádi ukňourance a fňukny.
Zkus to s úsměvem, svět bude hned krásnější! -
1.9.2012 10:47Úplně Tě chápu. Taky jsem to ve tvém věku měla. Bála jsem se všeho zkoušení, písemek atd. Jenom jsem na tom nebyla stejně se známkama, já byla spíš blbá
Mě se spíš spolužáci vyhýbali, protože pro ně jsem byla až moc hezká.... hezky se oblékala a nebyla jsem jako oni. prostě jsem k tomu byla tak vedená, být stále upravená atd.. tomu oni asi nerozumněli a pořád mě odstrkovali. Spousta spolužaček se mnou nechtělo kamarádit, právě kvůli tomu. Všichni kluci se točili jen kolem mě a mě to už štvalo. přicházela jsem tím o kamarádky. Srovnalo se to až na střední. tam jsem hrozně přibrala a kluky už jsem nezajímala. Časem mě už můj vzhled štval a tak jsem zas na sobě začala pracovat. Shodila jsem, našla si přítele a řekla jsem si ať mi všichny vlezou na hrb. Prostě jsem začala žít sama pro sebe a ostatní hodila za hlavu. řekla jsem si, že za blbý známky se neštřílí. Nakonec jsem se dostala na vysokou a bylo po problémech. Zkus si říct, že to je tvůj život a chceš žít jen pro sebe. Zacvič si, vyjdi si na procházku, zaplavat, do cukrárny a uvidíš, že to bude zase fajn. Mě pomáhá zacvičit si jógu. Mysl se vyčistí a máš příjemný pocit, že si pro sebe něco udělala. Zkus si udělat každý den radost. Kup si něco na sebe, vylepšuj pokoj, maluj. Prostě věci které Tě od stresu odpoutají. Držím palečky a uvidíš, že Ti bude zase líp 
-
1.9.2012 11:18
Ahoj, napiš mi do zpráv, zkusíme spolu něco vymyslet
-
3.9.2012 14:29
Ahoj, ve tvém věku jsem se cítila naprosto stejně. Měla jsem samé jedničky a nikdo nechápal můj strach. Vždycky jen mávli rukou, že já stejně dostanu zase jedničku tak co. Hrozně mě to štvalo. Ke konci gymplu jsem se už nebála písemek, ale stres ze zkoušení nezmizel. Bylo to hrozný. Ráno mi bylo na zvracení, někdy jsem strachem vůbec nemohla spát, atd. Nakonec jsem se samýma jedničkama odmaturovala a šla na vysokou (přijímačky byly jenom písemný). Na vejšce ten strach postupně začínal opadat. Cítila jsem se důležitější, připravovala jsem se na budoucí povolání. Dneska jsem paní učitelka a dá se říct, že strach je fuč. Ale trocha nervozity tam vždycky je, když se mám postavit před novou třídu.
Jestli ti to pomůže, klidně mi napiš a popovídáme si o tom.
