Jsem hrozně citlivá

Ahojte, potřebuju nějak pomoct, povzbudit, cokoliv. Jsem s přítelem 2 roky a 5 měsíců, je můj první a já jeho taky. Hrozně jsme se v neděli pohádali, byl ke mě poprvé strašně hnusný a v pondělí za mnou přišla kámoška, že prý řekl, že na začátku prázdnin se se mnou rozejde, protože se hádáme, že ho to se mnou nebaví a podobně, měl pravdu hádali jsme se asi tak dva týdny, prostě hrozné období. Když jsme si o tom promluvili, řekl, že to bylo minimálně 2-3 měsíce zpátky kdy se chtěl rozejít a na otázku, kdy jsem se ho zeptala jestli se mnou chce být mi řekl že jo, máme plány na prázdniny a řekl mi, že by se se mnou na prázdniny ani nedomlouval. Ale já teď hrozně trpím pořád přemýšlím nad tím, že se nad tím tak rozmýšlel a neřekl mi ani slovo, aby jsme to nějak urovnali, brečím, nemůžu jíst, nemůžu se soustředit na nic, je mi zle a nejradši bych byla, kdybych to vůbec nevěděla. Když byl u mě pořád mě objímal, chytal za ruku, koupil nám jídlo, omluvil se mi a bylo to v pohodě konečně jsem se mohla normálně najíst, ale druhý den když jsem byla sama to na mě přišlo... Vím, že si i s někým psal, měl zrovna na mobilu otevřený FB se zprávami, ale tohle mě teď trápí nejméně, protože vím že by mě nepodvedl ani nic podobného. Celý den mi dneska nepsal a vlastně teď mi napsal tak tři slova a zase je někde pryč, já bych si potřebovala aspoň s ním psát nebo něco, ale ani to ne a jelikož jsem nemocná a nikam nemůžu jít o to je to pro mě horší. Nevím jestli jsem moc přecitlivělá možná jo, změnila jsem antikoncepci, je škaredé počasí, já jsem sama doma a nemám co dělat a proto to na mě doléhá, já fakt nevím. Co by jste dělaly na mém místě?
Jen si to nechci zhoršit, nechci být za hysterku a nechci mu vypisovat a ptát se kdy spolu budeme, nevím jestli se mám přestat ozývat aby si nemyslel že tu jsem pořád pro něj a nechat ho ať se ozve první, vůbec nevím... Hlavně se potřebuju zabavit, přijít na jiné myšlenky, protože mě to ničí.