Jsem fakt marná?

Ahoj, takový pocit mám přesně teď. Jde o to jak často něco zapomínám, ztrácím, něco udělám špatně ale v naprostém neuvědomění. A pak mám starosti navíc. Před měsícem jsem ztratila platební kartu tím, že jsem si ji dala do kapsy od bundy a do ní ještě mobil. Jak jsem mobil vytahovala tak jsem tím asi povytáhla i kartu a ta mi vypadla. Stejně jsem se nepoučila a zase jsem to samé dnes udělala u přítele, kde jsem si do kapsy dala kartu na MHD a mobil, při vytažení mobilu opět karta spadla, naštěstí do auta na zem, ale to našel až přítel když dojel domů, a ja už byla v panice, že jsem zas něco ztratila. Jednoduše si to neuvědomím, že si tam pořád do té kapsy takto něco dávám, i když už jsem díky toho něco ztratila. Spousta dalších věcí dělám tak, že mě to vždycky stojí nějaký průser. Často si ale vůbec neuvědomují blbiny co dělám nebo mi nedojde nějaká spojitost a udělám další hloupost. Pak i dost zapomínám, takže z toho další starosti. Řekněte mi, že nejsem jediná, a že nejsem fakt marná a neschopná. Je mi 22, z toho všeho, že pořád něco zapomínám, dělám špatně atd. a opravdu si mnohokrát vůbec tyto věci neuvědomuji pak mám pocit, že jednou až budu muset, nebudu vůbec schopná života. Tzn. bydlet sama, živit se, včas vše platit, nezapomínat něco udělat, nezkazit něco atd. Mám šílený strach z budoucna, že skončím pod mostem protože něco zkazím jednou v práci přijdu o ni a o finance, že nebudu schopna si něco spočítat abych vyšla, že prostě nebudu zvládat život. Ano, mám okolo sebe lidi, kteří mě pak dost často zachraňují, třeba přítel zítra dojede k moji budově práce, abych si pro jízdenku sešla, a nemusela utrácet dražší jizdné z karty nebo kreditu. Nechci pořád být někomu za něco vděčná či dlužná...co s tím?