Je divné nemít přátelé?
Ahoj, příjde vám divné, že ve svých 19ti letech nemám vůbec žádné přátelé? Pracuju z domova a jediný, s kým se bavím je můj přítel, nebo starší bratr. Jsem neskutečný introvert, takže jsem se nikdy s nikým moc nebavila, ale teď už asi 3 roky nemám vůbec nikoho a jsem pořád doma.
Je to normální? I přítel se na to občas tváří trochu divně, ale není to tak, že bych na něm byla nějak závislá.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.3.2020 19:34Pokiaľ tebe spoločnosť nechýba, nie je na tom nič zlé. Blízke vzťahy má každý z nás len s malým počtom ľudí, už je potom druhá vec ako veľmi sme spoločenskí, či máme radi ruch okolo seba alebo skôr ticho.
-
24.3.2020 21:59Divné to není, každý z nás je jiný a každému vyhovuje něco jiného, obzvlášť pokud jsi introvert. Akorát já osobně potrebuju alespoň jednu dobrou kamarádku, se kterou můžu občas zajít na kafe a vsechno s ni probrat, to i ženské věci, sex, občas si potrebuju postěžovat na přítele, když mě naštve a tak.
Ta by mi chyběla. -
24.3.2020 18:34Není to divné přátel jako takových v životě potkáš jen pár a mít kamarády není výhra. A jak se říká v nouzi poznáš přítele a toho se pak drž. I když jsem pracovala v obchodech, teď také pracuji z domova, tak jsem nikdy žádné kamarády neměla. Prostě si držím lidi od těla. A s manželem máme pár opravdových přátel, když máme problém, tak pomohou a zase naopak. Více lidí kolem sebe nepotřebuji.
-
25.3.2020 12:07Mám to stejně od mých 19let. Teď je mi 26. Sociální kontakt mám jen s manželem a s 4letou dcerou. Občas s rodinou, ale nějak to nevyhledávám. Někdy je to na palici, přesto bych neměnila. Jsem samotář, mám ráda klid a ticho.
Chápu, že někomu to nepřijde normální. Pro mě to je styl života. Nikomu to neubližuje a není to protizákonné. Každému, co jeho jest. -
24.3.2020 22:08
Tak já nic jiného neznám, tak mě to normální přijde, ke společnosti přicházím většinou zprostředkovaně, přes manžela. Už od malička jsem měla ve škole max. 1-2 kamarádky, ony pro mě třeba něco zmamenaly, ale já pro ně byla jen jedna z mnoha, takže....Na SŠ to bylo ještě horší (intr) a po škole jsem se ocitla najednou v dost velké izolaci. Sice jsem introvert, ale co je moc, to je moc. Přitom do společnosti mě to netáhlo, protože šlo o mé zájmy, které se nějak neslučovaly. Teď se čtyřma dětma jsem pro společnost taky vlastně prakticky mimo. Sice jsou ženy, které i s více dětmi ne, ale je to hold o povaze, o společných zájmech o času, který člověk věnuje směrem ven...
