Lehký smutek v duši
Ahoj holky píšu abych se s někým podělila o můj smutek.Marně se s manželem snažíme o mimi už víc než 2 roky manžel má trochu horší spermiogram a pravděpodobně nám pomůže jen IVF.A tento víkend nám jeho sestra oznámí že čeká miminko.Má přítele teprve 2 měsíce ani ho neplánovaly ale prostě se podařilo po druhém milování..tak kde je ta spravedlnost..
jsem hodně smutná a zklamaná..ale vím takový je život.Jen to hodně bolí.
Související články v encyklopedii
-
Asistovaná reprodukce v kostce
Umělé oplodnění
Mnoho párů dlouho se snažících o početí potomka se často obrátí na specializované centrum pro léčbu neplodnosti (IVF centrum, neboli centrum asistované reprodukce CAR). Jak v takovém případě postupovat, co čekat a na co se připravit?
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
11.4.2012 12:00Jo jo, život není vždycky úplně spravedlivý... Prošla si tím řada z nás. Tvoje dušička je teď na tyhle zprávy prostě moc citlivá. Co poradit? Běžte klidně na IVF, zkuste všechny varianty, abyste přírodě trochu pomohli... Jakákoliv aktivita v tomhle směru přidá optimismu.
Držím palce
-
11.4.2012 12:25
Nevzdávej to, spoustu z nás bolela dušička a šokovaly je zprávy o nechtěných těhotenstvích nebo těhotenstvích na první pokus. Ale nic není ztraceno. Jděte do toho a splňte si svůj sen! Věřte a běžte si za ním. Hlavně neupadej do nostalgie. Chce to odhodlání, energii a výdrž. Uvidíš že to zvládnete a dočkáte se!
-
11.4.2012 15:53
Ahoj.
Já prožila zamlklé těhotenství. Vím, že to není to samé, ale miminko jsme si strašně moc přáli. A když já byla v nemocnici, přišli mi hned tři zprávy, že moje kamarádky čekají mimčo. Je to strašné a léme to srdíčko. Jedna z nich je dokonce lesbička. Opila se a vyspla s nějakým chlapem. Ani nevěděla s kým. Brečela mi dokonce do telefonu, že půjde na potrat. Nevěděla jsem zda mám vraždit, nadávat nebo brečet.
Já si v tu dobu říkala, proč já a proč zrovna naše mimi. Strašně dlouho jsem jim všem záviděla bříško a miminka v něm.
Pokud si s manželovou sestrou jen trošičku rozumíš zkus jí pomáhat. Přijdeš na jiné myšlenky.
PS: Říká se, že když pohladíš těhotné bříško, že to nosí štěstí. Tak to zkus. -
11.4.2012 12:36Je mi to líto, svět není spravedlivý. Ale nelíbí se mi, jak tady píšete o těch co se jim to povedlo hned jako o potvorách... Je to těžké, ale snažte se jiným přát štěstí.
-
11.4.2012 13:15Holky.....je to hrozný....a nespravedlivý, ale musím se zastat sestry Tvého manžela............taky to teď třeba má těžký.....a třeba jí strašně vadí, jak jí všichni gratulujou........není vše optimální, ale věřím, že všechno zlé je pro něco dobré a taky jak říká moje máma.......všechno jde, když se chce......takže věřím, že nějakým způsebem se dočkáte a budete šťastní..........hodně štěstí..........
-
11.4.2012 16:53Kdo se dlouho snaží, tak má porouchanou psychiku. Všechno bere citlivěji...bohužel jsem taky byla bezohledná a dřív jsem vykládala takové blbosti, když si to teď vezmu zpětně.
Jenže jenom snažilka dokáže pochopit snažilku a to, že tě to bolí, je naprosto normální. Taky se za to nenávidím, že těm holkám závidím a tak když vidím třeba těhuli na ulici a sevře se mi srdce, tak si řeknu. Co ty víš, co má ta holka za sebou? Jak dlouho se snažili? Takže cizím už nezávidím a moc jim to přeju. A těm co mám ráda samozřejmě taky, ale prostě to zabolí. Ať chceš nebo ne.
A věř mi, že bude hůř. Až ti bude ukazovat ultrazvuk, až za ní půjdeš do porodnice. Musíš se obrnit. Musíš si pořád říkat, že to tak asi má být. Je to zkouška ohněm, ale o to víc si pak miminka budeme vážit. Budu ti moc držet palce, abys to zvládla
-
11.4.2012 20:26
ahojky, nedivím se Ti, že jsi smutná, je to normální reakce, zvláště, když se snažíte tak dlouho, no věř, že bude dřív, znám víc páru, které mají mimi z umělého oplodnění, tak třeba vám to brzo vyjde. Je to asi ak šest let, když jsem byla sama a už zoufalá, všechny kamarádky měli vztah nebo už byly vdané a nakonec jsem se rozhodla změnit život, nesedět doma a rozhodla jsem se odjet do zahraničí, do toho dvě moje kamarádky přišly, že jsou těhotné, samozřejmě jsem jim to přála, ale i trochu záviděla, já neměla partnera ani to miminko. No pak jsem se vrátila a do třech měsíců poznala skvělého kluka, se kterým jsem okamžitě začala žít do dvou let jsem byla vdaná a s bříškem. Tak snad i u tebe přijde vytoužené miminko, co nejdříve. Vím, že není lehké dívat se na těhuli, jak jí roste bříško, ale prostě to tak je, kupovala jsem dárky pro děti kamarádek a radovala se z nich, i když ve vnitř bylo trochu smutno, že já ne. Strašně jsem jim to přála a myslím, že když došlo na mě, i oni mi to hodně přáli, asi všechno mělo svůj čas, protože kdybych tenkrát otěhotněla, tak bych nepotkala svého úžasného manžela a moje dítě by nemělo tak svkělého tatínka. Tak at se na vás štěstí trochu usměje. Ještě jedna povzbudivá zpráva, mé známé řekli doktoři, že spontálně neotěhotní, tak nastoupila do práce a řekla, že nechce ted brát hormony a že počká a otěhotněla první měsíc. Tak hodně štěstí.
