Jak se vyrovnat s "rozchodem"?
Ahoj milé womenzonky, mám takový větší problém, se kterým si nevím moc rady. Pro mě je to tedy čerstvá záležitost a snažím se od toho odpíchnout už nějaký měsíc. Ano vím, že rozchod chce čas, ale mé podvědomí si pořád neuvědomuje, že se něco takového odehrálo. Nejlepší asi bude popsat celou situaci, a snad poradíte, co a jak. Chybí mi nějaký další názor.
S přítelem jsme spolu byli necelé tři roky a posledních 6 měsíců jsem měla co dělat, abych se nezhrotila. Zrovna jsem končila školu a nastalo težší období, při kterém jsem ztratila kamrádku. Rozdělil nás velký opakující se konflikt, který jsem už nezkousla a raději to s ní ukončila, mezi tím jsem řešila závěrečnou zkoušku spojenou s praxí, kde jsem trávila 8 hodin denně a do toho vlastní budoucnost a zjistila, že se obklopuju nějakou takovou prázdnotou a ani vztah s přítelem nebyl ideální. Nutno podotknout, že podle něj nebyl nic moc ideál, ale s několika věcmi, které mu na mě vadily se časem sám srovnal. A jak to tak bývá, tek po dvou letech se to zhoršilo, protože jsme to neřešili a nevyříkali si, co mu vadí, překáží apod. Nakonec z něj vypadlo to, že bych měla zhubnout a chodit mezi kamarády. Vyjádřil se zrovna ve chvíli, kdy jsem zjistila, že o mou společnost nestojí téměř nikdo z přátel, jen proto že jsem měla na ně málo času a každý z těch lidí je už někde jinde (práce, rodina apod.). Většinou jsem se snažila o nějaký kontakt přes FB, ale k většině schůzkám nedošlo, protože neměli čas, zájem.... Takže jsme s přítelem došli do bodu, kdy on mlčel a já se snažila si to nějak vysvětlit, zkusit napravit, ale nějaká snaha o komunikaci z jeho strany byla ta tam. Kolikrát mi už tekly nervy a nechápala jsem, proč se mnou nemluví, proč zrovna teď mě musí opustit i on. Jediné, na čem jsme se domluvili před létem byla pauza, při které jsme si vyměňovali emaily a nic víc. V mailech měl vůči mně dost velký odstup a vlastně jsme si psali jen o počasí a dalších blbostech, které mi spíš lezly na nervy a došlo to tak daleko, že jsem ho po 2 měsících požádala o své věci. Zkouška, kterou jsem měla odloženou na podzim nějak dopadla a já si věci vyzvedla s tím, že si ještě promluvíme, protože jsem to nepovažovala za rozchod, ale stále za nějakou "pauzu", protože jsme si nic neřekli a nevysvětlili. U něj jsem se dozvěděla nakonec, že neví, co chce a hladili jsme se, líbali jak puberťáci, pak mě vyprovodil na vlak, kde brečel, jak malý dítě, že chce být stále v kontaktu a že chce být se mnou nejmíň kamarád.
No dobře, nevěděla jsem sice, co to má znamenat, to líbání apod. ale tak jsem odjela a nechala si to rozležet.
V kontaktu jsme stále byli, kdy napovrch vypluly i další mé "neřesti", které přehlížel. Ale zřejmě pod vlivem své maminky se mu některé ty věci taky rozležely v hlavě a neumí si s tím poradit. Tak mi přes smsku jednou vysvětlil, že TEĎ se mnou žádný vztah nechce. TEĎ.... teď když potřebuju nejvíc podpořit a podržet, protože tohle období není pro nikoho nejlehčí.
Co myslíte? Je nějaká možnost na vztah? Už nevím, jak se dobrat k odpovědím na mé otázky. On nemluví, má nějaký traumata z děctví, kdy se rodiče hádali apod. Jenže já na něj nekřičím a nesnažím se to z něj vymlátit, ale v pohodě a rozumně si o tom s ním promluvit a on mlčí jak mrtvá ryba.. :-/ Jsem zoufalá a nechápu, proč se se mnou tak "kamarádsky" loučil? Proč mi to neřekl rovnou? Jedna jeho smska mi utkvěla v paměti, že pokud si najdu práci, tak je velká možnost, že zase vídat a třeba to dát zase dohromady, ale nejdřív očekává, že se dám dohromady já sama a přitom ani netuší, jak je to težké, když jsem úplně sama.
Po těch 3 měsících, co si jen dopisujeme jsem začala hledat práci a zaměřila se na sebe, něco zhubla a v podstatě jsem šťastnější, ale pořád mi tahle věc hlodá, Ani nevím, jestli ho po tom všem chci vůbec vidět a nebo se s ním vídat, jak navrhuje. Pořád mě to bolí a nevím, jak to brát 
Omlouvám se, že je to tak dlouhé
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.10.2012 21:24
Ono by asi bylo dobre kdyby ses ty sama dala "doporadku" Jak pises nemas tedka lehke obdobi a potrebujes nekoho kdo by to pomohl a ten nekdo ti nepomaha. Anebo pomaha prave tim aby te nakopl? To je taky moznost. Nevim proc ti rekl,ze kdyz budes mit praci,tak by to slo. Jako ze on vsechno sponzoroval a tedka treba chtel aby jsi prispela i ty?? Ono se tezko radi kdyz clovek vzdycky slysi jen jednu stranu.Ale ja bych ti poradila pokud stejne nevis jestli s nim chces byt at se opravdu tedka zameris na sebe. Napr: jestli hubnes,tak smele dal, delas to pro sebe, pro svuj dobry pocit aby ti lichotilo kdyz te nekdo pochvali a kdyz se za tebou kluci otoci, hledat praci je dneska normalni, budes mit penize a muzes si koupit neco hezkeho na sebe, zajit ke kadernici a zase to bude pusobit na tve sbevedomi? Ohledne pratel je to tezke. Ja dopadla podobne kvuli priteli, ze jsem nakonec zjistila ze mi nezustali zadni znami a po 5ti letech nebyl nidko nadseny se zacit zase stykat, taky jsem prisla o nejlepsi kamaradku po 15ti letech a dneska uz mam jen kamaradky,ale nejlepsi kamoska budu jen ja sama sobe. Vztahy jsou navazat a obnovit ale nejde to hned. Zavolej nejake kamosce co jste se vidavaly drive,zajdete do kina,na plk. Jo a hlavne jsem chtela rict,ze kdyz si ty sama zvednes sebevedomi,tak uz sama budes vedet zda s nim chces byt anebo jestli mu reknes, ze takto to dal nechces a ze urcovat pravidla budete jedine spolecne a takove: kdyz si najdes praci,tak s tebou budu si uz nenechas rikat. Tu praci si najdes kvuli sobe,ne kvuli nemu. Protoze kdyz si budes vice verit,muzes zacit flirtovat , bavit se, zajit s nejakym kamaradem jen na kaficko(proc ne) a ta cesta se sama ukaze casem.
-
7.10.2012 22:36PŘEDEM SE OMLOUVÁM, POKUD JSEM TO VŠE ŠPATNĚ POCHOPILA.....
na tom všem se mi nelíbí jedna věc a to je to, že ti dal najevo, až když si najdeš práci, tak by to mezi vámi MOŽNÁ ZASE ŠLO DÁT DO KUPY....jak tomu mám rozumět?????Chce, aby jsi se stala nezavislou, nebo očekává, že ho budeš dotovat??? (nevím, zda je zaměstnaný nebo také student), ale tohle mi z jeho strany přijde takové povrchní.......,,dám se s Tebou dohromady, až si najdeš práci"...no co to je za podmínky tohle??????
a na druhou stranu píšeš, že máš ted dost nabitý život, zkoušky, hledání práce, mít ráda sama sebe apod a a on ti řekl, že se máš nejdříve dát dohromady ale přitom on je ten, co má nějaké trauma, se kterým se nedokáže vyrovnat, proto nedokáže nic řešit rozumně, tak proč chce něco takového po Tobě?? Chápu to tak dobře??? -
8.10.2012 0:02
Predem omluva za anonymitu.
Covece jako bys zpola popisovala muj pribeh. Nejaky cas sem chodila s klukem - zamilovanost jak z filmu vystrizena, vsechno v pohode. Po case jsem z nej citila jakysi chlad, zeptala sem se co je, mluvili sme o tom a z nej vypadlo, ze se TED (jak ty rikas) na nejaky vztah neciti. Jako ten tvuj, tak i tento ma jakysi blok z detstvi a ze svy prvni lasky. Jeho rodice se rozvedli a on byl ten prostrednik, na kteryho se kricelo, kterej musel vyrizovat veci mezi dvema stranama v jeho 11 letech.. A taky ten, kteryho jeho prvni velka laska asi 2 roky z jejich 3-letyho vztahu podvadela.. Zustali jsme "kamaradi", po case se z nas stali "kamosi pres postel", behem ty doby z jeho strany probehlo par "zamilovanych" gest, privezl mi sem tam nejaky darek apod. No co cert nechtel, behem tohoto obdobi jsem se do nej ja opet lehce zamilovala. Ale taky se ke me doneslo par nepotesujicich informaci. Behem jeho obdobi "nemuzu navazat vztah a sexu mam habadej" si hledal na netu nejakou spriznenou dusi, se kterou chodil i ven. Kam to s nima zaslo netusim. Tak jsem to nechala vysumet, nedelala hysterku a sama pro sebe jsem ho kopla do riti s prominutim.
Konec pribehu.
PREKLAD: Nechci (necitim) se ted na vztah = nechci vztah S TEBOU.
Takze byt tebou kaslu na nej, protoze dle meho slepovany vztahy uz tolik nevydrzej a stejne se rozpadnou. Nevazi si te ted, neni ti oporou kdyz to potrebujes, tak jak to asi bude vypadat, az se nedej Boze stane v zivote neco zavaznejsiho. Od tohoto chlapka bych dala ruce pryc a ukoncila veskerou komunikaci, i tu kamaradskou, to by ses porad trapila a delala si plany nadeje. A ty dotyky a polibky tenkrat bych si od nej vysvetlovala jako pocit samoty, ktera mu nejak nebyla vhod. To znam taky, bejt jen takova emocionalni podpora v obdobi nouze... Ten si te nezaslouzi. -
8.10.2012 11:12
Jedna moje kamarádka řešila hodně podobný problém, jako ty..nevěděla, jestli ano, nebo ne, pořád se k tomu vracela a neuměla jít dál..Zabalila kufry a odjela do Anglie dělat aupair, tam si našla nového přítele, ale pořád myslela na toho starého..napsala mu, jak se má a co je u ní nového s tím, že ji starý přítel chybí..V Anglii byla 3 měsíce, ted je už asi rok zpět v ČR a bydlí s původním přítelem ve společném bytě..
Naopak jiná kamarádka odjela pracovat na zimu do penzionu v Jesenikách (včetně ubytování, ale za mizerný peníz), s přítelem si dali jen pauzu, že jak přijede na jaře zpět, tak to dají dohromady. Ona tam na něj celou dobu myslela a těšila se za ním domů a on si zatim našel jinou..
Někdy to chce léčbu šokem, zabalit kufry a odjed, dát se dohromady a urovnat si myšleny..zároveň dát možnost urovnat myšlenky tomu druhému a pak uvidíš, jak se to dál vyvrbí. Hodně štěstíčka! -
8.10.2012 12:39
taky jsem měla jeden takový prapodivný vztah a lepšit se to začalo, až jsem se od toho kluka definitivně sama odstřihla a sama v sobě si to ukončila. Na tom rozchodu jsem chtěla hledat i něco pozitivního, a jak jsem měla víc volného času, tak jsem začala chodit cvičit, obnovila vztahy s kamarády, na které dřív nebyl čas. Změnila jsem svlj účes, styl oblékání. Po čase jsem se s ex potkala a naše role byly otočené, já v pohodě, dařilo se mi na co jsme chytla, začal jsem si věřit, on naopak padl na samé dno, vypadal jako bezdomovec. Nabídla jsem mu případnou možnost pomoci (pouze jako každému jinému známému), tu ale nevyužil a já ho už nijak nekontaktovala. Je to už pár let, ale stále mám v hlavě jeho urážky, jak bych měla zhubnout, jinak se líčit a jinak se oblékat. Sám měl plešku, větší břicho a jinak jak v monterkách ho člověk nviděl. Ve vztahu s ním jsem se málem dostala až k anorexii. S odstupem jsem pochopila, že takhle to opravdu být nemělo a jak na sobě začnou lidi hledat chyby, je něco špatně. No a na "maminky" si dát veliký pozor, těm nebude nikdy nic vhod. Jedna velice hodná tchýně mi odvedla svého syna od rodiny a našeho malého dítěte.
