Jak zapomenout?
Jak nejúčinněji zapomenout na ex?
Je to přes 4 měsíce, co jsme se totálně pohádali s ex - rozchod a od té doby jsme se spolu nebavili, ani jsme se nikde neviděli.. nic.. šíleně mi ublížil a hrozně to bolí.. ale přitom mi všechno, ty chvíle strávené s ním, nehorázně chybí :'( .. první měsíc sem byla na složení, sotva sem slyšela o něm zmínku, nebo jen někde viděla nebo slyšela jeho jméno a teď už docela v pohodě.. jen mám chvilky, kdy sjíždím jeho fb od shora dolů a potichu brečím do polštáře.. ale chci na to zapomenout a žít dál.. nemáte nějaké rady, kromě toho, abych si našla nového kluka?:/ .. s tím to právě souvisí.. po tom, co mi tenhle docela fakt škaredě ublížil, tak mám i strach se zamilovat nebo prostě tak něco... nebo co dělat, až nastane chvíle, kdy ho potkám někde na ulici? Bojím se, že když ho někde potkám, tak to bude zase všechno v háji...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
10.11.2013 8:42Mela jsem to podobne. Mne hodne pomahalo porad neco delat. Nemit cas na to prohlizeni facebooku. Kazdy den jsem si vysla s kamaradama,cetla si,sportovala....
Cas to vsechno spravi, uvidis
-
28.12.2013 20:03Myslím, že nejlepší bude, když u sebe budeš někoho mít ... Snad se časem najde někdo, kdo zlomený srdce slepí zas dohromady
-
10.11.2013 10:35
Jako bych to psala já... Akorát s tím rozdílem, že já jsem bez něj už 7 měsíců... Teď už sice nebrečím... Ale on mi tak chybí a přitom by neměl!!! Taky mi strašně ublížil, nezaslouží si, abych na něj jen pomyslela.... A přitom... Toho kluka jsem milovala celý svůj život.... A když jsem se snažila v sobě tu lásku zatlačit, jako bych zatlačovala kus sebe... Tak jsem to zkusila přijmout tak, že ho budu mít vždycky ráda, vždycky mi bude chybět... A s tím se snažím nějak žít... Já pořád něco dělám, letos mě čekají státnice, takže mám opravdu práce na 200%, chodím běhat, do posilovny, s kamarády, každý víkend chodíme s holkama tancovat... Ale stejně si na něj vzpomenu... Stejně se najde chvilka, kdy se mi vyjeví vzpomínky na něj... Nejhorší je, že já ho pořád vídám, o víkendech... I jsme v takovém nějakém kontaktu... A vím, že on mě má taky pořád rád, a vím, že bude vždycky, stejně tak, jako já jeho... Milovali jsme se tak, jak se ještě nikdo nikdy nemiloval (to mi vždycky říkával a vím, že to zní jako klišé, ale naše láska byla ohromná a proto to nemohlo vydržet, my jsme se milovali víc než každý sám sebe).... A teď si určitě myslíš, že jsem asi blázen... Ale jak mě se teď ulevilo, jak jsem to ze sebe takhle vypsala!!!
Jen jsem chtěla, abys věděla, že v tom nejsi sama... A rozhodně tohle nezažíváme jen my dvě... Budu na tebe myslet, ať to bolí co nejmíň a ať časem najdeš někoho, kdo ti neublíží. Ale do vztahu se nějak nenuť, i když by to možná pomohlo, někoho mít, je to blbost, když se na to necítíš (kamarádky se mi snaží dohazovat každou chvíli někoho, ale já nechci vztah, jak píšeš, bojím se, strašně se bojím...).
