Jméno dítěte po rodiči
Vybíráme jméno pro dceru a mému muži se líbí to moje. Rodina nás odrazuje od dvou stejných jmen v rodině. Co si o tom myslíte? Je to problém, nebo zbytečná věc k řešení?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
24.7.2020 6:06
Co si budem povidat, jsou situace kdy je to prostě na houby. Manzel se jmenuje stejne jako otec a pamatuju si ze nam jeho tata bezne oteviral postu kdyz jsme jeste bydleli spolecne s rodiči. A taky na uradech pusobilo dost casto zmatek timto, jediny ukazatel vzdy bylo rodne cislo podle ktereho se clovek ve vsem orientoval. Nicmene, je to vase vec a rodina vam do toho nema co kecat
-
24.7.2020 12:14
Záleží přece na vás a ne na vašem okolí!
Jména se v naší rodině celkem dost dědí (já jsem po mamce a ta po svém otci, můj bratr po svém otci, dědovi i pradědovi atd.)
Podle mě je to určitá úcta k tomu jménu a čest, že smí pokračovat v rodě, ale je to samozřejmě na vás.
Jestli se ti tvoje jméno taky líbí, proč ne? -
24.7.2020 14:48
Ja i bratr mame jmeno po rodicich a nikdy to problem nebyl. Posta se otevirala az jsme dosli domu a prefala se tomu, komu patrila, vztahy v rodine byly vzdy dobre. Myslím si, ze je to od partnera moc hezka myslenka a ucta k partnerce. Pokud nemas se svym jmenem problem, rada bych na to pristoupila.
-
24.7.2020 16:00
Samo je to na vás, byť z praktického hlediska je to trošku komplikace. Člověk musí často vysvětlovat, o kom mluví, nebo špatně pochopí mluvčího, že mluví o někom jiném atd. Mohou kolem toho vznikat zmatky. Za mých mladých časů byl problém i s fakturami za telefon například, poštou, atd, ale to už jde dnes díky elektronické podobě všeho odbourat.
Můj muž si třeba hrozně přál syna nesouciho jeho jméno. Já to tehdy zatrhla. Právě proto, že bych nechtěla furt vysvětlovat, o kom mluvím, a navíc mi přijde, že když člověk dá dítěti své jméno, přenáší tím na něj i nějaké své cíle, sny a záměry. Cítím to jako zátěž pro to nevinatko. Jako by ani nemělo nárok na svoje originální jméno v rodině a už od mala mělo být jen kopií či pokračovatelem toho daneho jmenovce. -
24.7.2020 7:18
Já se jmenuji stejně jako máma. Nikdy to neučinilo problém. Mi říkají pořád zdrobnělinou nebo řeknou malá a mé jméno. Máma dobrý vztah, nikdy jsme si nelezli do pošty. Teď mám titul a poštu i rozenáme.
Jméno se mi líbí a jsem ráda, že se jmenuji stejně. Kdybych měla dceru, tak dostane taky mé jméno.
Za mě je to fajn a z pohledu dítěte mi to nevadí, ba naopak.
Pokud se ti tvé jméno líbí, neváhala bych. -
24.7.2020 8:17
Obecně může vzniknout trochu úřední zmatek, ale zase to není nic, co by se v ČR neobjevilo a pošťačky holt budou častěji vyžadovat i občanku. Osobně hodně záleží na povaze dítěte. Může to být problém i nemusí. Měla jsem spolužačku, které to vadilo jen na společných akcích, ale doma byla zvyklá, protože se to dalo vyřešit zdrobnělinou. Sama bych dítě po sobě nepojmenovala, ale chápu, když je to v některých rodinách tradice. Zažila jsem si to jen částečně, babička používala moje jméno jako svoji přezdívku už roky před mým narozením, takže ji tak oslovovali sousedky, kamarádky, vzdálenější příbuzní. Tím pádem jsem na to úplně zvyklá nebyla a zarazila se pokaždé, když ji někdo oslovil mým jménem, zvlášť v předpubertálním věku (9 až 12) mi to strašně vadilo, připadalo mi to "nespravedlivý".
-
24.7.2020 10:59
My dali jméno prvnímu synovi po jeho strýci (tedy manželově bratrovi) a manžel si občas dělá legraci, že jsou tam stejné genetické rysy, co má jeho bratr a které jako malý neměl rád. ))
Tak druhý syn dostal jméno, které se v rodině nikdy neobjevilo.
Ale je to opravdu jedno.
Hlavně ať se líbí vám a co si myslí rodina je fakt jedno. -
30.7.2020 9:14
Myslím si, že to záleží čistě na Vás, jaké chcete jméno. Já se jmenuji po mojí mamině a shodou okolností přítelova mamina se jmenuje jako já a moje mamka a nikdo se neplete, protože nás každý oslovuje jinak, takže v pohodě