Je to normální?
Ahoj, do dneška jsem byla v 5tt. Dnes jsem začala krvácet, tak jsem hnala na gyn.pohotovost a jde o neprospívajcí těhotenství. Takže mě čeká revize děložní dutiny. Jsem po 3. inseminaci, s diagnozou endometriozy. Čeká mě takových zážitků asi ještě spousta , že?
Nějak to špatně nesu. Nevím, jak se obrnit proti tomu, abych pořád neplakala nebo nebyla naštvaná. Potkává to denně spousty žen, já to vím, ale ... teď si vůbec nedokážu představit, co bude dál. Po té revizi asi budu muset nějakou dobu počkat...
Asi jsem se jen potřebovala vypovídat.
Přesto budu vděčná za každé slovo... nechci litovat, jen... asi nechci být sama. Děkuji za pochopení...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.6.2012 0:18
Držím palce, ať je příště toho štěstí víc! Máš pravdu, potkává to denně spoustu ženských, některé bohužel i víckrát. Zamrzí to v Tvém případě o to víc, že těhotenství se muselo napomoct. Ale nenechej se tím rozhodit, stává se to - a velmi často! - i ženám, které jinak nemají žádné problémy a otěhotní přirozeně bez dlouhého čekání. Jsem jeden z těch případů a revizi mám za sebou dvakrát. Mezi těmi potraty se mi ale naštěstí povedlo donosit krásnou dcerku. Člověk předem nikdy neví, jak to zrovna dopadne.
Nebudu Ti psát, že to tak zařídila příroda, protože bylo něco špatně - ano, často je to problém, ale kolikrát se u potratu nic neprokáže, byť je geneticky vyšetřen. Spíš pro povzbuzení mysli na to, že vyšlo-li to jednou, již víš, že otěhotnění není nemožné - i to je úspěch a první krůček k velkému cíli!
Smutek je pochopitelný, budeš si ho muset odžít, ostatně jako každá žena, která si tímto musí projít. Neboj se proto brečet, dostat to ze sebe ven, nemáš se zač stydět; je to fráze, ale pravdivá - člověk sice nezapomene, ale bolest časem otupí, bude líp a Ty najdeš znovu sílu jít do toho nanovo. -
24.6.2012 8:24
Ano, na další pokus budeš muset chvilku počkat, až se zahojí děloha a dá se vevntř vše do pořádku. Pro mě to byly 4 měsíce, než mi dovolila doktorka pokusit se znova a vyšlo to napoprvé. V tom čase kdy jsem musela čekat jsem aspoň nasbírala pozitivní energii a odhodlání a vybrečela se z první ztráty. Za to že jsi smutná se nestyď a klidně si pobreč, když si to všechno promyslíš, srovnáš v hlavě, pujde se ti do dalšího pokusu líp a z větším odhodláním. A to bude pro mimi jen dobře. Držím palce, ať už tě nic zlého nepotká.