Jak zvládnout rozchod ohledně dítěte.
Ahoj mám problém a už nevím jak dal. Jde o to ze s přítelem máme 6mesicni holcicku , a nás vztah proste jde úplně do haje. Já už to psychicky nezvladam a v sobe to vše držím jenom kvůli té malé. Sama pochazim z rozpadlé rodiny kde o mě otec nejevil moč zájem. Co se tyče patrtnera malou miluje a věřím ze i po rozchodu by o malou zajem měl. Co mě ale trápí je strach ze malé zničim život skrz sebe , ze nezažije společný Vánoce , narozeniny apod. Ze proste nebude mít nikdy tu kompletní rodinu už a strašně mě tahle myšlenka ve mě ničí a říkám si ze vše špatný co se mi děje musim kvůli ni vydržet , ze proste nesmím byt sobecka a aspoň ji dat tu kompletní rodinu kterou jsem pro svy dítě vždy chtěla hlavně proto ze ja to nikdy nezažila. Další věc je ta ze malá je celkem náročná je proste strašně živá a kolikrát je to sní fakt mazec a mám strach ze to proste bez přítele nebudu dávat a nebude už potom cesty zpět logicky , přítel by si ji nejspíš bral na nějakou střídavou péči , ale i tak mám proste strach. A moje poslední obavy jsou z toho ze až by si přítel našel jinou partnerku jak bych v sobe zvládla zpracovat ze se o malou časem stará i ona kdyz by mala byla u tatínka. Chtěla bych prosím názor , rady a zkušenosti všech kdo si něčím podobným prošli předem všem moc děkuji …
Související články v encyklopedii
-
Každodenním hýčkáním ke kráse
Pravidelná péče o pleť
Pokud toužíte mít pleť zdravou a hezkou, je nutné se o ni pravidelně a dobře starat. Teprve až každodenní „údržba“ Vám přinese ovoce.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
14.1.2023 15:27
Procházela jsem si podobnými úvahami. S otcem dcery jsme se neustale hádali, na můj vkus hodně pil, ke všemu mě podváděl, ale chtěla jsem dopřát dceři úplnou rodinu, jakou jsem zažila já jako dítě. Když se mi ale malá při jedné hádce začala strachy třást v náručí, protože ji to v noci probudilo, řekla jsem si dost a odešla. Malá v té době měla rok a čtvrt. Letos jí bude osm, od táty, který ji miluje má skoro tříletou sestřičku, díky mému partnerovi má defakto dva starší bratry, ale hlavně je obklopena láskou a ne hádkami. Nebylo to jednoduché, často jsem se cítila na dně a dlouho s ní byla sama. Ale pokud bychom spolu zůstali nebylo by to dobré pro nikoho.
-
14.1.2023 8:56
Myslím, že byste se měla obrátit na psychologa - řekla bych, že nemáte ani tak problémy s partnerem jako s psychikou po narození dítěte (hormony, nedostatek spánku...). Držím palce, ať najdete pomoc.
-
14.1.2023 17:08
Těžko říct, jak moc je to u vás zlé.
My ale s manželem máme chlapečka, bude mu rok. Těžký porod, místo mazlení s miminkem jsme lítali po doktorech, živé náročné dítě, nespavec. Zatřáslo to s námi pořádně, mám pocit, že toho na něj bylo moc a na mě ostatně taky. Už jsem byla hodně nešťastná a myslela si, že to nevydržím, neřveme na sebe, ale hezky jsme spolu nemluvili. Pak jsem dala malého asi v 8 měsících na hlídání babičce na odpoledne, pak přes den, pak na noc (teď dávám asi jednou cca 1x za 14 dní)... a najedou jsem měla vedle sebe znovu fajn chlapa a spadlo to i ze mě, svitla mi naděje, že může být svět zase někdy normální. Tak mě došlo, že už toho prostě jen máme oba plný kecky (a to bylo doma taky všechno špatně, hádka třeba jen proto, že jsem nezavřela dveře, buďto jsme nemluvili nebo si nadávali).
Myslím si, že to, že musíme na nějaký čas v podstatě ty chlapy vyměnit za dítě a na nich najednou nezáleží, nesou blbě a my všecko vidíme přes ty hormony třikrát tak veliký. Pak teda odcizení po porodu není nic nenormálního, je to obrovská změna všeho. Pokud v tom není nevěra nebo něco zásadního, tak bych to neviděla tak černě. Ne všichni umíme komunikovat kdovíjak efektivně, zvlášť v dlouhotrvající únavě a stresu.
Prostě se zkusit zase chvíli cítit normálně, zajít na večeři, když máme volno, zavrtat se sami večer, nalít si skleničku, dát najevo, že nám spolu může byt pořád hezky, muž byl s sedmým nebi, koukala jsem jak blázen. Zklidnili jsme se oba a malý už taky přestává být jen ječící mimino.
PS. Strašně mě vytáčí instagramový matky jak maj všichni všechno zalitý sluncem, to má člověk pocit, že každý lidský pochybení je totální selhání.
Každý vztah je jiný, srovnávat se s ostatními nemá smysl.
Přeji Vám ať se rozhodnete jakkoliv, ať jste šťastná a holčička má spokojenou a usměvavou maminku. -
16.1.2023 6:21
Asi si myslíte že už nikoho nebudete do konce života mít
Ja take odesla od byvaleho s pul roční dcerkou. Kdyz ji byl rok a pul nasla jsem si jineho ted jsme spolu 3.5roku a malá ho ma moc ráda, zaroven za tatou tsly chodí 
buďte v klidu chce to čas. Ale rozhodne spolu nebudte potom teprve trpi dítě. Mam deti 2 a vim o cem mluvím
