Kamarád/přítel na invalidním vozíku
Zdravím. chci se zeptat na názor.
Je mi 19 let, potkala jsem o 12 let staršího “muže”, bohužel který je na vozíku. Dost jsme si začali rozumět a A já se do něj zamilovala jako ještě nikdy do nikoho. Již jsme plánovali, jak by vše mezi námi mohlo být.
Problém je v tom, že mi ho rodice neschvalují. Říkají, že se sám o sebe nepostará, že vše budu muset dělat já, vše bude omezený... Že si to mám pořádně rozmyslet, že není jediný kluk, kterého jsem poznala apod.. Jelikož jsem sama nemocná, tak prý bych měla mít zdravého partnera, který by se o mě postaral. Jenže já se bojím, že o mě stejně zdravý nebude mít zájem, což si rodiče neuvědomují nebo nepřipouští..
Nevím jak se rozhodnout, protože ho mám opravdu moc ráda. Nevím jestli se rozhodovat podle citu nebo rozumově. Někdo říká, ať si každý žije jak chce, jak to cítí apod.. Někdo říká, ať se každý řídí co je správný a co není. Nevím, které řešení je správné... jak to vidíte vy, poradíte mi, jak se rozhodnout?
Předem děkuji.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
8.9.2019 19:57
Jsou lidi na vozíku, co jsou odkázáni na druhé, a jsou lidi na vozíku, kteří jsou aktivní, pracují a mají rodinu, třeba jako pan Jan Potměšil z Jasněnky. Jak je na tom tvůj potencionální partner? A je třeba po úraze nebo je na vozíku v důsledku nemoci?
Rozhoduj se city i rozumem - je ti jen devatenáct a nemusíš si volit partnera až do konce života. Každý vztah tě něco naučí. -
8.9.2019 20:00
A ten muž má nějakou pecovatelku? Protože pokud kromě toho, že je na voziku, je jinak v pohode, tak bych v tom nevidela problem. I člověk na vozíku se o sebe umí postarat a není důvod proč by neuměl.
Manžel má kamaráda na vozíku a před pár lety měl svatbu a pokud vím, tak se pokoušeli i o miminko.
Člověk na vozíku není nutne nemohoucí. Na vozík se člověk může dostat i po uraze a jinak být zdravotně v poradku.