Jak si užívat života? rovnováha mezi prací a životem
Ahoj holky, spíš jen tak ze zvědavosti: myslíte si, že si užíváte život? 
Dostala jsem "doporučení", abych si víc užívala života, jen mi nebylo sděleno, kde na to vzít čas
Daří se vám, si naplánovat čas? a jak se tohle řeší, když docela dost pracujete, ale zároveň vás ta práce baví? Protože pak už to vlastně není až tak práce, ale způsob života....a když někdo do své práce dává všechno, tak to přece není, jako kdyby nic nedělal...a je jasný, že když toho máte fakt dost, tak někdy na svou práci nadáváte...
Umíte vy najít tu správnou rovnováhu mezi prací a volným časem? a jak se to dá naučit, když nechcete nic ošidit?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.10.2017 6:25
Záleží, kolik ti je a jak dlouho jsi v pracovním procesu. Mě práce děsně bavila prvních cca sedm let. To bylo tak, že jsem se jí věnovala fakt snad sedm dní v týdnu, myslela na ni i na dovče a tak se mi občas stalo, že jsem v létě odešla do práce a při odchodu z ní si jednoho dne všimla, že se změnilo roční období s je zima. Prostě nic jinýho pro mě neexistovalo. Teď zpětně vím dvě věci: ten pracovní život jsem si fakt užívala. Pro mě užívání života nejsou didziny, chlast, flámy, ale prostě mít požitek z toho, co dělám. A to se mi těch prvních let dařilo díky práci. Druhá věc je, že ted už by mi to žádný požitek nepřineslo
respektive v práci už jsem nebyla tři a půl roku a fakt mi nechybí. Takže suma sumárum... Užívat si života znamená dělat to, co tě baví, ať je to práce či koníčky. Pokud tě baví obojí, najít mezi tím rovnováhu. práce by ti pak teoreticky měla zabrat cca těch 40 hodin týdně a zbytek buď relax nebo aktivita, co tě baví. -
7.10.2017 1:13
Tak já jsem prvních pět let, co jsem nastoupila do práce, žila jenom prací. Učila jsem 6 hodin a po příchodu domů jsem dělala přípravy a všechno možné související. Často do 22 hodin, pak už jsem jenom šla spát. Zezačátku mi to nevadilo, poslední dva roky už jsem měla pocit, že takto se žít asi nemá a nedá, protože jsem fakt žila jenom prací. Letos poprvé mám pocit, že fakt žiju. Práci dělám tak, abych odvedla maximum, ale dopřávám si v týdnu jeden den úplného vypnutí, kdy práci neřeším, nemyslím na ni, naplánuju si nějaký výlet, nebo jenom ležet v posteli s knížkou, s holkami někam zajít apod.
-
7.10.2017 8:16Pracovala jsem jen krátce, ale předtím jsem dělala dvě školy najednou - a toho volného času jsem taky moc neměla. A užívala jsem si to, protože obě školy pro mě byly zároveň i koníčkem. Mimo školu jsme s kamarády měli tak jednou týdně nějaký menší "tah", který obvykle začínal v čajovně a končil v hospodě, v horším případě v non-stopu
Teď o užívání života mluvit nemůžu, bo se snažím akorát nějak přetrpět mateřskou, ale až si začnu hledat práci, tak určitě takovou, abych mohla říct, že tam chodím ráda 
-
7.10.2017 8:57
Taky me prace bavila asi tak prvnich 6 let, nez jsem se to naucila tak dokonale, ze jsem zjistila, ze uz se nemam kam posunout. Letos jsem potreti za svou kariera zmenila praci, protoze jsem byla z minule prace totalne vyhorela, ale zjistila jsem, ze je to mnou a ne praci jako takovou. Takze ve zkratce. Prace me nijak zvlast nebavi ani nenaplnuje, uzivam si hlavne zivot po ni, ktery spociva v tom, ze chodime za zabavou, do divadla, kina, na vylety, a ja hlavne na jogu, kterou mam tak 2-3x tydne. Naplnuji me jedine penize, ktere v praci beru a volny cas, ktery si diky nim s pritelem uzivame.
-
7.10.2017 12:23
Jsi singl nebo máš přítele? Pokud nemáš přítele, tak chápu to, že v práci trávíš spoustu času a to i nad rámec své pracovní doby.
Nebylo by od věci ale najít si nějaký další koníček, který budeš mít a kde změnila prostředí oproti tomu pracovnímu. A taky změnila druh cinnosti-aktivity. Pokud pracujete hlavou, chtělo by to nějakou fyzickou aktivitu, která může tělo napumpovat endorfiny a najednou je to o něčem jiném.sport, tanec i jenom procházky nebo projížďky na kole.
V práci by člověk neměl trávit pravidelně více než ó hodinu nad rámec pracovní doby. Snadno to pak může přejít k vyhoreni., Nebo si na to pracovní okolí natolik zvykne, že to budou brát jako samozřejmost a pokud by se změnila tvá situace najednou to bude na škodu.
V práci sem měla kolegyni, která běžné trávila denně více než 9h, klidně i 10. Dělala ze sebe nepostradatelnou a nakonec na to sklátila tím, že dostávala ó to více práce, takže ji ani nic jiného nezbývalo, než tam tak dlouho být. V té době byla singl, dnes už má přítele a teprve pomalu a pozvolna začíná chápat, že práce není život, ten e ji proklouzaval mezi prsty. -
12.10.2017 15:02Občas mám pocit, že už se samo sobě nevěnuji tolik jako dřív...Je to jako na houpačce, ale života se snažím užívat jak nejvíc to jde
