Jsem psychicky na dně z toho, že mou rodinu vidám málo
Aho holky, nevím jestli mi poradíte nebo se spíš potřebuju vypovídat. Před 6 lety sem se přestěhovala za manželem do jiného města, kde nyní žijeme spolu se 2 dětmi. Vztah máme krásný. Jediný a ten největší problém je, že moje rodina a ostatní kamarádky jsou 130km daleko. Ze začátku mi to ani tak nepřišlo ta vzdálenost, ale od té doby co máme děti je to horší. Vidím na mojí mamce, jak je hodně smutná, že vnučky nemůže často vidět a i já jsem z toho špatná, když odjíždíme. Návštěvy probíhají tak, že tam jezdíme tak 1x za měsíc. Častěji to ani nejde. Mamina pro nás vaří celej víkend a je pak z toho taky unavená a to věčný balení je taky nanic. Před rokem sme se rozhodli, že se přestěhujeme zpátky. Jednak kuli práci a bydlení. Žijeme v dvougeneračním baráčku spolu s manželovo babičkou a plete se nám do domácnosti. Zkrátka sme chtěli žít už jen sami s dětmi. Pak si to ale manžel začal rozmejšlet a postupně z toho vycouvávat. A teď už z toho sešlo úplně. Pro mě je to teď nyní hodně psychická rána. Nemyslím na nic jiného. Hodně tu sem i s dětmi sama, protože manžel pracuje dlouho do večera a za těch 6 let co tu bydlím tu opravdové kamarádky nemám. Nad vodou mě drží děti, ale nevím jestli budu někdy úplně šťastná...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
22.2.2015 16:19
Hmmm, zkuste třeba se zapojit do dění života obce nebo nemáte poblíž MC (mateřské centrum)? Mé nejbližší kamarádky nebydlí daleko, ale vidíme se třeba 1x za 3 měsíce a to se musíme domlouvat několik týdnů dopředu (nemoci dětí, hlídání apod.). Neházejte flintu do žita! Naděje umírá poslední, co vy víte, jak tu bude dlouho Vaše příbuzná? Dnes to vypadá zle, ale zítra to může být jinak. Hlavu vzhůru! A pokud se opravdu cítíte sama, řekněte to svému muži, třeba něco společného vymyslíte Pěknou neděli
-
22.2.2015 16:56
Docela tě chápu. Já to mám k rodičům 200km a teď s vnoučátkama je to taky náročný, chtějí si je užít. Ale zase já mám v novém bydlišti docela dobré zázemí takže se mi stěhovat nechce. Nicméně se snažíme jezdit častěji a nebo i třeba na týden. Jestli jsi na rodičovské s dětmi, tak bych určitě občas na týden k rodičům vyrazila. Zvláště, když máš muže dlouho v práci, tak ten týden bez tebe určitě zvládne. Nebo co vaši? Jsou třeba v důchodu, že by přijeli na pár dnů zase k vám. U nás se to taky snažíme takhle střídat. Vídáme se tak minimálně jednou za tři týdny a jinak si denně voláme přes skype. Je to fajn, mít je takhle alespoň přes kameru a oni jsou nadšený z vnoučka. Takže radím zkusit podobně, jestli by to tak šlo. Jinak babičku poslat tam kam slunce nesvítí... respektive nějak vymezit jasná pravidla a nenechat jí se do vás montovat. I když jestli je barák její a vy bydlíte jako u ní, tak je to fakt na pytel. Ale jestli je to samostatná domácnost, máte na domečku nějaký vlastnický podíl a babička je soběstačná, tak určitě babi nutno srovnat.
-
22.2.2015 16:25
Řekla bych to manželovi, snad by se našlo nějaké řešení, abyste se vrátili zpět nebo alespoň blíž... Já tohle úplně chápu, jsem na domovu, rodičích, příbuzných a mých kamarádech úplně fixovaná a bydlet někde daleko, tak se utrápím... Jsou lidi, co si rychle zvyknou a otrkají se, ale pro někoho je domov prostě vším... Když už o tom manžel jednou uvažoval, tak snad by to nemusel být problém... Držím palce
-
22.2.2015 19:18
Ahoj, ja jsem od rodiny daleko 1600km a vidam je 2x do roka na cca tyden az dva. Co treba zkusit vic si volat, treba pres skype, i s kamerou, to by Tvi rodice/kamosky nezvladli? Ja si takhle volam s mamou 2-3x tydne a s nej kamoskou 1x tydne, podle nalady nekdy tlachame i hodku dve, nekdy jen treba 10min. A vzdycky mi to hodne pomuze. Navic by rodice mohli videt i vnoucata na webkamere
-
22.2.2015 19:04
My to mame k rodicum s manzelem oba 300 km. Taky mi rodina chybi,ale bohuzel to tak je a trapit se tim neminim. Pokud nad tim budes takhle premyslet,tak se z toho zblaznis. Najdi si kamaradky tam,kde ted bydlis a zacni fungovat tam. Jinak to povede k rozbrojum mezi tebou a manzelem a jeste se rozvedete. Ja mam nej kamosky ve stejnem meste jako celou rodinu. Moc mi chybi vsichni,ale beru to tak,jak to je. Jinak bych se zblaznila. Casto si volame,s mamkou ob den a v podstate denne si vymenime sms. V dnesni online dobe je to aspon trochu lehci,nez treba driv. Smir se s tim a zacni zit tam!