Jsem nervní na miminko
Ahoj holky, já už fakt nevím, co mám dělat. Mám skoro 6-ti měsíčního chlapečka, je strašně hodný, úžasný, hodně se směje, ale náš problém je ten, že nedokážu být v klidu, když pláče a přitom je třeba najezený, přebalený, vyspaný, věnuju se mu a nebo když ho třeba uspávám a on neumí usnout sám, tak se nervuju a zlobím se na něj 
Strašně mě to mrzí a už jsem si stokrát řekla, že to dělat nebudu, ale pak to přijde znova a já se prostě neovládnu Nechci být jako moje máma, protože ona sama je taky taková, spíš ještě horší, myslíte že to tak mám prostě proto, že jsem v tom vyrostla a jsem na to zvyklá? A nebo je to moje povaha?? Kolikrát pak brečím a přijde mi, že to nezvládám a že jsem fakt hrozná máma, jsem na malýho věčně sama, manžel je furt v práci, moje máti sice bydlí s náma, ale o malýho se vůbec nezajímá, natož aby mi nabídla pomoc nebo třeba že by ho aspoň vzala na procházku, to ještě ani jednou a druhá babička má svých starostí dost. Do toho manžel už mě taky fakt štve, je strašnej bordelář a já jen chodím a uklízím po něm a když mu něco řeknu, tak dělá že mě neslyší, tak už fakt nevím jak mu to mám říct...A teď ten každodenní stereotyp doma, uklidit, uvařit, vyprat, na procházku a pořád dokola. Taky jsem už i docela unavená, kojím a malý se mi budí jednou za noc, já vím, to je ještě docela v pohodě, ale i tak jsem každý ráno úplně mrtvá a než se proberu, tak jsem taky na prcka naštvaná Prostě mi přijde, že je toho na mě nějak moc a nevím čím nebo jak se uklidnit
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.5.2014 19:51
Myslím, že co se týče nervů, neklidu, atd, že si tím projdeme snad všechny, nebo většina z nás. Já byla ze začátku taky unavená, protivná, kolikrát jsem skoro až chlapa vyhnala, aby vstal s malou. To byly prostě začátky, než se to doma seběhlo a udělalo tak, aby to vyhovovalo.
Je potřeba si především stanovit pravidla a chod domácnosti. Chlap by měl vyslechnout, co na něj máš a měli byste se domluvit. Pokud máte dítě a předpokládám, že jste ho oba chtěli, tak byste se měli snažit oba, aby bylo vše "v cajku". Poprosit ho, aby si uklízel, že je dospělý a tak za něj přece nebudeš tohle dělat. Co se týče ostatního úklidu, vaření a jiných domácích prací, buď ať pomůže - rozdělíte si to, nebo ať aspoň hlídá malýho. Ať se mu věnuje, vezme ho ven třeba na hoďku aspoň, atd.
Chlapi jsou unavení z práce, ale jednou mají dítě, tak musí taky přiložit ruce k dílu, my se opravdu doma neflákáme!!!!!!! -
3.5.2014 23:16ahoj, já ti mooooooc rozumím...
nevím, jaké máš dítě, naše je od malá mrčounka a vztekloun, teď má 3 roky a 4 měsíce a je to mazec...... je to normální, ty tvé stavy... manžel by ti měl více pomáhat, nebo alespoň po sobě nedělat binec, pro tebe bude velká pomoc i to, že si manžel po sobě bude uklízet.... pokud nemáš hlídání přes den, tak se domluv někdy o víkendu, nech dítě manželovi a zajdi si s kamarádkami na vínko, nebo prostě posedět - to moc pomáhá !!!! nauč se s tím pracovat, to dítě cítí, že jsi nervní, na mateřské ještě nějakou tu dobu budeš
výčitky neměj, je to dost náročné, určitě se k dítěti nechováš nějak špatně... -
4.5.2014 11:19
No...tak tohle mi dělala moje matka...v tu chvíli jsem se cítila hrozně...řvala, nechápala proč to dělá a z toho řevu se začala dusit a mít křeče do rukou až se mi prsty kroutily v křečích..no...byla jsem malá a pamatuju si to dodnes..takže já téhle metodě taky nerozumim.. v tu chvíli jsem v sobě měla takový pocity...já nevím, za mě taky ne...
-
3.5.2014 19:56
Ahoj, úplně tě chápu měla jsem to hodně podobně. Zlobila jsem se na něj a pak jsem si všimla, že vždycky když jsem se na něj zlobila, (to byl možná trošku starší,) tak jsem skřípala zuby. Po chvíli mě tak bolely zuby, že jsem si říkala, že si prostě musím zvyknout, bude to horší. Brečet nemá smysl. Takže jsem se přes to počase přenesla a jen jsem se snažila neskřípat zuby. Za chvíli to bylo v klidu. Ale teď má můj syn 13 měsíců ... a to je to pravé peklo, a prý to bude ještě horší, tak si připrav nervy. Mé drahé děťátko chodí, běhá, všechno krámuje, brakuje šuplíky a věci nosí do odpadkového koše a to nejlepší - začal se vztekat, ve chvíli kdy mu něco zakážu si sedne na zem začne kopat nohama (někdy i hlavou do podlahy a začne řvát) Dneska jsem ho 3x sprchovala pod studenou vodou, abych ho nemusela plácnout, protože to je fakt o nervy a sprcha prý děti probere a neopakují vztekací předváděčky. Matěj má tuhý kořínek a s vodou nemá problém. Když ho plácnu po ruce okamžitě mi to oplatí, takže je na něj třeba lišácky, velmi rychle se učí a snažím se vsugerovat si, že plácat ho nemá smysl a mám obavy aby pak nebyl agresivnější. Ale jinak je velmi živé a veselé dítě, celý den prochechtá, ale jak mu někdo něco nedovolí to dělá peklo ... takže věř mi bude to horší ... přeji co nejpevnější nervy a zbytečně se tím nestresovat.
