Jak se vyhnout hádkám s mamkou, kvůli známkách ve škole
Ahoj,
abych vás trochu uvedla do situace. S mojí maminkou mám skvělý vztah, říkám jí všechno a na všechno se vždycky zeptám, ale když přijde na vysvědčení, které třeba není vždy ideální mamka se rázem promění na někoho úplně jiného a lítají slova jako "jsi úplně neschopná" "nebudu ti platit školu, půjdeš tady na učňák na prodavačku na tři roky a pak půjdeš pracovat, nebudu tě živit" nebo "budeš si sama žehlit a denně tady uklízet hned jak přijdeš ze školy", vždycky potom odejdu z místnosti a brečím, protože se bojím co bude dál.
Jak to tak vypadá budu mít čtverku z dějepisu, z jediného předmětu se kterým tak moc bojuji. Naše paní učitelka dějepisářka je občas hodná a milá paní, ale když dojde na dějepis do testů nám dává přehnaně těžké otázky a vždycky test tvoří většinou věci o kterých s námi nemluvila nebo neřekla, že se na ně máme připravit a já se bojím jedině toho, že si to mamka nenechá vysvětlit a zase mě potopí jak to dělá vždycky. Je horká hlava, takže začne křičet začnou padat výhrůžky, předběžné tresty a klasika jako odevzdej mi notebook. Nejde mi o to, že mě potrestá, jde o to jakým způsobem to dělá. Používá sama sebe jako trest. To, že mi dává úkoly jako uklízet nádobí nebo vytřít chodbu zvládnu, nevadí mi to, Chápu, že chce abych nějak přišla na to, že jsem udělala chybu za kterou musím nějak nést zodpovědnost, ale to, že je na mě (průměrně) dva týdny zlá a chová se ke mně jako k poslednímu kusu hadru, jako bych snad nebyla její dítě a tohle už je trochu moc i na mě a to toho snesu docela hodně. Většina z vás jste tady maminky, ať už puberťáků nebo malých miminek a tak se ptám jak by jste se v takové situaci zachovala vy? Dělám něco špatně já nebo je to tím, že maminka má prostě výbušnou povahu? A jak mám rozumně takové vyhrocené situace řešit, abych si ještě víc nepoštvala mamku proti sobě?
Na závěr bych ještě chtěla dodat, že mamka je seznámená s tím jaký mám s dějepisářkou vztah, ví jak se k nám učitelka chová (píšeme velkou písemku hned na druhý den co ji zadala) a taky až moc dobře ví, že se všechno snažím překonat a nechávám si zadávat hromadu práce navíc jen kvůli tomu o stupeň si tu známku vylepšit.
Prosím o každý názor, mamku mám ráda a ona to ví, ale tím, že mě při takových situacích nepodpoří, ale spíš shodí je pro mě vždycky velká bolest, obzvlášť v mém stádiu puberty, kdy vlastně poznávám všechno co obnáší být dospělý i když mám do dospělosti ještě 4 roky čas.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
31.12.2014 0:01
Zkusila bych o tom s mamkou promluvit v době, kdy budete obě v klidu a v dobré náladě. Zkusila bych jí vysvětlit, jak to cítíš i jak se snažíš...zkus se jí zeptat, co bys podle ní měla dělat - možná přijde sama na to, že víc dělat nemůžeš. S postojem Tvojí mamky nesouhlasím a sama za sebe doufám, že pokud bude mít moje dítě jednou podobné problémy, budu to řešit jinak. Ty se budeš muset naopak naučit nebrat mamčiny soudy tak vážně a nepouštět si je k tělu - i když vím jak je to těžké. Pokud děláš vše co je v Tvých silách, pak není, proč by ses měla sama před sebou stydět nebo si připadat neschopná. Rodiče jsou v některých směrech nezměnitelní a nezbývá než se s tím smířit. Nemyslím, že by ses měla mamce snažit zavděčit za každou cenu, spíš přemýšlej o tom, co chceš od života Ty, co bys chtěla dál studovat a kde, čím by ses chtěla živit - ve 14 letech už jsi sama za sebe zodpovědná - možná ne právně,ale morálně ano a daleko účinnější než vnější negativní motivace o kterou se snaží Tvoje mamka je ta Tvoje vnitřní - pozitivní. Možná bych se zkusila obrátit i na školního pychologa. Mamku můžeš v jejích afektech nechat vykřičet, je velmi pravděpodobné, že se nezmění, ale uvedom si, že nejsi zodpovědná za její reakce. Jsi zidpovědná jen a jen za svůj život. Držím palce.
-
31.12.2014 10:20Souhlasím s anonymkou, taky jsem horká hlava a hned na děti řvu, když donesou špatné známky. Starší dcera (16,5 roku) je jinak premiantkou třídy, druhá nejlepší, ale taky jí to občas ujede, přišla na to, že se méně zlobím, když mi to řekne hned - tedy stylem - mami, dneska jsem psali písemku z..., ale asi to mám dost blbě, prostě jem to pokazila. Já na ni nemůžu začít řvát, protože známku nemám, takže spíše řeším, co na písemce bylo, co pokazila a musí se to doučit. Když pak známku vidím, tak se už moc zlobit nemůžu, protože jsem to věděla dopředu a je fakt, že už to tolik nenaštve, když to vlastně máme spolu vyřešené.
Už se to naučila i mladší dcerka (13 let) a říká mi známky dopředu. U syna to tak moc nemůžu řešit, protože má poruchu a je mu teprve 8,5 roku -
31.12.2014 11:48
já bych dítě za čtverku taky nechválila, to maminku celkem i chápu. Ona vidí trochu víc dopředu než ty si uvědomuješ, jako každá máma pro tebe chce co nejlepší budoucnost. Jak už tu bylo psáno, říkala bych už dopředu, že se něco ve škole nezadařilo, nebylo by od věci i mamku poprosit o doučování nebo aby tě přezkoušela, sama by tak viděla, co umíš a co ne.
