Jsem OCD a neurotik? Ničí mi to vztah

Ahoj, snad to nějak dobře dokážu popsat, protože to mi jde dost blbě, něco vysvětlit. Ale, odjkaživa mám problém s tím, že se hrozně potřebuji pořád ujišťovat, 50krát slyšet to, že domluvený plán vyjde, nebo nevyjde, 50krát slyšet to, že se mi nic z něčeho nestane atd. Dokážu se jednou věci z které mám obavu zaobývat 24/7. To je prostě pravda no, jenže já si to v těch daných chvílích fakt neuvědomuji, a nevím co s tím, když se nezeptám, neujistím, tak mám v sobě nervozní pocit, jsem neklidná, nesoustředěná vůči jiným lidem a věcem, a pokud jdu spát s nějakou takovu nejistotou tak ani nemohu usnout. Nejhorší je, že tohle vše se mi prolíná i s tím, že jsem dost neempatická, a hodně soustředěná jen na dané věcí. Já si prostě neuvědomím, že se mě třeba kámoška zeptá na to, jak se mám, co jsem dělala, jak mi je co a jak v životě, něco probereme, a já se nezeptám pak naopak ji, jak se má apod. Takže samozřejmě pro cizí lidi jsem pak třeba sobecká, sebestředná, chladnokrevná atd. V poslední době kdy jsem to u sebe začla vnímat, pár lidí mi to řeklo, ale hlavně díky partnera, ke kterému se ještě právě vyjádřím, tak jsem se v některých chvílích už párkrát přistihla, že se teď musím zeptat toho druhého, jak se má, zajímat se, když začnu jevit ten zájem tak se cítím tak divně, jakoby to pro mě bylo něco cizího, nového, nepřirozeného. No a teď partner, trápí mě to hlavně proto, že mi to zrovna teď ničí partnerství. Neříkám vztah, protože spolu jsme spíš takoví "milenci" až na to že on nemá ženu nebo tak, ale není to vážný citový vztah. Každopádně ani obyč sex, ale hezké kamarádství s výhody, kde je i takové to že ho mám ráda, on mě, atd. ale o to nejde, princip je ten, že moje "porucha" to ničí.

Už jsme se kvůli toho párkrát chytli, hlavně v poslední době, najevo že jsem neempatická, obsesní. Dám příklad, dnešek, zítra máme být spolu, jen jednou jedinkrát za celou dobu setkávání se se stalo, že to zrušil, já se ale vždy ujišťuju třeba 3krát za ten den, jestli daný den platí na 100% atd., dneska mi volal táta, že zítra jedou na hory, a jestli chci s němi, já jsem hned zvedla telefon a partnerovi volala, jestli zítřek platí na 100% protože kdyby to zrušil, a já teď tátovi napsala, že nejedu protože už něco mám, tak bych pak zítra prošvihla zbytečně výlet na hory a seděla doma. On se na mě naštval a řekl mi v mobilu že tohle ho ničí, a že jsem už dávno měla mít na tohle léky, (je to vycvičený terapeut), ještě jsem se ho v mobilu chtěla zeptat, v kolik zítra, a on to položil. Pak jsme si jen psali a on mi napsal tohle (viz foto). Hrozně mě to trápí, protože tohle moje jednání si v těch chvílích neuvědomuju, nebo je tam tak silné nutkání, že takhle jednat musím, uvědomím si to třeba až když mě za to člověk okřikne, nebo se pohádáme, nebo mi někdo fakt toto řekne, pak vím, že to je moje chyba v chování, ale nevím co s tím, hodně mě to trápí v tom, že vím, že mě to v životě hrozně ovlivňuje, a hlavně, ničí mi to vztah s partnerem. Třeba jako teď. Teď už si dál nepíšeme, a já mám zase nervozitu v sobě, že po dnešku semnou skončí, že už mi nenapíše, neozve se, že zítřek padne, a že mi tímto dal najevo, že je mezi námi konec. Mám ho ráda, zvykla jsem si na něj, a hodně by mě to mrzelo. Jsem ted jak na trní. Co si myslíte o mém jednání a o tom co partner napsal ?