Jak to zvládnout, když zůstanete na miminko samy?
Maminky, jsem pracující maminka 3 měsíčního chlapečka, s manželem nám to přestalo fungovat (nebo spíš z jeho strany, nemá zájem o mě, od narození syna mi několikrát řekl, že je se mnou jen kvůli synovi, pořád se chce hádat, vyhledává konflikty, je podrážděný a přitom nemá proč), vš vyvrcholilo minulý týden velkou hádkou, nakonec odešel do našeho druhého bytu, já se synem odjela k rodičům. Od té doby mi ani nenapsal sms ani nezavolal. Vždy když jsem se pohádali, tak jsem to udobřovala já (i když vina byla jen na něm), teď ale už nic udobřovat nechci. To mě na tom děsí nejvíc, že opravdu nemám chuť nic udobřovat! Kvůli synovi bych si strašně přála být s manželem (otec je to super, synovi se věnuje), chtěla bych aby vyrůstal v úplné rodině, ale na druhou stranu mám pocit, že manžel už to "podělal" na tolik, že i kdyby měl snahu se vrátit (zatím jí ale nemá), že by to už nešlo. Chtěla bych se zeptat na vaše podobné zkušenosti, na to jak jste to z miminkem sami zvládli (nejde o to finančně, ale spíš psychicky, citově). Předem děkuji za odpověď.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.10.2012 16:10
Dobrý den,
omlouváme se za změnu nadpisu na takto nevyhovující, pravděpodobně byla administrátorkou otázka špatně pochopena. Nadpis jsem změnila, snad je teď už vše v pořádku.
Přeji hezký den
Daniela
Administrátor WomenZone.cz -
10.10.2012 23:29Ahoj, já zůstala s dcerou sama, když jí bylo 6 měsíců a v té době jsem byla také pracující mamina na plný úvazek. A podobně jako u vás - partner nebyl pro mě dobrý partner ale dceru měl rád a byl dobrý otec. Takže od jejích 6ti měsíců jsem žila s dcerou sama a on si jí bral občas na víkendy nebo na výlety, platil alimenty, občas něco koupil nebo přispěl. A funguje to tak u nás nadále. Takže dcerka dobrého tátu neztratila, i když s námi nežije, a i mě i jemu se rozchodem ulevilo.
Psychicky: nejtežší bylo rozhodnout se odejít (kvůli pocitu, že rozbíjím rodinu a beru dceři tátu), ale jakmile jsem ten krok udělala a odešla, tak jsem byla psychicky v pohodě, spíš to byla taková úleva. -
10.10.2012 10:07
Ahojky, já toto zažila u své první dcery. Mě chlap opustil, ještě když jsem byla těhotná. Bylo to hodně těžké vyrovnat se s tím, že nemá o mě ani o dítě zájem. Do teď nemá zájem o dceru (je jí 6 let). Jediné co, tak máme soudně určené alimenty. Žádné dárky, žádný kontakt. Jenom když se opije, tak mi píše jak mě moc miloval a jak jsem ho zklamala. To vše i když má jinou a s ní 3letou dceru. Řekla bych, že citově jsem se s tím vyrovnala až jsem se rozhodla žít s novým přítelem a čekáme další kozličku
. Do té doby jsem stále řešila proč se tak chová, když jsme se tak milovali a nakonec tohle. Bohužel musím říct, že jedině čas vše zahojí 
-
10.10.2012 10:12
jsem se synem sama od konce těhotenství a řekla bych, že to bylo jen ku prospěchu věci. Už v těhu byly hádky ze strany otce na denním pořádku a nedělalo mi to vůbec dobře. Syna jsem tak ušetřila rodinného dusna a nepohody. Dočasně jsme bydleli u mých rodičů, kde jsme se měli jako v bavlnce a rozhodně bych neřekla, že by synovi po citové stránce něco chybělo. Shodou okolností jsem se po letech potkala s dávným kamarádem a ten si nás se synem zamiloval a je s námi, můj syn ho miluje daleko víc jak svého pravého otce, s tím to stále dost drhne. Rodina přítele nás vzala bezvadně a mají nás rádi, rodina ze strany přítele o vnuka zájem téměř nemá, to jen tak z povinnosti dvakrát ročně, aby se neřeklo. Nikdy jsme odchodu od expartnera nelitovala, naopak se mi po odchodu velice ulevilo a zmizela většina mých obtíží, která byla z dlouhodobého stresu.
-
10.10.2012 10:44neporadím, takovou situaci nemám.... ale jen ti napíšu, buď radši sama, než s někým, kdo tě možná ani nemiluje ... a dítě vidí hádky, cítí..
-
10.10.2012 12:14
AHoj, ja sice nejsem sama s miminkem,ale mam rocniho chlapecka a kolikrat jsem si rikala,ze odejdu. Finance nejsou muj hlavni problem,ale presto jsem neodesla a kolikrat jsem si rikala jake by to bylo kdyby odesel radsi on. Pokud ti chlap rekne,ze je s tebou kvuli synovi a ne proto ze te ma rad a ze chce byt rodina,tak je to o nem. Chápu,ze to beres jako osobni selhani (proto ja porad zustavam),ale ty sama se musis rozhodnout jestli takto chces zit. Jestli chces byt stastna se synem,anebo nestastna s "rodinou". Muzes to nekolikrat zkouset. Ja ti v tomto strasne rozumim ikdyz mi nejsme vzítí. Nevim co ti poradit,jen to ze ty sama musis vedet jak to nechas dojit daleko. Kdyz to vezmu podle sebe,tak se ptam do kdy se necham ponizovat a slapat po sobe,ale ja jsem typ cloveka co vydrzi moc a pak uz ale neni cesty zpet. A co se tyce vidani maleho, zalezi jak se k tomu otec ditete postavi,pokud by ho chtel kazdy druhy vikend,bránit mu nemuzes a myslim,ze toto je strasne tezke pro kohokoliv kdo se rozejde jakoby ve zlem. Asi by nezbylo nic jineho nez si zvyknout,toto zatim jeste neznam .
-
10.10.2012 17:55
psychika, city,..............měla jsem kolem sebe vždy spoustu super lidí na které jsem se mohla s čímkoliv obrátit. At už je "zneužít" nebo si jen pokecat. Pro mne bylo nejlepší nezavírat se doma, ale být pořád ve společnosti. Člověk přestane myslet na hovadiny a je za celý den tak zničený, že nemá problém usnout
