Jsem jediná, co se hroutí na mateřské?
Nedávno jsem četla článek o tom, jak sami sebe ženy na mateřské přetěžují, snaží se mít vše v perfektním pořádku, neumí si říct o pomoc a pak se hroutí. Tak jsem si říkala, že nejsem sama. Přece jen veřejně to moc lidí nepřizná, že nezvládá a všichni se tváří, jak je vše perfektní. Jenže komentáře pod článkem byly přesně opačné. Samé nadávání, jak všechno zvládají, jak jsou některý ženský zhýčkaný, kdyby neseděli u internetu, tak by stíhaly a nehroutily se... No prostě mne to srazilo ještě hlouběji, než jsem byla.
Nevím, co se to se mnou děje, ale jsem na tom psychicky opravdu hodně zle. Vždy jsem se snažila mít domácnost v dobrém stavu. Většinu věcí jsem si dělala doma sama. Dělala jsem si domácí knedlíky, pečivo, zavařeniny, šunku.... Neříkám, že jsem byla perfektní, ale svou práci jsem si bez problému zastala. Od té doby, co se narodil druhorozený, tak nejsem schopna vůbec nic. Kolikrát je pro mne i nadlidský výkon vstát vůbec z postele. Děti mám neuvěřitelně hodné, tím to není, že by mne nenechali vyspat, odpočinout... To jsem se prostě zhroutila jen já. Téměř nevařím, uklízím jen nezbytně nutné. To že přes okna není už skoro vidět a že se pomalu blíží Vánoce a já bych brzo měla začít péct cukroví ani nepočítám. Jen při pomyšlení, že bych něco z toho měla dělat, se mi dělá zle. A nemyslím to jen obrazně. Dostanu křeče do břicha, obrací se mi žaludek a minimálně dostanu průjem. Několikrát se denně sesypu a prostě jen brečím. Občas se najde den, kdy se cítím dobře, ale je jich čím dál méně. A takto to trvá už půl roku. Celý den jsem sama doma a strašně z toho šílím. U staršího jsme do jeho 2 let bydleli u manželových rodičů. Ale teď jsem sami a příjde mi, že mladší nikoho nezajímá. Za půl roku, co je mezi námi, si ho jednou vzal dědeček na procházku. 3x ho pohlídala chvíli babička, když jsem měla nějakého lékaře a asi 5x ho hlídal manžel, abych mohla něco podniknout se starším. Jinak jsem s ním pořád. Když příjde někdo na návštěvu, tak jsem vždy u toho, nikoho nenapadne vzít si ho a nechat mi chvíli pro sebe. S manželem se téměř nevidíme, když není v práci, tak pracuje na domku (rekonstrujeme). Všimla jsem si, že už začínám přetěžovat toho staršího. Je to totiž jediný člověk, se kterým v podstatě za celý den mluvím. Když jdeme ven, tak nikoho pořádně nepotkáme, když napíšou nějaké známé, jestli nejde s dětmi ven, tak zásadně někam jedou nebo mají jiný program. Jediným spojením se světem pro mne zůstává snad jen ten net. Já nevím, jak to dělají ostatní. U prvního jsem tyto šílené psychické stavy neměla. Kolikrát si říkám, že bych nejraději někam utekla. Nebo ještě lépe se zabila, abych měla definitivně pokoj. Ale to si hned rozmyslím, protože to přece nemůžu svým dětem udělat. Manžel to vidí a snaží se mi pomoc, ale nemůže být se mnou pořád. Přece jen je spousta věcí, které je potřeba ještě na domě do zimy dodělat a čas se krátí. Posílá mne k psychiatrovi. Vím, že bych tam měla jít, ale ani na to nemám sílu. Fakt se začínám strašně bát, že jednou se zhroutím natolik, že si něco udělám, nebo nedej bože dětem. Vím, že celý ten nesmysl, co jsem tu sepsala, vlastně ani není otázka, je to jen mé zoufalé volání o pomoc. Omlouvám se, že jsem vás tu zatěžovala, potřebovala jsem se jen vypsat a třeba zjistit, že v tom nejsem sama.
Související články v encyklopedii
-
Být matkou je také zaměstnání
Mateřská
Stanete se matkou a chcete vědět, na jakou peněžitou pomoc v mateřství máte nárok? Zjistěte si podmínky a vypočtěte si svou mateřskou.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
7.10.2014 13:21tím co se píše na internetu by jsem se nijak nestresovala. Moje sousedka se taky snažila o perfekci a skončila na kapačkách v nemocnici a potom na psychiatrii, takže pokud máte pocit, že je toho na Vás moc a vstát z postele je nadlidský úkol, zvažovala by jsem návštěvu kvalitního psychologa (psychiatr je už na vážné poruchy)...možná pokec s někým nezainteresovaným a jiný pohled na věci změní i ten Váš
-
7.10.2014 13:27Můj způsob mateřské možná může přijít někomu sobecký nebo špatný nebo já nevím jaký, ale zaplaťpánbůh podobné stavy nemám, naopak cítím se šťastná jako nikdy v životě, v klidu a prostě hezky..
Poradila bych ti asi toto: pokud se ti cokoli kolem domácnosti nechce dělat, tak to prostě NEDĚLEJ !!! nikde není psáno, kolikrát za rok se mají umýt okna, kolik a jakého cukroví má být, a dělat domácí zavařeniny a šunku??? za cenu té neskutečné únavy jak píšeš fakt NE. Vím, že si asi říkáš "dělám to pro děti, aby měly zdravější potraviny", ale děti to takhle nechápou a neocení. Děti vidí ztrhanou mámu...
Zadruhé více zapoj manžela ! Píšeš, že ho hlídal, aby ses mohla věnovat staršímu...a kdy ho hlídal, aby ses mohla věnovat sobě? přihlas se třeba na nějaké cvičení nebo se prostě domluvte na jednom dni v týdnu, kdy přijde dřív z práce a ty budeš mít čas jen sama na sebe. Ale chce to opravdu dodržovat, ne žádné výmluvy jako že dneska se to nehodí, musí být déle v práci apod. My máme obě babičky daleko, takže si všechno musíme vyřešit sami, ale jde to! Stejně jako já mám svůj večer, kdy chodím cvičit, ho má i manžel. O úklid domácnosti se taky dělíme.
A pokud máš možnost, zkus se třeba na malý úvazek vrátit do práce nebo si najít nějakou brigádu. Chce to tedy pak asi zapojit babičky do hlídání, ale hodně to pomáhá. Já chodím do práce od synových 3 měsíců několik dní každý měsíc a je to super. Pomáhá mi to i v tom, že se utvrdím v tom, že umím i jiné věci než uklízet a vařit, jsem mezi lidmi, řeším normální věci a ne jestli je dítko najedené, přebalené atd.
Shrnuto, jsi na dobré cestě se opravdu složit a jediné, co ti pomůže, je zásadní změna. Toho, co kdo doma dělá, jak to dělá..prostě změnit nastavení toho zaběhnutého domácího stereotypu, protože evidentně je v současné situaci něco špatně, když se cítíš takhle.
A klidně bych zašla i k psychologovi, prostě se jen vypovídat, vyslechnout názor někoho nezávislého, nechat si poradit.. -
7.10.2014 13:58Myslím, že nejsi nijak divná, naopak, co tak slyším ze svého okolí tak péče o malé děti - navíc, pokud je člověk takhle izolovaný - je opravdu velmi náročná. Moje švagrová má tři malé děti, ale spoustu věcí neřeší...a tím myslím právě ta okna a cukroví. Pro obědy chodí do školní jíelny a takto vytěžený čas věnuje dětem. Co na tom, že se jim doma nelesknou podlahy? Děti jsou spokojené a máma taky. Souhlasím s tím, že bys měla zapojit manžela. Určitě neděláte střechu každý den a žádné jiné stavby na domě tak akutní nejsou. Pár hodin týdně ho určitě nezabije.
-
7.10.2014 14:03
ono je to všechno jen v hlavě. potřebuješ být dokonalá jak ostatní?já ne. nemám doma naklizeno jak jiný baby? no a co, kvůli tomu se nebudu hroutit. okna si slibuju umýt už dlouho ale nedostala jsem se k tomu (naposled před porodem). práce není zajíc-neuteče
nedávno jsem si doma prosadila že se domluvíme na pevným režimu kterej den v týdnu budu moct být aspoň večer chvilu bez dětí. malá dostane kašičku a maminka si může kam chce
nastav si nějakej režim kterej bude fungovat ať se z toho nesesypeš úplně. vím co to je sedět, čučet do zdi a nereagovat ani na brečící dítě. trvalo mi to cca rok po porodu než jsem se z toho vyhrabala a po dalším porodu se do takovýho stavu odmítám vrátit, proto jsem nastavila režim a zatím to docela pomáhá jo a cukroví peču na vánoce jen perníčky na stromeček, celý vánoce jezdíme někde po návštěvách kde je cukroví nad hlavu a já to pak doma akorát dojídám a ničím si nervy tím, že z toho všeho tloustnu a nevím jak zhubnout. nač?
