Mám se ozvat kamarádovi, se kterým se už nebavím?

Ahoj, mám trochu problém s tím, že nevím jestli se ještě ozvat kamarádovi. Je to asi rok a půl zpátky, co jsme spolu chodili na tréninky lukostřelby a byli dvojka na všechno, co tam bylo. Prakticky jsme se jeden bez druhého nehli. Chodili jsme společně na tréninky, společně jezdili domů, společně závodili (psali jsme se do stejné skupiny) a tak dál. Dlouho jsem si myslela, že je můj nejlepší kamarád, protože si nás každý i spojoval a přesně jak jsem řekla, tvrdili, že bez sebe se ani nehneme. Hodně jsme taky sledovali seriály a většinou ty stejné. Potom jsme o tom neuměli zavřít hubu. Taky jsme po každém tréninku chodívali do McDonaldu nebo na pizzu do Poe Poe (a ne, překvapivě nejsme tlustí ). Fakt jsme byli taková dvojka a i když jsme se tam bavili se všemi, každý tam věděl, že když budeme dělat dvojičky, nemají šanci nás rozdělit.

Jenže pak se stalo to, že mě z tréninku vyhodili. Oba trenéři to zakecali tím, že tam pro mě už není místo, protože chcou brát mladší členy, ale snad všichni, co tam trénovali věděli, že je to taky hlavně proto, že jsem jim nežrala každé slovo a zastávala se těch mladších mezi námi. Většinou dávali nabídky, které byly zbytečně drahé, dělali se nejlepšími a tak dál, což na mě neplatilo. Navíc mě vyhodili ze dne na den, kdy jsem tam přišla (po dlouhé době sama) a oni mi řekli, že tam nemám, co dělat. Nic mi nenapsali dopředu, ani neřekli, tak zřejmě už vzali nějakého prcka, kterému mamka zaplatí všechno, co mu trenéři nakukali, že potřebuje. Normálně jsem jim řekla, že nemohu chodit v druhý termín. V té době jsem měla přítele, který bydlel daleko a víc jak každý druhý víkend jsem za ním jezdila mimo město. Za ty peníze, které chtěli, by mi to za to nestálo. Navíc, nebyl tam nikdo z těch mých přátel. Kamarádka absolutně nechápala, co se stalo a stejně tak mi všichni kluci z tama k tomu řekli jenom, že jsou to parchanti, jenom trochu hnusnějším způsobem.

A tak jsem více méně ztratila kontakt s mým kamarádem. Občas jsme si psávali a pár krát šli ven, ale už to nebylo ono. Nebyli jsme ta dvojka. A nakonec naše psaní taky utichlo a nebavili jsme se strašně dlouho, řekněme třeba dva nebo tři měsíce ani slovo. Navíc, jak chodíme každý na jinou školu, moc jsme se nepotkávali ve městě. Začala mi chybět ta sranda, kterou jsme spolu dělali a napsala jsem mu to. Psala jsem mu něco ve smyslu, že jsme se před tím tolik bavili a teď už prostě ne, ale jestli by to takové zase mohlo být, že mi to chybí a tak dál. Souhlasil, že bychom se zase mohli začít víc bavit, ale vůbec se to nezměnilo. Snad jen na ten den, kdy jsme se rozkecali. Párkrát jsem ho potkala ve městě, ale nikdy si nenašel čas se mnou zajít ven. Navíc se teď začal tahat s jednou holkou, možná jako jeho holkou, nevím, která je hotové peklo. Znám ji osobně a je to taková ta mladá holčina, co si na sebe napatle tunu makeupu, všechno je podle ní trapné a baví se s těmi nejoblíbenějšími, takové ty na facku no. Naposled jsem mu tak napsala, že jsem na brigádě u zmrzky, ať se staví. No, přišel i s ní a tvářila se jako by chtěla říct "co tady sakra děláme a kdo je sakra tohle?". Její chování mě tak otrávilo, že jsme si ani moc nepopovídali. Bohužel s ní začal trávit tolik času, že i když jsme se domluvili, že půjdeme ven, měl čas jen třeba na tři hodiny a pak šel zase za někým jiným. Vždycky měl příšerně moc přátel, ale v poslední době mě tím tak naštval, že jsem po něm vyjela, že se mi to nelíbí. A to se zřejmě nelíbilo jemu. Docela jsme se pohádali a pak se dlouho neozval. Napsala jsem mu jestli se zlobí, ale dělal jako by nic, ale to na tom člověku prostě vidíte, když ho znáte, že se zlobí.

Prostě od té doby, co jsem přestala chodit na tréninky, byl z celkem normálního kluka naprostý blbec. Jenže já v něm vidím pořád toho fajn kámoše, který si se mnou objednal pizzu do parku nebo se mnou chodil na dýmku a kecal o seriálech nebo lukostřelbě. A já tak nějak nevím, co mám dělat. Docela mi takový kámoš chybí, ale mám dojem, že se změnil a lepší už nebude. Jak má moc přátel, asi mu je jedno, jestli o pár z nich přijde. Kdysi, když jsme se bavily s kámoškou, bylo to vyprávění ve stylu "no já a Lukáš jsme byli tam a tam, to bys neuhádla, co zas udělal". Jenže teď je to ten kluk, co chodí na stejnou školu, co moje nejlepší kamarádka. Vlastně už je jediná, kdo ho zmiňuje, protože vidí, že o něm nemluvím. Je mi docela líto, že z tak velkého přátelství je v našem rozhovoru "ten z mojí školy". Chápete jak to myslím? Máte to tak s někým? A mám mu napsat? Třeba se omluvit nebo si myslíte, že by se měl omluvit spíš on? Má to vůbec cenu, se mu ozývat? Třeba už se ani bavit nechce, když se sám neozve. V každém případě děkuju všem, co to dočetli a odpověděli.