Jak se vyrovnat s rozchodem?
Ahoj všem. Potřebuju se anonymně vyzpovídat. Teď jsem zjistila, že můj partner, se kterým jsem plánovala zbytek života, mi lhal. Jsem z toho na dně a nevím co budu dělat. Vždycky jsem měla jasno, že budu mít kompletní rodinu, že moje děti nezaziji trauma z rozchodu. A nejsem na světě ani čtvrt století a už jsem selhala na plný čáře. Už jsem si zvorala život tak, že to nenapravim. Bude ze mě svobodná matka, který jsem vždycky litovala a v životě by mě nenapadlo, že jednou budu na jejich místě.
Nemám na světě nikomu, komu bych měla odvahu se svěřit. Bojím se,že mě budou litovat a bude to pro mě jen horší. Bojím se, že moje životní selhání se stane oficiální. Bojím se, že všichni uvidí jaká jsem naivní kráva. Bojím se, že moje dítě bude mít následky z toho, že nebude žít v úplný rodině. Já vyrůstala bez táty a cítím to dodnes. A ani mi neříkejte, že někde čeká ten pravej. Ze všech chlapů je mi fyzicky zle. I kdybych jednou někoho potkala, moje dítě nezazije normální rodinu. Selhala jsem. A vůbec nevím, co teď budu dělat. Máme spolu nájem. Nemám kam jít. Dál s ním bydlet ale nemůžu. Nemám dost peněz na samostatný bydlení. Nemám žádnou kamarádku ke který bych mohla jít. Rodina je daleko a bydlí v malickym bytecku, ani bychom se tam nevešli. Vím, že on se nevzdá a bude to teď tvrdej boj. Bojím se toho, nemám na to sílu. Bude tlačit všem zpusobama, aby to zůstalo jako doteď. Já už s ním být nemůžu. Opravdu. To co udělal se odpustit nedá. Už ani nemám slzy. Snažím se být před dítětem veselá, aby to neodneslo ono. I když to odnese. Ale já se přece nemůžu kvůli němu obětovat, ne? Pro dítě je důležitá máma, která je v pohodě a to bych nebyla. Je mi zle, jenom když pomyslím na to, jak ze mě dělal totalniho idiota, nemůžu s ním zůstat. Vůbec nevím, co mám teď dělat, aspoň jsem se mohla vypsat. Moc prosím, nechte mi to anonymní, nemám sílu se ještě postavit pravdě čelem, nedokážu to říct nikomu. Ale vím, že budu muset. Jen už chci mít nějakej plán, abych nebyla ten chudák, kteryho všichni jen litujou...asi tu takhle v noci nikdo nebude...
Ach jo...tak mě to mrzí. Zklamala jsem samu sebe. A teď s tím musím zbytek života žít.
- 05.10.2016 19:10:41 - full.avl změnila kategorie otázky
Související články v encyklopedii
-
Každodenním hýčkáním ke kráse
Pravidelná péče o pleť
Pokud toužíte mít pleť zdravou a hezkou, je nutné se o ni pravidelně a dobře starat. Teprve až každodenní „údržba“ Vám přinese ovoce.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
5.10.2016 7:33Zaprvé, přestaň se litovat, nechceš to od ostatních, tak to taky nedělej. A HLAVNĚ! nezklamala jsi ty, ale on! Pokud ti provedl něco neodpustitelného, tak je to on, kdo zklamal. Neházej na sebe vinu někoho jiného.
Z praktického hlediska to bude těžké, pokud nemůžeš zůstat u kamarádky pár nocí, napadají mě prarodiče? Sourozenci? Pokud by bylo úplně nejhůř, tak tě přeci rodiče nenechají s dítětem na ulici. Vše se dá řešit, chce to chladnou hlavu
A co se týká okolí, teď je neřeš a až budeš chtít, tak tě určitě někdo vyslechne. Správný přítel tě nepolituje, ale pomůže ti! Hlavu vzhůru, svobodných maminek je plno a mají k dětem často bližší vztah Hodně štěstí! 🍀 -
5.10.2016 8:15
prvně nepíšeš v čem ti lhal, to je neskutečně důležitý. druhak se dá odpustit všechno, věř mi. respektive já se od manžela dočkala odpuštění za to že jsem z něj dělala totálního idiota a vztah nám funguje. jo je to těžký, musíme se snažit, ale oba jsme se začali měnit v tom co bylo špatně, ono většinou je chyba na obou stranách a při snaze zachránit vztah se musí snažit oba. hlavně to chce chladnou hlavu na řešení věcí-ať už odpuštění nebo rozchod a dočasně něco na bydlení se určitě najde. já vím, že první zjištění je neskonalý šok, ale zkus promyslet jestli bys mu dokázala odpustit, neříkám hned, a zůstat (za podmínky že s tím přestane-to je samozřejmost)
-
5.10.2016 7:59
přesně jak psala Francy, nevím, proč si myslíš, že jsi zklamala ty, udělala jsi snad něco, co by se dalo nazvat jako zklamání sebe a svého dítěte? Myslím, že ne. Udržet rodinu za každou cenu není to nejlepší, co pro své dítě můžeš udělat. Pamatuju si, jak mi mamka řekla, že se bude rozvádět a jakou jsem z toho měla radost. Mamka pak sice sem tam nějakého partnera měla, ale domů už si nenastěhovala nikoho. A vyrostla jsem i já i má sestra v úplně normálního člověka. Lepší neúplná, ale šťastná rodina, než úplná, kde je to samá hádka a krize. Jestli ses pro odchod opravdu rozhodla, je dobré začít to řešit s chladnou hlavou, zkusit si najít nějaký podnájem, podívat se po nějakém právníkovi, zajít na sociálku a zjistit si, na jaké dávky bys pak měla nárok. Sepsat si, co si s sebou chceš odvézt. Dále bych doporučovala, abys postupně zvážila, o jaké výživné si zažádáš, jestli mu omezíš nějaký styk s dětmi, jestli lhal tobě, ale k dětem má dobrý vztah, nebylo by fér, bránit dětem ve vztahu s ním. Vím, že teď je to těžké, ale třeba po nějaké době, až trochu vychladnou emoce bych si s ním sedla a na rovinu se ho zeptala proč. Třeba mu ve vztahu něco nevyhovovalo, třeba měl nějaké stresy a vypořádal se s nima holt takhle blbě, no a třeba je to úplný idiot. Každopádně věř mi, že pak budeš mít mnohem čistší hlavu a uleví se ti. Držím palce a vím, že teď to asi nechceš slyšet, ale děti máš napořád, chlapů je na světě na každém rohu plno, ono se to zase nějak vyvrbí. Za pár let už se na to budeš umět podívat z odstupu a uvědomíš si, že i tohle tě někam posunulo, že ti to dalo sílu. Když jsi na dně, jediná možná cesta je opravdu jen vzhůru. Vím, co říkám...
-
5.10.2016 9:04
Hlavu vzhůru. Zkus úřady, třeba nějaké bydlení pro svobodné maminky. Určitě by ti měli poradit. A že mají vaši maličký byt? Jsou to rodiče. Vyzkoušej se zeptat. Vždyť by mohlo jít třeba jen o týden. Jedna z našich sousedek je svobodná mamina. Žije sice v 1+1 se 3 dětmi protože na víc nemá, ale ty děti jsou spokojené. Nemají sice žádné extra oblečení, které by bylo značkové, ale milují svou mámu, jsou dobře vychované a ona se jim věnuje. Nepotřebuje litovat naopak. Má děti, které jsou leckdy spokojenější než děti z rodin, které jsou úplné ale rodiče se jen hádají, nebo jeden druhého ponižuje. Na svobodných matkách dnes už nic není. A že dítěti bude navždy chybět tatínek? To přejde uvidíš. Jinak chtěla by ses vyzpovídat najdi si v okolí i nějakého psychologa, vyslechne tě a pravděpodobně i poradí co a jak dál. Protože jak jsi sama řekla, dítě musí být na prvním místě a ty jsi dobrá máma, když si to uvědomuješ.
