Jsem těhotná a šíleně se bojím o manžela, když cestuje
Ahoj, konečně jsme se dočkali vytouženého miminka, jsem v 5. měsíci. Manžel je cizinec v zahraničí má určité věci, se kterými poslední dobou začaly být problémy a tak tam musí na měsíc jet a dohlédnout na to v té nejdůležitější fázi. Jenže je to dlouhá cesta letadlem, navíc aktuální situace v té zemi není zrovna ideální, a já se o něj šíleně bojím 
sice cestuje relativně často (tak 3x do roka) takže jsem tak nějak zvyklá, ale teď budeme rodina a prostě se bojím asi tisíckrát víc než normálně. Vím že přemýšlí ve všem o 10 kroků napřed, ví jak zvládnout snad všechny problematické situace, je velmi opatrný, a zvlášť teď dává na vše pozor mnohem víc, když bude táta... jenže je milion situací, které se předvídat nedají a je mi jasné, že ten měsíc budu ve stresu, ale nechci mu to říkat, protože podle situace vím, že skutečně odjet musí. já s ním jet nechci, zaprvé stále pracuji, také jsem v té zemi před půl rokem byla s ním a rozhodně mi to stačilo... nějaké tipy jak z toho nezešílet a aspoň trochu se uklidnit? nepřežila bych, kdyby se mu něco stalo
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.9.2017 20:53
Hlavně na to nemysli. No fajn, dobře se mi to říká a blbě dělá. Pokud pracuješ, tak se fakt zaměřit víc na práci a myslet na společné hezké chvíle, na miminko. Já jsem taky v těhu víc citlivá a vnímavá, někdy až přehnaně hysterická. Manžel pracuje v lese, kde kácí a než jsme se brali, byla jsem tehdy v 6.měsíci navštívit své rodiče na blbý jeden den a když jsem se vrátila, tak mě vyzvedával tchán. Nechápala jsem proč, ale jen tak mimochodem mi řekl, že na manžela spadla z výšky větev. Lekla jsem se, i když šlo o "blbou" větev, ale i ta může člověka zabít z výšky. Nakonec mu spadla jen na nohu, tak měl na dva měsíce sádru. Dělá hlavně v zimě, kdy ten terén v lese není úplně nejlepší ani na sjezd po prdeli, takže kolikrát v sobě potlačuju tu představu, že se blbě vyváží i s traktorem a nikdo a nic mu už nepomůže. Prostě na to už nemyslím. Myslím "sobecky" na miminko. Teď na výbavičku, jméno, organizaci domácnosti. Taky mi pomáhá se bavit s kamarádkami, rodinou, že nejsem sama, když je pryč.
-
1.9.2017 22:05
Od otehotneni jsem mamzelovy cesty zvladala taky spatne. Strach ze vseho,ze se vyboura,spadne letadlo,nejakej magor se odpraskne na letisti atd. Ten strach mi zustal i kdyz uz je dite na svete. Cim je dite starsi,tim stale roste i strach. A nejen o nej,ale o vsechny členy rodiny. Sourozence,prarodice. Uz jsem si rikala,zda nejsem zrala na léčení. Nevim jak ti poradit,mozna te to jen uklidni,ze nejsi sama. Manzelovi stastnou cestu a tobe pevne nervy!
