Má přehnaná láska k partnerovi, jak to řešit ? Je to normální ?

Ahoj holky,

ani nevím jak začít, ale když jsem byla malá zemřel mi otec, máma si našla jiného přítele s kterým byla strašně dlouho.Já jsem dost citovej člověk a hrozně potřebuju,aby mi lidé dokazovali lásku..Jsem takovej cíťa...S nevlastním otcem jsem dobré vztahy neměla , a proto vždy na kamarádku, chvilkového přítele jsem se hrozně upnula...Každý kdo byl v mém životě tak na toho jsem se upla a ´´nosila mu modré z nebe´´.Momentálně mi je 22let (skoro 23) mám přítele již 4 roky, ještě spolu nežijeme, hrozně bysme chtěli,ale nechceme nic uspěchat a i jsem docela ráda, že náš vztah jde pomalu a pořád se máme na co těšit.Máme i své důvody proč to ještě na chvíli odkládáme.Ale jsme spolu pořád...
Můj přítel byl takovej záletník (je o rok mladší než jsem já) a kvůli mě se vykašlal na všechno (nevím proč) na fotbal,kamarády,zábavu atd...Tudíž jsem to udělala i já a ani nevím proč..Byla jsem dost společenská a měla okolo sebe strašně moc lidí,ale je pravda, že žádného opravdového přítele a každý nás dost chtěl rozeštvat...

Takže mám okolo sebe lidi i on,ale ne společné přátelé, on říká, že máme teď hodně starostí, chtěl by začít podnikat,chtěli bysme bydlet a já vím, že je ve věčném presu, pracuje a do toho vše zařizuje....

Ale od jiného soudku...Ze zčátku to z mé strany byla obrovská zamilovanost,pak to postupem času vyšumělo a až druhý rok můžu říct, že to je opravdová láska..Ale občas mi příde, že ho snad svou láskou udusím.Jsem strašně na něm fixovaná, strašně ho miluju, víc jak všechno na světě, když sem pohádáme tak se klepu a jsem mimo.Mám strašný strach,aby mi ho nějaká nevzala, strašně mě přítahuje, občas cítím úzkost, protože on není jako já, která mu téměř denně a abnormálně moc vyznává lásku a on o dost míň a já pak přemýšlím jestli to furt tak cítí...Je to šílený,hrozně se snažím a nechci tím náš vztah nějak poničit...

On dostal nabídka na práci, kde by bral strašně moc peněz, ale odmítl to s tím, že by pracoval 6 dní v týdnu a jen jeden den by měl volno a že by mě málo viděl a to nechce...ani jsem to nevěděla, řekl mi to až bylo po všem...Pořád přemýšlí jak zaopatřit náš život,aby sme se měli dobře...Mluví i o dětech, když potřebuju udělá pro mě cokoli,kamkoli mě odveze,vše dělá pro mě..Tak nevím proč prostě jsem přehananá (( možná je to tím, že jsem ztratila toho tátu, nevím...Ale od malička jsem si přála lásku,obrovskou lásku a já ji tak moc cítím, že mi to příde až něco nadlidského a sama tomu nemůžu uvěřít,jaká je to bomba a mám chuť to vykřičet do celého světa a pak vzápětí příde strach,aby to neskončílo...Často mu píšu...Všechny sny,které jsem měla jsem dala do něj...On ví, že jsem takhle na něj fixovaná a příde mi, že se mu to líbí.... Ale já si říkám, že to není dobré,třeba pro ten vztah nevím...Co myslíte vy? prosím o jakékoli názory a omlouvám se za sloh, musela jsem se s toho vypovídat.

Děkuji.