Kdy jste byly připravené na dítě?
Ahojte holky 
S přítelem teď řešíme novou práci, nové bydlení a došla řeč i na děti. Mě je čerstvě 24, příteli bude 26. A musím říct, že jsme se úplně shodli v tom, že teď dítě ještě určitě nechceme, je brzo.. nicméně ani jeden z nás necítí potřebu mít ho vůbec někdy. Moje otázka tedy zní, měla jste to některá stejně? Přijde potřeba mít dítě v pozdějším věku? Začnu slyšet ,,biologické hodiny,,? Je fakt, že sousedi mají dost nevychované děti a já z toho šílím, stejně tak nejsem typ, co by se rozplýval nad kočárkem. Díky za reakce
Děkuji za tolik komentářů a zkušeností Je pravda, že jsem vždy říkala, že manželství je jen papír a nic to nezmění a teď bych si ze všeho nejvíce přála se vdát Takže třeba na rozhodnutí mít dítě taky dojde
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
3.7.2018 14:31
Francy, já si taky v tvém věku nechtěla dítě představit ani v nejhorším snu, obecně nemám totiž k dětem extra vztah. Přišlo to až těsně před tricitkou s chlapem, kterej byl asi ten pravej. Proste tak nějak přirozeně. Už jsem měla pocit, že jsem si užila dost, chci se usadit a dát životu nový smysl. Někam se posunout. Takže ano, může to na vás přijít později, anebo nikdy. Třeba bráchovi je teď 35 a z představy dítěte má stále hrůzu. Svagrovy je 28 a taky zatím nehnizdi ani po tom netouží. Většinou ten impulz, a teď to bude znít blbě, přijde s novým, tím správným partnerem. Byť znám samo i páry, co zahnizdily po iks letech vztahu. Jen prostě se potřebovaly vybourit.
-
3.7.2018 17:02Tak já budu asi jedinná,ale děti extra miluju a vždy jsem si přála velkou rodinu.Už od 16let sem toužila být mámou
Před skoro 6lety sem se stala poprvé mámou,bude mi v Srpnu 27 a jsem mámou čtyř dětí Někdo toto asi nepochopí,ale náš život,naše rozhodnutí.Spolužačky se vdaly hned po škole a ted mají 1 nebo 2děti.Moje ségry měli své první kolem 25let.Podle mě ideál,ale záleží na více věcech,každý se na děti či svatbu,přestěhování apod.cítí jinak. -
3.7.2018 18:04vždycky jsem věděla, že děti ve svém životě chci, ale bylo to tak někde v dááááleké budoucnosti
nejdřív jsem hledala partnera, který taky někdy v budoucnu děti ve svém životě viděl, a pak se postupem času to téma nějak začalo dostávat do popředí. Ale to bylo po škole, kdy jsem měli oba práci, rozjeté vlastní bydlení..a spíš než nějaká náhlá touha to bylo prostě racionální rozhodnutí, že do 30 by bylo dobré to jedno aspoň mít, tak proč už nezačít (28) Ale že bych se cítila připravená? To určitě ne, protože dokud nejdeš v tom blíznivým vlaku, tak si vůbec neumíš představit, co to obnáší, a na co se připravit Takže spíš jsme byli oba připravení obětovat svůj čas, pohodlí, osobní koníčky a co všechno prostě si děti od člověka vyžádají a jít do toho.
Takže pokud teď oba víte, že ještě ne, je to myslím úplně v pohodě. Času máte dost, horší by to bylo, kdyby jeden už hodně chtěl a druhý ne -
3.7.2018 14:47
Já až do 28 ani na dítě nepomyslela, neměla sem k nim žádný vztah..a pak najednou sem tam sem nad tím začla přemýšlet a nakonec přišla touha po dítěti, někdy kolem 29 let. Ve 24 letech sem si myslela, že děti nebudu nikdy chtít
-
3.7.2018 15:35Vždy jsem věděla, že děti chci. Ale připravená... to si myslím, že bych nebyla nikdy. Ideálně jsem chtěla první dítě kolem 25 let, ale nebyl vhodný partner. První dítě se nám s manželem podařilo do mých 30, což byla pro mě taková nejzazší meta, ale že bych byla na mimčo připravená se říct nedá. Spíš si myslím, že je to o tom, že děti chci nebo nechci. A jinak to vnímám stále tak, že by bylo lepší, kdybych ho měla v nižším věku, měla bych na něj víc síly, lépe by se mi snášely probdělé noci...
-
3.7.2018 16:12Ja taky deti extra nemilovala, bavilo me jim velet na taborech, ve skautu, ale jinak me deti hodne rusily, vadilo mi, kdyz kamaradky prestavaly dychat, jakmile se pridruzil nejaky maly clovek. Zaroven jsem ale vedela, ze sve prvni dite chci okolo 25 let a diky tomu, ze jsem narazila na toho spravneho, tak to i zapadalo, sedelo, hormony furt bourily, takze to bylo hodne chtene a zaroven jsem vedela, ze sve dite budu milovat a miluju. S cizimi uz to taky prestalo byt tak vazne
...zacaly se mi libit, umim s nimi lepe komunikovat a kdyz se narodi nekde nekomu mimino, uz to na me jde... -
3.7.2018 17:06Ahoj, já to mám úplně stejně. Taky je mi 24 a chybí mi ještě rok školy a vůůůbec si nedovedu dítě představit. Neumím na mimina šišlat, nebaví mě je chovat ani si s nimi nějak dlouho hrát. A myslím si, že je to proto, že na to prostě nejsem ještě připravená. To přijde...
Měla jsem to podobně se svatbou, když mi bylo okolo dvaceti, měli jsme v rodině 3 svatby, na které jsme byli pozvaní. Bylo to fajn, líbilo se mi to, ale vůbec jsem si nedokázala představit svou vlastní svatbu, úplně se mi z toho dělalo zle Přitom jsem v té době už chodila několik let se svým přítelem a bylo to mezi námi úplně super. No a letos si toho stejného přítele beru Stačilo pár let a úplně jsem otočila, moc se těším a cítím, že je to to nejsprávnější, co se mohlo stát. Takže si myslím, že to podobně bude i u dětí. Někdo se na ně cítí ve 20, někdo v 25, někdo až po třicítce. A někdo je nechce nikdy. Nic z toho není špatně, záleží to na každém a nikdo nemá právo mluvit ti do toho. Je to jen a jen na tobě. Neboj, máme čas -
4.7.2018 19:25
Ja se na to citila uz v 18ti protože mam staršího chlapa a usadila se, pred 20tkou se vdala a snažení trvalo 6 let, prvni dcera se narodila ve 24ti a ted druha v 29ti,ale ja chtela a citila se na to, pokud to tak nemas, nedelej to jen proto, ze by to tak melo byt, ale odkladat to do nevím kdy taky moc neuznávám, nevis jestli to půjde hned a na pripadne problemy cim si mladsi tim lepsi, ale je fakt, ze svatba pro me byla na prvním místě nez přijdou deti a rozhodně jako papír to neberu.
