Když se máma opije, tak je nesnesitelná
Nevím, jak to ani popsat. Nenávidím zklamání v lidech, obzvlášť těch, kteří mi jsou nejbližší. Stalo se mi, že jsem byla zklamaná z kamarádky, kluků nebo členů rodiny, ale nikdy tak moc jako z vlastní mámy. Vždycky byla tak úžasná a já ji měla strašně ráda. Byla vtipná, ukecaná, hodná a občas urážlivá, ale prostě dobrá. Nevím, co se stalo, že už taková není. Pije s kolegyní, když se dávají na odchod z práce, pak si sem tam panáka dá doma. A to už pak není ta máma, kterou jsem měla ráda. Asi chápete. Dnes se chtěla bavit a tak s kamarádkou vyrazila na bowling a vzali mě, že mě to naučí. To byla ještě zábava, ale viděla jsem, že to s ní není dobré. Když jsme pak hrály kulečník, ona a kamarádka proti mě, dělala, jak toho hrozně moc o tom ví, ale nemohla se ani normálně trefit do koule a furt chtěla podvádět s tím, že brala jako, že to uznám. Nakonec chtěly jít tancovat do takového malého baru, kde je parket velký asi jako můj pokoj a vždy tam tančí tak tři lidi. Nepily tam, tak nevím, kde se to v nich vzalo. První dvě hodiny jsem si hrála na telefonu a nechala je tancovat, ale pak se tam objevovali kamarádi kamarádky mamky. Začali pít vodku a chovat se jak nevím co. Říkala jsem jí několikrát, že chci jít domů. Nechtěla. Po nějaké době mi nebylo dobře, protože jsem před tím zmokla a i když jsem byla v suchu a prý teple, klepala jsem se jak osika zimou. Ani na to nereagovala, že půjdeme. Když už mi vyletěly nervy, kdy mě tam několik chlapů otravovalo a měla jsem dost i jich, bylo to zrovna, když mi její kamarádka vzala telefon. Řekla jsem jí, že by neměla brát cizí věci a naštvaně řekla, že odcházím ať už s nimi nebo bez. Nehlo to s ní, tak jsem jí řekla, že je pěkně nezodpovědná máma, protože by se mi po cestě mohlo něco stát a ještě mi nebylo dobře (byly 3hodiny ráno). Po cestě jsem se vybrečela a vyděšená z každého zvuku kolem došla domů. Táta byl vzhůru. Nevěděl, kde jsme byly. Řekla jsem, že jen na bowlingu a že ony tam pak ještě zůstaly. Když přišla ona, řekla jen, že mám jít spát, nic víc... Snad chápete, když svou mámu nepoznávám, protože se chová jak opilé p*ase a to bývala tak úžasná. Bylo jí jedno, jak se tam chovala. Dělala mi tam ostudu a ještě mě nechala jít ve tři ráno domů pěšky bez baterky na mobilu... Mám ji ráda, vždyť je to máma, ale pohrdám jejím chováním a jsem neskutečně zklamaná z toho, co předvádí... Vždycky jí v obchodě říkám,aby nekupovala vodku, ale koupí ji, prý by ji taťka nadal, že není doma. Mě spíš přijde, že bez ní nemůže vydržet sama. Potom si stěžuje na nízkou váhu, ale že pije ji nezajímá. A já už nevím, co s ní. Táta kupoval nějaké tablety proti alkoholismu, že budou oba v pohodě, ale co tak zmínil, jsem pochopila, že buď to odmítala, jako že to nepotřebuje, nebo že to nedodržovala. Spíš věřím, že tvrdila, že to nepotřebuje... Já prostě nevím lidi. Ničí mě pocit, že to, co na mě řve, dělá blbosti a chová se hnusně, byla moje skvělá máma. Ani si nejsem jistá přesnou otázkou. Asi jen prostě nevím, co dělat, jak vše řešit nebo jak to spravit, ale to už si nejde. Chápete mě někdo prosím?
- 17.07.2016 10:01:55 - full.avl změnila kategorie otázky
- 17.07.2016 10:01:54 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
17.7.2016 10:51
Já se trošičku rozepíšu, ono ani nevím zda ti to vyloženě pomůže ale věř, že nejsi jediná kdo žil/žije s alkoholikem. Bohužel.
Když ségra poznala manžela, tak vypadal fajn, jen občas si dal do nosu, ale po pár měsících žití v jedné domácnosti člověk začal pozorovat, že to fakt není jen občasné pití ale každodenní...
Jenže člověk pořád si říkal, až se pořádně pozná, třeba to bude lepší, kamarádi jej zvou na pivo a on neodmítne, tehdá o povodních v roce 2002 pil skoro každý kdo o něco přišel, či měl vodu měl v bytě a měl nervy v kýblu. Takže to člověk přikládal i k tomu... když dal dohromady jeden barák tak pak pomáhal kamarádům na baráku a ty mu sem tam strčili pivo, takže domů víceméně chodil opilí... jenže to bylo ještě v pohodě... pak byl půl rok klid, se ségrou se vzali v říjnu 2003 a tam se to začalo vše podělávat. (Tím, nemyslím, že by svatba byl takový omyl, ač kdysi naši si tloukli do hlavy, že proč jim říkali, že se mají vzít, když čekají dítě... ale z odstupem času to vidíme jinak.)
Myslím, že to začalo i tím, že jeho matka odmítla jít na svatbu, že budou mít dítě apod. Jeho vlastní sestře, jsme museli zaplatit dva litry, za to, že vůbec na svatbu přijde. Ona ta jeho rodina je celá podělaná, (a doufám, že jeho ctěná sestra se v tom pozná, neboť sem chodí taky.) Problémy jako takové začaly v době, kdy měnil lékaře a přišla nám domu jeho zdrav karta. Kde se dočetl, že když byl malý tak jeho vlastní matka jej pobodala nožem, proto jej i vychovávala babička, která se celý jeho život snažila to týrání zatajit... , Jenže k občasnému pití u kamarádu (doma jsme alkohol neměli, i táta přestal kupovat sobě pivo, jen aby na to švagr nekoukal. ) se přidalo denní nasávání v hospodách.. třeba za jeden večer prochlastal i celou výplatu. Pak přišel domů a začal rýpat, nikdo s ním nemluvil když se opil, jelikož s člověk namol to nemá cenu bo ráno by stejně nic nevěděl.
Jednou to měla ségra těsně před porodem, jsme seděli v kuchyni a hráli karty, já mu řekla ať mi nefouká kouř od cigaret do obličeje, že to nesnáším, a dusí mě to (no jo já typický nekuřák) tak jsem tu jeho krabičku cigaret vzala a zahodila mu jí do koše, načeš od reagoval tak, že mi dal do držky.
Fajn... říkala jsem si moje vina, neměla jsem mu šahat na cigára, i když si i do dnes myslím, že to bylo přehnané, za to, že proti mě šel to doma schytal aj od ségry, mámy, a táty, prostě od všech dostal čočku a od ségry pár kopanců (na ní nikdy nesáhl,) ale od toho výstupu, vždy když se opil tak to zkoušel na mě, mě bít apod. No a tehdy začalo peklo, bylo to asi v době kdy malému bylo něco kolem půl roku. Přešel na jiný oddělení hasiču a začal pít, a začali i jeho sebevražedné eskapády... Nedokážu spočítat kolik pokusu o sebevraždu v opilosti bylo, za těch 10 let pekla to ani nejde, byly to skoro denně... Ani nevím který byl nejhorší, ale celkem 3 byl zavřený v blázinci. Přišel o práci hasiče. Ten nejhorší jeho úlet byl někdy před 4 lety, když vzal motorovku a chtěl si fiknout hlavu, naštěstí hlava to nebyl, ale o ruku málem přišel. Zavolali jsme na něj opakovaně policajty, a ty pak volali sanitu, nevím kdo tu noc byl víc šokovaný jestli mi či policie že tam mává tou pilou. Clovek si pripadal jak v hororu. Hned ho vezli do nemocnice a pak rovnou do blázince to bylo po třetí co jej dostatečně vyléčilo, byl soud který mi přidělil kurátora aby o jeho léčbě rozhodoval on a ne on sám, převezli ho na to nejhorší oddělení na psychiatrii kde mu to vše nechali vyžrat, byl tam dlouho a nikdo od nás z rodiny za ním nebyl, když volal tak mu to člověk vždy zavěsil. Mezitím si ale ségra ten rozvod rozmyslela, neboť přesto všechno ho měla ráda a měla s ním děti... Uběhli 3-4 měsíce léčení a pak volala jeho kurátorka ohledně zdr. stavu, že by jej chtěli zkusit propustit do domácího léčení a také se tak stalo. Léčil se doma a začal se stýkat s jedním klukem který mu vždy nadával co byl za blba, že tak pil. Začal pod ním pracovat, a Roman do něj hučel tak dlouho dokud opravdu švagr nedostal rozum. Nyní je pár lety čistý a alkoholu se ani nedotkne, dokonce si člověk před ním může dát i sklenku vína a on nic. Je to úplně jiný chlap. Jak ho člověk kdysi nenáviděl za to co dělá, nyní s ním můžu sedět v jedné místnosti a i si s ním povídat. Jako pořád ve skrytu duše mu nevěřím, ale vím, že nepije a celkově se změnil tak se nám žije všem líp.
Je mi jasné, že ti nijak nepomůže to, co jsem tu psala, ale pořád máš tátu, který jí může - měl by donutit k ústavnímu léčení. Ale pokud tvá matka nebude sama chtít tak se nikdy nevyléčí, my měli doma peklo z alkoholikem několik let, i pokusů léčení se doma a pak v blázinci nakonec opravdu pomohlo to třetí léčení a ten Roman. Nebýt těchto dvou faktorů tak myslím, že už tu švagr ani není, protože ségra by se rozvedl a on by se uchlastal a někde by si hodil mašli. -
17.7.2016 12:51
Ahoj, je tezke zit s alkoholikem. Muj strejda alkoholik byl a nakonec ho to stalo rodinu, i zivot...
Pokud se alkoholik nechce lecit, nedonutis ho... Ale jednu vec ti poradim... Priste az se tata zepta, kde jste byly... Po pravde mu rekni vsechno. Timhle jak jsi ji kryla, ze jste byly jen na bowlingu ji v tom jejim pocinani jen podporujes...
S alkoholikem, a vlastne s kazdym kdo je na necem zavisly je Tezky zivot... Rozhodne byste si o tom meli promluvit, nejlepe vsichni a zkusit najit nejake reseni... -
18.7.2016 9:25
Milá tazatelko, ani nevíš, jak ti rozumím...
Prošla jsem si tím stejným a bohužel nejpravivější odpověď zní: Pokud sama mamka nebude chtít, nic a nikdo ji ke změně nedonutí. Nicméně souhlasím s tím, abys ji nechránila před tátou. Ani on ji ke změně nepřinutí, ale měl by aspoň vědět, jaká je situace a dle toho se zařídit - a - Tebe aspoň trošku ochránit, podpořit Tě.
Smím se zeptat kolik Ti je a odkud jsi?
