Mám ráda samotu, ale až moc
Dobrý večer,
omlouvám se za anonym, ale mám opravdu zvláštní problém nebo jako nevím, jestli je to problém, až teď jsem o tom začala přemýšlet jako o problému. No jdu k věci... Jsem strašně ráda sama, jakože bych si vystačila sama ve všem, naprosto mi to vyhovuje. Občas si ráda popovídám s kamarádkou, ale taky jsem ráda, když od ní odcházím a můžu být zase sama. Při rodinných oslavách se cítím hrozně, mám z toho úzkosti, nejradši bych byla někde sama se sebou. Pracuju s lidmi a někdy mám úzkosti z velké skupiny lidí, ještě když jsou hluční, ale beru to jako práci a zvládnu to, jsem s nimi i ráda, ale potřebuju na chvíli odejít a být sama. Mám tak strašně velkou potřebu být sama, že se to nedá ani popsat. Jsem ráda se svou rodinou, ale taky jsem ráda, když od nich odcházím a odpočinu si a jsem sama. Kdybych si měla vybrat, jestli bych jela na dovolenou s kamarady/pritelem/rodinou nebo sama, tak bych jela nejradši prostě sama. Ve skutečnosti lidi nesnáším, mám 2 psy a jejich přítomnost mi dává tolik lásky a pocitu štěstí, že lidi fakt nepotřebuju. Problém vidím v tom, že si nemůžu najít chlapa, protože s nikým nevydržím. Ne, že bych měla potřebu chlapy střídat... Dám příklad... Měla jsem rande, měli jsme hezky večer, hezkou noc, fajn sex, ale ráno už jsem chtěla být sama a prostě jsem ho slušně a nenápadně vyhodila... Jsem sama hrozně šťastná, nic mi nechybí, ale vím, že není dobré být sama, chtěla bych mít jednou děti, ale tímhle stylem je mít asi nebudu. Poraďte mi, co mám delat...
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
29.9.2020 0:00
Není nic špatného na tom, když je člověku dobře samotnému. Otázka spíš je, proč chceš mít jednou děti? Je to tvoje vnitřní potřeba, nebo jen tlak většiny okolí, která má děti? Protože z toho popisu, co píšeš, se obávám, aby ses pak z toho nezhroutila, protože s dítětem, byť jedním, už samoty moc mít nebudeš, resp. bude se počítat spíš na minuty, než na hodiny týdně.
Jestli máš FB, doporučuju kouknout na "Teorie typů" - určitě se tam najdeš a zjistíš, že je to prostě normální, že některé skupiny lidí to takto mají, ale taky zjistíš, že se dá i vykročit z bezpečné zóny do něčeho neznámého. -
29.9.2020 12:56Ahoj milá Anonymní uživatelko,
jako bych četla popis svého života. Moc dobře znám, to co ty popisuješ. Většinu svého času trávím nejradši sama se sebou, když už někam vyjdu, tak se po nějaké době zase těším, že budu sama. Mohla bych ti vyprávět a pokud chceš můžu ti k tomu napsat víc mailem, kdyžtak se ozvi na mail safarikova.hanaseznam.cz... rozhodně v tom nejsi sama, já sama začala pátrat, protože jsem si připadala blbě a divně, že jsem takový vlk samotář a každá větši skupina lidí mě většinou vysála a já se těšila až si zase v klidu sednu u sebe doma. Můj průzkum nakonec skončil u pojmu vysoce senzitivní lidé... je k tomu i super knížka, kde jsem se našla. Ozvi se, třeba ti svým příběhem pomůžu
ale rozhodně se za to nijak neobviňuj 
-
29.9.2020 15:30
Já jsem taky odjakživa nejradši sama, to je prostě povaha, ne problém. Ne že bych vydržela celý život na pustém ostrově, to ne, ale jako malou mě extra netrápil týden na izolaci v lázních a dodnes mám sice ráda společnost, ale jsem zároveň stejně spokojená, když na chvíli všichni zmizí. A co víc, nejradši spím sama a když děti usnou, chci být sama a užít si to. Sama jsem leckdy chodila na celodenní výlety, takže za mě normos. Možná dokonce plus, že nejsi závislá na něčí přítomnosti, umíš se o sebe postarat i sama sebe zabavit. Navíc pracuješ s lidmi, což touhu po samotě umocnuje.
-
29.9.2020 23:25Ahoj úplně vím o čem mluvíš.
mám to stejně. Taky jsem ráda když jsem i někde v místnosti sama např. V práci v zázemí kde jdu na pauzu přímo nesnáším když tam někdo sedí nebo je a povídá si semnou, jak říkáš jedu na víkend k rodině ale v neděli už se těším že budu sama, u tv, pak hezky sama spát do postele..po srazu s kamarády už někdy spěchám na MHD že mi to jinak nejede a že musím tím, prostě chcu už od tý skupiny lidí a chci domů do samoty. Tak samo s mužem a ano taky mám kvůli toho problém navázat vztah 😂 ale nějak mi to zatím neva. Taky ráno nebo pozdě večer už nenápadně "vykopavam" že jdu spát nebo něco mám. a vždy se mi ulevi když jsem najednou sama, sama doma třeba. ale naopak zase úplně izolovaná bych být nedokázala. Když už jsem byla doma dva dny vkuse tak jsem naopak měla úzkost z toho. Potřebuji na daný čas kolem sebe skupinu lidí, kamarády, rodinu, chlapa, potřebuji a jsem ráda někde středem pozornosti atd. Ale jak říkám na daný čas, na nějakou dobu, pak už se těším jak se "izoluju" a mám zas svůj klid a jsem SAMA. Nevýhoda je akorát v tom navázat lepší vztahy s lidmi nebo někde odjet do zahraničí s někým nebo jít bydlet s někým nebo právě navázat vážný vztah s mužem. to taky někdy přemýšlím jak to v budoucnu udělám protože rodinu chci taky ale každopádně na tom není nic špatného. -
29.9.2020 7:12Mám to stejně. Nepotřebuji mít lidi kolem sebe. Nejraději jsem zalezlá sama v pokoji a dívám se třeba na seriál. Také máme 2 psy a když jdu s nimi na procházku, tak jdu raději sama. Jsem vdaná a pracuji s lidmi, ale když přijdu domů, tak mám ráda svůj klid a i manžela jsem na to naučila a to je úplný opak. Nesnáším zásah do svého soukromí. Když přijde někdo neohlášen mohu vyletět z kůže. Mamče třeba měsíc nezavolám. Mám rodiče ráda, ale prostě nemám potřebu s někým mluvit. Dříve jsem třeba nemusela měsíc vyjít z domu. Rozhoupat se na nákup prostě problém, než jsem zase začala pracovat mimo domov. Teď už je to lepší, když jsem se rozhýbala. Nikdy jsem neměla problém vycházet s lidmi, jsem i prý zábavná a dokážu lidi rozesmát. Jen po většinu doby mám ráda být sama. Našemu typu osobnosti se říká introvert. Pokud to chceš změnit doporučuji zajít ke kineziologovi, pomůže ti s tím.
