Jsem závislá na dítěti
Mám takový problém, mám 8měsíční mimčo a musím ho mít pořád u sebe.. Když jsu třeba na návštěvu k rodičům, tak si pohrají ale musím tam prostě být taky, nejsem schopná malou někomu dát aniž bych zůstala doma a neměla o ní přehled.. Prostě jsem s ní pořád, přítel od rána do noci v práci a jsem zvyklá s ním ustavičně být, vůbec mě to nevyčerpává spíš naopak. A už nevím jak se z toho dostat 
Jakmile někdo řekne o tom, že si ji vezme tak hned mě přepadne panika že ode mě bude pryč
Jsem bez ní uplně bez duše nebo jak to říct a je mi i do pláče někdy.. Měli jste taky něco takovýho, nebo jsem fakt blázen?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
12.5.2013 20:53
Tak u nás je to pravý opak, malá byla zvyklá být třeba s babi i odpoledne v pár měsících
Když měla měsíc, jela jsem s manželovým kolegou do kina a on malou hlídal Takže já jsem pravej opak, jsem ráda, když je malá i s jinýma lidma - nyní už má teda skoro 2 roky -
12.5.2013 21:21Je dobře, že jsi si to uvědomila...Protože já myslím, že je to problém a nejen Tvůj, ale i toho mrňouska...Pokud budeš pořád s ním a nikoho jiného k němu nepustíš - zaděláváš si na pooořádný psychický šok, pro ní (a i pro sebe). Dříve nebo později jí totiž budeš muset od sebe poslat a pak chudák děťátko (a i ti co jí budou hlídat). Začni jí postupně zvykat...Je jasné, že v osmi měsících ji nenecháš přes noc u prarodičů...ale někam na procházku jenom s prarodiči by jsi zvládnout měla. Popřípadě hodinové hlídání (od osoby kterou zná), by dítě v osmi měsících mělo poznat
-
12.5.2013 21:01
Nevím, jestli seš divná, ale já bych dala nevím co za to, kdyby mi někdo občas nabídnul hlídání. Jsem s malou taky 24 hodin denně a čas od času už cítím, že si od ní potřebuju na chvilku odpočinout. A ona by s tím taky neměla problém, kupodivu na mě není vůbec fixovaná, ale jak říkám, nikoho takovýho nemáme, aspoň ne tady, kde bydlíme
Jednou s tím budeš muset začít ale něco dělat, si vem, jak budeš zvládat školku? Anebo si třeba představ, že v zahraničí je celkem běžný, že matky se vrací do práce klidně půl roku po porodu... -
12.5.2013 21:18
myslím, že tohle už je opravdu trochu extrém. U nás je to naopak, já bych malého vyexpedovala ráda i třeba jen na půl hodinky, ale nejde to, absolutně to nezvládá a celou dobu brečí u dveří až do ochraptění. Ale on má nějaké zdravotní potíže od narození a ta fixace proběhla při všemožných vyšetřeních, kdy věděl, že jsem tam pořád s ním. Se mnou je to klidné hodné dítko, zvládneme spolu všechno, ale jak má být sám, tak je zle. No prostě k osamostatnění ještě nedospěl. Já to řešila i s psychology a moc k lepšímu se to zatím nepohlo.
Ale ty bys to zvládnout měla, prostě dítko nechej na chvíli s někým, komu důvěřuješ a na chvíli odejdi, potom intervaly natahuj a uvidíš, jak to dítko ponese, pokud dobře, tak jsi na dobré cestě. A čehos e vlastěn tolik bojíš? Že dítku nějak ublíží, nebo udělají něco špatně nebo co? -
12.5.2013 22:22
ahoj, pokud jsem správně pochopila, tys tady někde psala, že tento stav máš od té doby, kdy ti přítel vzal dítě a na 5 hodin s ní odjel ke tchýni, je to pravda?? toto se nedělá, můj partner by si toto ke mně nikdy nedovolil a pokud jsi vůbec nevěděla ani kde s malou je, tak sis asi prožila docela stresy...takže je možné, že máš od té doby nějaký blok a třeba by ses mohla i obrátit na nějakého psychologa...
měla jsem totéž co ty, malá má nyní 28 měsíců, ale už je to lepší a lepší... taky jsem byla hodně závislá, ještě teda stále malá nespala sama u prarodičů, ale zvládnu jim malou dát na x hodin, chodím s ní mezi lidi, do školičky, ať si zvyká, protože jsme na sobě obě závislé...každopádně si myslím, že toto je už dáno povahou, se mnou mamka rozhodně 24 hodin denně nebyla a byla jsem taky mamánek ještě v první třídě...pokud nemáš důvěru ke tchýni, tak poradím dítě nedávat na hlídání, protože by sis samýma nervama vytrhala vlasy, mám totéž, ale s tím rozdílem, že má tchýně je dost psych. labilní, čistotná taky zrovna není a manžel to respektuje a sám by jí dítě na hlídání nesvěřil...
