Jak zvládnout dvě děti?
Ahoj, budeme mít druhé dítě a budou od sebe víceméně přesně dva roky. Není mi ale jasná spousta věcí ohledně toho. Například co uděláte, pokud budou brečet obě najednou? Které utěšíte první? Nehledě na to, že nejmenší miminka řvou pořád, bez ohledu na situaci. Jak to bude s procházkami s kočárkem? Sice dcera chodí krásně, ale nikdy nejde rovně, lítá všude okolo a především tam kde nemá. Vodítko jsem nesehnala. To mám pořídit kočárek pro dvojčata? Dá se složit do kufru auta? Nebo kočárek navíc a vézt každou rukou jeden? Jak se obecně funguje se dvěma dětma? Máte zkušenosti? Fakt se toho bojim. Dcera je trochu ignorant 
myslím že mi rozumí většinou (teď je jí 16 měsíců) ale je jí to prostě fuk. A navíc je divoká a temperamentní.
Ještě jeden dotaz - manžel mi teď odjede na 2 měsíce a já potřebuji s dcerou zvládnout veškeré obíhačky po doktorech ohledně těhotenských vyšetření. Rodina je stovky kilometrů daleko, jediná blízká kamarádka má tolik práce, že nestíhá žít vlastní život... chůva... nevim, asi bych se toho bála... Jak se to dá zvládnout s dítětem?
Související články v encyklopedii
-
Připravujeme se na miminko
Výbavička
Do rodiny přibyde nový človíček. Co ale takové miminko všechno potřebuje? Nečekejte a včas se připravte, aby vašemu broučkovi nic nechybělo.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
13.4.2019 15:06Zvládnout se to dá. Když měla dcera 17 měsíců, narodila se mi dvojčata. Což znamená dvakrát víc než jedno mimino, dvakrát víc řevu, je potřeba dvakrát víc času na všechno. A musím říct, že jak člověk musí, tak musí. Chce to dobrou organizaci. Dvouleté dítě je schopné spoustu věcí už pobrat, jde jen o to, jak se k tomu rodič postaví. Bude to náročné, o tom žádná, ale opravdu se to zvládnout dá. Když bude třeba mladší dítě krmit, přebalovat, starší dítě něčím zabavit, ať krmí panenku, může ji i přebalovat. Ať doma se vším pomáhá.
Já teď čekám čtvrté dítě a v době porodu budu mít doma čtyřletou holčičku, dva téměř tříleté kluky a miminko. Takže dvě děti jsou fakt pohodička.
Hodně štěstí!
-
13.4.2019 15:49
Druhé se mi narodilo den před synovo druhými narozeninami
Málokdy se stalo, že brečely obě zároveň, ale když, tak to bylo pěkné stereo, myslím, že člověk jedná tak nějak intuitivně, podle situace, sám zná své děti nejlépe, takže vždy zvolí cestu která vede k utišení obou, jednotný recept neexistuje, protože každé dítě a kombinace sourozenců je jiná, tak to platí i o dalších činnostech, většinou se to vyvrbí tak nějak za pochodu. Mé děti třeba odmítaly utěšovat, pokud jsem byla zaneprázdněná jejich sourozencem, chtěly mě mít pro sebe vždy celou..Nejdřív toto dělal starší, ale netrvalo dlouho a i mladší se v tomto začalo prosazovat a bráchu od nás odstrkovat. Doprava se dá řešit různě, já třeba mladší (výhradně) nosila a starší vozila, vše jsem doma měla už na prvotozeného a nic dalšího jsem nepotřebovala, někdo si pořídí sourozenecký kočár nebo skejtík ke kočárku, někdo odtahá obě děti na jednom kočárku, když na to přijde. Starší dítě může pohlídat sestřička u dr., zvlášť pokud dítě není zvyklé, může pomoci třeba mobil (u nás zabíraly stáhnuté malované lidovky a pod.), př. prohlídky nejsou povinné, já bych byla schopna i vynechat, protože bych neměla na to čekat v čekárně s malým dítětem 1-2 hodiny, jak to někde je, však prohlídky nejsou povinné. -
13.4.2019 19:44
Já mám první dvě děti od sebe 14 měsíců, mladší holčička byla naštěstí hodné miminko, takže se to dalo, někdy to byl blázinec, hlavně večer, kdy jsem opravdu nevěděla, koho uspat dřív, ale dělala jsem to tak, že jsem si s dcerkou lehla ke kojení a přitom uspávala staršího syna. Ale nezoufej, zbytečně se nestresuj, ono nějak bude, režim si svůj najdete a zjistíš, že chvilka pláče ještě nikomu neuškodila. Dvouletému dítěti už navíc jde i trochu vysvětlit, že musí počkat. Syn do dvou let vůbec nemluvil, tak jsem ho měla za takové větší mimčo, ale potom u dcery, která ve dvou letech už normálně mluvila a skládala věty, jsem pochopila, že i takto malé dítě velmi dobře chápe, rozumí a myslí
To zvládnete, myslím, že dvojčata jsou na tohle větší záhul. -
14.4.2019 6:31Je to náročné, to ti lhát nebudu. Dcerka má 4 roky a syn v červenci bude mít dva... Dcerka je taková všelijaka.. Jednou je zlata a s toho neví co by samyma roupama udělala... Začátky byly těžké protože se syn narodil předčasně. Takže jsem za ním 3 týdny dojizdela skrz mlíčko a abych s ním alespoň chvilku byla... Dcerce jsem hold musela vysvětlit že když bráška pláče musím za ním. Když spinkal věnovala jsem se jí... Nejhorší asi bylo to že většinu času jsem byla doma sama... Navíc po císaři mě jizva bolí do dnes... Ale na to jak byl syn nedonoseny je teď hrozný hyperak dělají furt blbosti... Které ne vždy konci dobře 😂 co si budeme nalhávat občas je to na Kroměříž ale dá se to zvládnout.. Naše mamka nás měla 5 a taky to zvládla
-
14.4.2019 11:24Já většinou utesila mladší. Ale neuvědomuji si, že bych to nějak řešila. Kluci jsou od sebe 2roky. Pořídila jsem kočár pro dvojčata, bazarove, za sebou postavené korby. Do auta se vlezl v pohodě, octavy kombi. Dverma jsme právě taky projeli. A pro novorozeně jsem měla vloznou tašku, co nahradila hlubokou korbu. Není to lehárko, ale na mašlí jsme z toho nebyli
-
14.4.2019 15:50Mám dva kluky, od sebe jsou o 2 roky a 3 měsíce. Je to makačka, ale není to tak strašný, jak jsem si myslela. Mladšímu je momentálně 8 měsíců, staršímu budou 3.
Starší byl taky hodně akční, neposlušný, věčně se vztekající. Od narození mladšího se hodně změnil, vyspěl, hodně se rozmluvil. S ním je to čím dál tím lepší. Začátky byly náročné, než pochopil, že teď kojím, přebaluju, snažím se uspat a nemám na něj čas. Po dvou, třech měsících si zvykl.
Mladší byl ze začátku hodně uplakaný, ukázalo se, že má alergii na bílkovinu kravského mléka. Po té, co jsem mléko strikntě vysadila, pohodové mimčo. Teď má ale asi měsíc a půl období, že na mě pořád vysí, pořád chce chovat (starší to měl přibližně v tomto věku taky). Bez šátku a teď nosítka bych se neobešla.
První měsíce jsem se bála s klukama kvůli neposlušnosti mladšího chodit ven, chodili jsme, až když přišel domů manžel. Začala jsem až když měl starší 2 roky a 7 měsíců. Venku se pohybuje už od dvou let zásadně na odrážedle, což je fajn, když potřebuju do města a někam na delší vzdálenosti. S malým jsem střídala nosítko a kočar. U kočáru je fajn, že ho můžu zastavit a v klidu se věnovat staršímu, to se ale mladšímu moc nelíbilo. Takže dávám přednost nosítku, i když jsem s ním trochu míň pohyblivá a rychlá, ale zas můžu chodit úplně všude a mladší je víc v pohodě.
Co se týče utěšování, řeším podle situace. Teď už si starší zvykl, že můžu utěšovat oba zaráz (ze začátku chtěl maminku jen pro sebe). Takže mladšího do náruče na stojáka, staršího k němu na klín. Naštěstí ale těch situací, kdy pláčí oba není zas tolik.
Doporučuji nastavit pro dceru hranice a hlavně srozumitelné důsledky pro její chování. To mi u staršího pomohlo. Třeba když vjel s kolem do silnice a nepomohlo několikero napomenutí, tak pak na něm nesměl jezdit, znova už to neudělal.
Jinak s druhým dítětem jsem přestala řešit spoustu věcí, které mě u prvního stresovaly. Co vím od okolí, má to tak většina maminek
A k těm doktorům, zavolala bych do ordinace a zeptala se setřičky, zda by mohla dítě pohlídat, když budeš u dr. Zároveň doktory, které lze odložit, bych odložila (odvodní, zubař a tak, nechala si jen gyndu).
