Mám bydlet sama nebo s rodiči? Poraďte.
Ahoj poradno,
mam dilema ohledně bydleni. Je mi 28. Rozešla jsem se s partnerem a nyní řešíme co s naším bytem, který máme v pronájmu. On půjde bydlet k rodičům a já se rozmýšlím, zda mám bydlet sama v byte nebo jit taky k rodičům. Hrozně moc bych si přála osamostatnit se, protože si myslím že mám na to VĚK.. Je to jeden z mých životních názorů. Samozřejmě je tady i ROZUM, který mě přemlouvá, že to nemám dělat a raději šetřit do nového začátku, a tedy mám bydlet s rodiči?
Chci se tu Vám tu svěřit jak to ted cítím a chtěla bych znát váš názor, případně vaše zkušenosti.
1)Nájem - 9000,-Kč vč energii v dnešní době je to super cena za 2+KK a je to poblíž Brna, ALE 9000,- je proste polovina toho co si vydělám a je mi lito to strkat do bytu ve kterém se spíše jenom vyspím, protože jsem v práci, kde jsem od rána do večera....zarověn mám ambice se seberealizovat a to taky stoji nějaké peníze, sportovat, chodit na nejaký kurz, koncerty,atd, rada bych i cestovala, ale pravě na všechny tyto krásné činnosti, které svoboda nabízí, bych si nemohla kvuli ony penězům (které dám za najem) užívat.
O Spolubydlici jsem přimýšlela, ale tato varianta je pro mě nepřijatelná…a bohužel nemám žádnou kamarádku, která by sháněla nějaké bydleni….
2) Naklady na život,… moje měsični náklady na život: 2300,- platím mesične stavebko, pojišteni atd, cca 300 kč paušal, 1000,-Kč jidlo + stravenky, 1300,- benzin.... ve finále zbude mi asi cca 4000,-..a .mám strach, že to nedám, protože najednou přijde REALITA např. zubař, porucha auta, apod... a půjdu s financemi strašně dolů....
3) samota - nevím jestli je to dobré nebo špatné, jaky vliv má samota na člověka, který nikdy sám nebyl? naštesti mám zaměstnání, kde pracuji se zákazníky, nicméně jsem spíše člověk, který se necítí být úplně sám,ale tím spíš myslím že mi chybí partner... Ano nachvili být sáma je super, clovek si utřidí myslenky, ale později by mi to lezlo na mozek.....A až se bývalý přítel úplně odstěhuje , nezbude mi v bytě vůbec nic, maximálne gauč....Byt bude strašně prázdný!
4) rodina - pomáhá, rodiče by me vzali zpátky , o tom žádná, mám svůj pokoj, ale musela bych domácnost podřídit mámě..nedovolím si ji, šlapat do zelí.....Pozitvně vidim to že bych se vrátila ke svému psovi, kterého mám u rodičů….Bydlela zpátky ve svým rodným městě, kde se cítím vcelku dobře mám tam i nějaký kamarády. Na druhou stranu už bych neměla ten vlastni klidek, to ticho, to že si můžu uvařit co chci, vyprat kdy chci…. Obávám se, že se budu najednou cítit trapně i před okolním světě, že se mi sníží seběvedomi ,tim že se vlastně neumím o sebe postarat… klesla bych o úrověň níže....
Jsem prostě v pasti…
Prosim o radu, mám to zkusit bydlem sama? nebo stáhnout ocas a jit za rodičem. Třeba jen dočasně než se z této situace vzpamatuji…. Dekuji za rady.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
26.10.2019 10:31Nechápu, proč ti tolik lidí radí spolubydlící, když píšeš, že je tahle varianta pro tebe nepřijatelná.
Souhlasím s tím, co píše Terryk. Šla bych přechodně bydlet k rodičům - za předpokladu, že tam máš nějaký osobní prostor a máte spolu dobré vztahy, a u toho bych si hledala nějaké cenově výhodnější bydlení. Sama bych polovinu příjmu za bydlení rozhodně nedala, takže v tomto ti rozumím. Stejně tak ti rozumím s tím spolubydlením, někomu to vyhovuje, mně ne a už bych do toho nešla, raději bych chvíli byla u rodičů. Ale tohle je každého věc, každý má úplně jiné preference a vztahy v rodině. -
26.10.2019 6:51
Zažila jsem totéž v témže věku. Dopadlo to tak, že jsem dva tři měsíce bydlela v bytě u mámy a jejího manžela a mezitím jsme intenzivně hledali byt, kam bych mohla presidlit. Hrozně ráda na tu dobu vzpomínám, byť pro mámu a macecha to muselo být složité. Pro mě vůbec, mně stačil jeden pokojík zavalanej kramama a někdo, s kým můžu kecat, byla jsem šťastná. Dodnes jsem jim za vše vděčná. Pak jsme našli byt a já se stehovala. Samota mi nevadila, i když jsem z toho zpočátku měla obavu. Stejně jsem většinu času trávila v práci nebo pak i na rande se současným manželem, který se ke mně ještě ten rok víceméně nastěhoval. Do spolubydleni, jak rádi holky, bych já osobně nešla. Neumím do představit sdílet byt s cizími.
-
26.10.2019 7:28Ja vych se zpatky k rodicum nevracela. Jestli je pro tebe devítka moc, najdsi si jiný treba mensi byt nebo spolubydlici
Ja od rodicu odesla ve 20 a bylo to to nejlepsi, co jsem mohla udelat. Zacatky byly krusne, kdy mi na jidlo atd zbyly cca 2000,-- ale vsechno se da, kdyz se chce -
26.10.2019 15:09Před 2 lety jsem byla skoro v podobné situaci, měli jsme krizi a už to vypadalo na rozchod. I když tu mám skvělou práci, která mě baví, kariérní růst a dobré peníze, tak jsem byla dohodnutá, že pokud se opravdu rozejdeme, odjedu do zahraničí. Už jsem měla i vyhlídnuté stáje na venkově v UK, kde bych začínala jako dobrovolník a časem si našla placené místo. Vyčistila bych hlavu, přiučila se jazyk a získala nové zkušenosti. Neláká tě odjet?
-
25.10.2019 21:55
Ja byt tebou tak jdu na chvili k rodicum, nez se z rozchodu trochu zvetis. Myslim ze i s mamkou se bude dat domluvit na takove ,,blbosti,, jako vareni ci prani, ze si to budes resit sama. V mezicase bych si zkusila najit nejaky treba mensi podnajem, ci pripadne alespon levnejsi a snazila bych se znovu ziskat silu abych se s jistotou postavila na vlastni nohy a znovu zacla sebejiste zit.
-
25.10.2019 22:43
Som prekvapená, že ti nenapadlo spolubývanie... V Brne je určite veľa možností. Ja som sa inak ocitla v podobnej situácii, akurát vrátiť sa k mame nehrozilo. Nakoniec som sa presťahovala do menšieho a lacnejšieho bytu a samota mi rozhodne nevadí.
-
26.10.2019 11:57Zůstala bych v tom bytě a k rodičům bych se nevracela. Brala bych to jako krok zpátky..
-
28.10.2019 7:54
Byla jsem v podobne situaci. V 27 jsem zustala sama a bez niceho, bez penez, bez prace, vsechny veci fuc po pozaru. Nebylo kam jit. u rodicu jsem vydrzela jeden vikend a pak jela ke kamaradovi na vikend. Tam.jsem nakonec byla 3/4 roku nez jsem se dala do.kupy. ted bydlim sama s malym prckem a da se to. No financne to stoji za dva prdy, ale bude lip. Osobne bych se k rodicum nevratila a pul prijmu za najem je pro me pohoda. Co bych za to dala..
-
25.10.2019 22:02
Já bych se k rodičům už nevracela. Jestli ušetříš měsíčně 4 tisíce, za rok to máš skoro 50 tisíc. Auto se nekazí přece každý den, takže něco našetřeno mít budeš.
Jinak já jsem v bytě sama s batoletem, měsíčně mám 11 tisíc a žijeme. -
25.10.2019 22:47
Ahoj, není to tak dávno, co jsem řešila něco podobnýho a rozhodla jsem se nezůstávat sama v bytě, kde jsem bydlela s přítelem... Pokud se tak nechceš vracet domů, tak si sežeň spolubydlící... Mně se to první zdálo taky v cajku, mít svoje pohodlí, prostor a klid, ale když jsem začala přemýšlet, že bych se denně vracela do prázdného tichého bytu, tak mi došlo, že to úplně to pravé pro mě nebude...
-
26.10.2019 13:14
Já bych se teda k rodičům vrátila a domluvila si s nimi podmínky za jakých tam můžete fungovat.
Jako plus vidím jednak to, že něco můžeš více ušetřit, tak i to, že budeš sdílet bydlení s někým koho znáš a kdo zná tebe a o kom víš, že mu můžeš věřit. Můžeš pokecat když budeš mít zájem. Cestovat. Navíc tam nebudou tolik vzpominky na současného přítele se kterým se rozchazite. Navíc pokud by jsi byt musela zařídit tak jsou to další finance.
Navíc pokud se seznamis s někým novým místo současného partnera nebudeš mít k tomu závazek bytu který by jsi třeba nechtěla opouštět a nebo platit kvůli pár nocim v týdnu.
Zkušenost třeba kolegyně, která po rozchodu zůstala sama v 2+kk je ta, že měla problém to utáhnout a přišly nečekaně výdaje a byl problém. -
26.10.2019 14:16
No vracet se v 28 letech k rodičům, to bych opravdu nedělala... Ať už jsou jakkoliv skvělí, myslím si, že by tě to nadšení rychle přešlo a to fakt nestojí za žádné prachy. Nemyslím si, že by si dala zase tak závratné peníze za jídlo, tudíž mě osobně by tvé peníze stačily. Nic nenahradí osobní svobodu, předpokládám, že postupem času začneš randit a co potom? Promiň, na večeři k sobě tě pozvat nemůžu, bydlím u rodičů? Takže budete pořád u něj a budeš očekávat, že si tě nastěhuje k sobě? Za mě mít rozhodně vlastní zázemí, za každou cenu.
-
25.10.2019 22:15
S rodičema bych v takovém věku nebyla, to je o hubu. Co zkusit spolubydlení/sdílení bytu?
