Jeho rodiče mě oslovují jménem jeho bývalé
Mám skvělého přítele, s kterým jsem šťastná. Jen nějak nedokážu překousnout, že mi jeho maminka opakovaně řekla jménem jeho bývalé přítelkyně. Jsme spolu už přes půl roku, navštívila jsem je dvakrát. Už při první návštěvě mě tak jeho maminka oslovila vícekrát, při druhé nespočetněkrát a pak mě tak omylem oslovil i jeho tatík. Sice se mi hned omlouvali (občas dokonce s vyprávěním, že jeho bývalou měli taky rádi a jeho maminka se o ní ještě dokázala trochu rozpovídat). Přítel se jim snažil nějak domluvit. Ale nic se nezměnilo. Raději bych, aby mě neoslovovali vůbec. Navíc jméno mé a jeho ex-přítelkyně není ani trochu podobné a je to už 3 roky, co už s bývalou není.
Snažila jsem se to vysvětlit sama sobě tím, že má rodina pochází z velkého města, kde si potrpíme na etiketu, a nic podobného se u nás stát nemůže a už vůbec ne opakovaně několikrát za den. Omlouvala jsem jeho rodiče sama před sebou, že u nich na „vesnici“ prostě melou a ani často neví, jak neslušně a urážlivě to může znít a jak se u toho cítím já. Jinak jsou na mě celkem milí. Myslím si však, že je moc nezajímám. Připadám si u nich na návštěvě jako doprovázející blbka z města, kterou tam vzal synáček na víkend jako bezvýznamnou společnici. Přítel se mi za ně omlouval, že už jsou prý staří. To bych samozřejmě pochopila, kdyby rodičům bylo 70-80 let, ale jeho rodičům je přes 50 let a jsou to oba pracující lidé, kteří mi na zapamatování jednoho jména rozhodně staří nepřipadají.
Na příteli mi záleží a nechci, aby nám tohle neslušné chování jeho rodiny ublížilo. Ale opravdu nemám chuť navštěvovat někoho, kdo mi říká cizím jménem. Děsí mě představa, že mě tak budou oslovovat, když u nich budu třeba přes svátky.
Jak by jste tohle chování tolerovaly vy? Co mám dělat? Přeci nemůžu ignorovat jeho rodinu, kterou má tak rád, ale také mám svojí hrdost. Poraďte mi, prosím. 
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.9.2015 10:08Záleží, jak dlouho byl s bývalkou, ne jak dlouho s ní už není. Blbý příklad, ale uvedu podobnost: nedávno jsem dostala od kámošky na týden na hlídání její morče. Já sama morče měla 4 roky, ale je to již víc než 10 let. A co myslíš? Taky mi nejednou ujelo to druhý jméno, které mám s morčetem prostě spjaté. Rodičům se holt jméno jeho předchozí partnerky hluboko vrylo do paměti. Nechci je omlouvat, ale jste spolu půl roku, z toho měli možnost být s Tebou zatím 2x na víkend? To docela chápu, že se mýlí, protože Tě nevídají pravidelně a nejsou nuceni oslovovat Tě pořád třeba každý den. Jen tak by si to pořádně zafixovali, aniž by se museli na oslovení pokaždé urputně soustředit. Takhle se soustředí na to, co Ti vlastně chtějí sdělit a jméno holt ujede, i když je to sakra nepříjemné. Babička mého muže mě často oslovovala jménem vnučky své sousedky, protože ji prostě potkávala častěji, kdežto mě pouze několikrát za rok, a přitom jsmesje měly rády, takže jsem jí to prostě nemohla vyčítat. A trvalo to 13 let.
Taky Tě mohu ujistit, že minimálně to oslovování nemá nic co dočinění s tím, zda jsou z města nebo z vesnice. Zatím Tě nejspíš berou s rezervou. Jsou si vědomi toho, že měl syn před Tebou dlouhodobý vztah (nebyla to jeho první holka? třeba proto jim taky utkvěla hodně v paměti... měl po ní a před Tebou další?), nicméně skončil a uvědomují si třeba, že to v tomto případě může skončit stejně. Možná proto si taky zatím drží odstup, protože se bojí do vztahu s Tebou (nebo prostě jakoukoliv další synovou přítelkyní) citově investovat (zřejmě si oblíbili tu bývalku, měli ji rádi a nakonec zjistili, že to blbě dopadlo a jejich úsilí ji přijmout do rodiny přišlo vniveč)... což je taky pochopitelné. Přijde Ti, že jsi pro ně městskou "pipinou", Ty je máš za vesnické balíky... zkus se taky trochu zamyslet (naprosto v dobrým, neznám Tě, nemohu soudit, takže čistě sebekriticky ), není tohle z Tebe při jednání s nima cítit?
Hlavně si je důležité uvědomit, že každý zodpovídá sám za sebe. Přítel je sice může před Tebou omlouvat, na druhou stranu není za ně zodpovědný! Taky je důležitý fakt, že je především velká zásluha jeho rodičů, jaký Tvůj přítel je, protože to oni ho vychovali. Pokud Ti tedy svými kvalitami imponuje, musíš ho brát takového, jaký je i s prostředím, z něhož vzešel. To prostě nevymažeš. Po upozornění na Tvé jméno, které již dostali, se musí snažit oni, ale úspěch Ti nikdo nezaručí. Po nesprávném oslovení bych vždycky normálním hlasem řekla své jméno. Žít s nimi zatím nežiješ, brát se zatím taky nejdete. Daleko víc času trávíš s přítelem než s jeho rodinou, takže pokud Ti za to přítel stojí, tohle bych neřešila a obrnila se trpělivostí. -
1.9.2015 10:40Je to rozhodně nepříjemné, ale jestli se k tobě jinak chovají hezky dej jim čas. Možná byli z prvních setkání s tebou hodně nervozní.
-
1.9.2015 15:03
Já si myslím, že je daleko důležitější to, jak se k tobě chovají, než to, že se spletli v oslovení... Prostě se to stalo, no. Já chápu, že to musí být sakra nepříjemný, ale zase jsme lidi a lidé dělají chyby, ne? Jinak si myslím to samé, co už tu někdo napsal přede mnou - jestliže měl přítel s onou bývalou dlouhodobý vztah, a ten se pak rozpadl, přítel si pak přivedl další slečny, a to taky nevyšlo, nediv se, že tě neberou hned smrtelně vážně. Zvlášť když jsi u nich byla dvakrát v životě. Dokážu si představit daleko horší problémy s tchánovci, než je tohle
Dej jim čas, musí si zvyknout nejenom na tvoje jméno, ale hlavně na tebe. -
1.9.2015 13:19
Nechci je hájit, ale mojí babičce je 65 a jsme velká rodinka. Vídáme se vcelku pravidelně a i tak se stane, že když něco potřebuje a volá na mě tak použije nejprve jméno mé tety, mamky, obou sestřenek a pak teprve moje. Občas dokonce když zmatku a kolem nohou se jí motá naše velký psisko osloví vlastního syna jeho jménem. Stává se
Buď ráda, že se chovají mile. Nevím jak se vyjeví později, ale nepřála bych ti zažít co jsem zažívala já u svého přítele doma. Tam už opravdu NECHODÍM. Takže dej jim šanci 
-
1.9.2015 13:37
Ahoj, a nejsi té bývalé podobná, že se jim to plete?
Moje teta se před 15 lety rozešla s přítelem, kterého jsme měli všichni moc rádi, jezdil s námi i na dovolené apod. A samozřejmě jsme všichni pak novému příteli (dnes manželovi) párkrát řekli jménem bývalého. Ale vždy to s úsměvem přešel
A dnes... občas někdo jménem tetinýho bývalého osloví mého přítele - jsou si jak povahově, tak vzhledově podobní I když samozřejmě ten bývalý dnes už vypadá uplně jinak a přítel to také přechází s úsměvem... hold občas to někomu ujede, omluví se a nikdo se neuráží. Přítel se tomu naopak zasměje. Ale jeho netrápí, že by to byl můj bývalý, tak to je asi jiné... -
1.9.2015 14:37
No přítelovým rodičům se to ze začátku taky pletlo. Vůbec by mě nenapadlo jim to mít za zlé. Příjemné to není, ale zlobit se? Mně samotné občas málem vylítlo z úst jméno bývalého, když jsem chtěla oslovit současného... Nestalo se, ale bylo to fakt tak tak
Vždyť jsme lidi... A jestli jsi u nich byla teprve podruhé, tak mi to fakt tak strašné nepřijde. -
3.9.2015 23:20Jooo to znam.. rikala mi tak cela pritelova rodina.. jednou mi jeho segra rekla, ze se detem nemuzu divit, ze meli byvalou radi.. hodne to bolelo... ale nakonec to preslo, prestali mi tak rikat a je to ok.. jestli se k tobe chovaji jinak slusne tak to zkus jeste chvili vydrzet a snad to prejde. pak to res... drzim palce, at to je co nejdriv
-
1.9.2015 10:08Každý človek je iný! Ale ja osobne som celkom prudký človek a už pri tom,ako by sa pomýlili druhý krát,by som im jasne vysvetlila ako sa volám a určite by som sa nenechala oslovovať cudzím menom. Stáva sa mi,že ma ľudia oslovujú menom mojej mamy,ale to je niečo iné,to sa tolerovať dá! Ale aby ma niekto oslovoval menom bývalky,tak to už je vrchol...A ešte mi o nej niečo rozprávali,to by som im jasne - nie diskrétne- naznačila,že si to neželám! Ak by sa to stalo ešte raz,tak by som dosť dôrazne povedala,že sa volám inak a že ak si to nevedia zapamätať,tak tam chodiť nemusím! Viem,že hádať sa s rodičmi partnera a byť s nimi na nože nieje bohviečo,ale ak si nevymedzíte hranice toho,čo ste ochotná tolerovať už hneď na začiatku,tak budete trpieť stále...
