Jsem stydlivka

Odpovědi (podle hodnocení / podle data)

• 

  Anonymní uživatelka #4871020.1.2013 10:34

  ahoj, taky jsem taková byla na škole, spíš se mi to povedlo se toho zbavit tak po 20 letech, na výšce se to trochu zlepšilo, ale spíš se mi to povedlo až časem, měla jsem a mám přátelé s kterými se cítím dobře a člověk se tak víc "rozjede" a taky jsem se otrkala nejvíce až v práci. Taky jsem díky tomu v první zkončila ale to bylo spojeno i s propouštěním v rámci krize, ale jako nejmladší a tichá voda jsem to schytala (a pracovala jsem opravdu dobře a na rozdíl od ostatních jsem uměla jazyk, který byl na nákupu opravdu potřeba, prostě jsem byla dobrá, ale šedá myš), ale musím říct, že to je to co mě asi pořádně nakoplo! A taky mi pomohlo se osamostatnit od rodičů, bydlela jsem pak s přítelem zařizovali se, a já získala větší sebevědomí, když jsem začala chodit do práce tak jsem měla i peníze, tak jsem si víc koupila pěkné oblečení a pod. Měla jsem na to si zajít na kafe a výlety. Taky jsem se tím hodně kdysi trápila, ale krom toho co jsem psala, jsem se musela i snažit, hlavně třeba mít nějaký koníček, chodít na nějaký sport, ať máš o čem mluvit, když třeba s někým někam jdeš, tak si připrav témata (já to tak dělala ), zkus se prostě zamyslet, co by se dalo zlepšit a co podnikat. Ale známky měj pořád pěkné, to není řešení! Já byla průměr a nepomohlo mi to A musím říct, že jsem byla fakt extrém tichá, a dneska mi i lidi řeknou, že už nejsem taková jaká jsem byla, že už jsem vpoho, otrkaná a pod. Ale bylo to několik let snažení, to nejde ze dne na den. Záleží kde je zakopaný pes, u mě to asi byly finance a docela přísní rodiče a byla jsem i citlivka, hodně jsem si brala některé věci osobně. A stále bojiju se svou náročností na ostatní jsem v tom hrozná Za mě - Uvědomit si příčinu. Určitě se ti to povede!

  1 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-
• 

  Anonymní uživatelka #8952020.1.2013 13:33

  Ahojky, byla jsem na tom stejně, vlastně pořád jsem ale už je to mnohem lepší...Vždycky jsem byla taková tichá a zakřiknutá, děcka se mě kvůli tomu stranili, posmívali, pak si začali myslet, že jsem asi namyšlená či co... dosud nejsem na pařby a takový věci. Teď jsem ve třeťáku na gymplu a přijde mi, že se dost věcí změnilo, není to ideál, furt se nebavím se všema, ale s hodně lidma jsem začala, myslím se spolužáky. Já měla problémy v rodině a to mě dost ovlivnilo, ale myslím, že je to problém sebelásky. Když se nebudeš mít ráda a budeš si o sobě myslet, že tě druzí nepřijmou a nebudou se s tebou bavit, tak se toho nezbavíš. Jsi stejně dobrá jako ostatní. Nejsi o nic lepší ani horší. Taky si o sobě nemyslím, že jsem bůhvíjak hezká v porovnání s ostatními. Ale my tady nejsme proto, abychom se porovnávali s ostatními, každý jsme nějaký, originál. Když se začneš líbit sama sobě a začneš se mít sama ráda, tak to začneš nevědomky vysílat do okolí a ostatní tě tak taky začnou vidět. Já si například na své prodloužené v tanečních vybrala šaty, které se mi líbili a nechala jsem si udělat u kadeřnice účes, sama sobě jsem se líbila a vypadala jako princezna (z mého pohledu) a to se mi stává málokdy. Zářila jsem jako sluníčko, říkali mi to všichni, byla jsem s klukem, kterýho miluju, měla jsem tam rodinu, kamarádky a připadala jsem si úúúúúžasně. Byla jsem vážně šťastná, a věř nebo ne, bylo to vidět. Byla jsem sebevědomá, tancovala jsem, užívala si a na všech fotkách a videjích z téhle akce vypadám suprově, i když normálně se na všech tvářím dost blbě Ono vážně záleží na tom jak se cítíš ty, okolí to pozná a dá ti to sežrat, je to všechno v hlavě. Taky na tom pracuju.

  1 komentářů Nahlásit Hodnocení: 0

  +-