Máma na mě křičí
Ahoj holky, ráda bych se vám tu svěřila se svým problémem. Jde o mou mámu, která na mě neustále křičí. Je to strašně výbušný člověk a já záčínám být opravdu hodně zoufalá 
pokud by to šlo odejdu z domu, ale na to si budu muset ještě rok počkat, jelikož nejsem plnoletá. Jde o to, že vždycky vysoptí téměř kvůli všemu. Chápu, že když uklidí kuchyň a já si po sobě zapomenu uklidit talířek, tak ji to může naštvat, ale udělat kvůli tomu takovou divadelní scénu při které na mě křičí a nádává mi, že se chovám jako děcko milionářů a že takhle mě nevychovala to mi normální nepříjde. Když jsem byla menší často jsem kvůli tomu jejímu neustálému ječení brečela a brečím i dnes, když už je toho na mě prostě moc. Ale čím jsem starší, tím víc si uvědomuju, že já a mamka jsme dvě rozdílné povahy a nemůžeme se vystát. Nevím o tom, že bych se chovala nějak špatně, pokud mi něco řekne udělám to, někdy sice až na třetí upozornění, ale udělám. Dokonce sama od sebe uklízím, protože mi vadí nepořádek a mám ráda čisto, ale mamka je naprostý opak, je hrozná bordelářka. A to samé i můj bratr. Neustále po mě křičí ať si po sobě uklízím, ale ona si po sobě neuklidila nikdy. Když už tedy sama od sebe uklidím a jdu se učit, během půl hodiny, je u nás tak nehorázný nepořádek, že už prosě nemám sílu na to, uklidit to znovu a znovu a znovu. Je to jako na kolotoči. Pořád dokola. Pokud na mě začne máma křičet, odejdu ven, vezmu psa a jdu si provětrat hlavu. Dříve jsem to řešila tak, že jsem jezdila ze školy opravdu pozdě večer, jenže to po čase skončilo, jelikož po mě mamka křičela, že doma dělám úplné hovno. Dále jsem se snažila netrávit víkendy doma. Prostě a jednoduše jsem se na víkend zbalila k příteli. Ale opět přišla mám s řevem, že ji s ničím nepomáhám, i když jsem před svým odejzdem uklidila celý doma, s nadějí, že až se vrátím bude stejné uklízený jako když jsem odjížděla. Na gymplu to mám náročné a a celý týden mě tak vyčerpá, že se těším na víkend, kdy si odpočinu od toho stresu. Ale nikdy tomu tak není. Třeba dnes, těšila jsem se, že se vyspím, jenže máma ráno přiletěla přesně v šest hodin a začla po mě neskutečným způsobem řvát, že nemůže najít své věci a že je to kvůli, že jsem bordelář a když ji nějak ospovím, řekne mi, že jsem drzí fracek a jedna mi přistane. Nebaví mě pořád poslouchag jaký jsem drzý fracek a že z ničím nepomáhám. Myslím si, že na svůj toho dělám opravdu hodně a to ani nemluvím o tom, že mám dvě práce, které jsem si našla abych rodiče finančně nezatěžovala.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
28.5.2016 12:52Zkus to vydržet než budeš plnoletá, nevím jak to máš s přítelem, ale kdybyste si někde našli garsonku.. Ty neplánuješ dál studovat?
Pokud víš, že tvé mámě vadí, žes neuklidila talířek, tak ho ukliď aniž by ti říkala a budeš mít pokoj.. Nedělej nic až na potřetí.. Celkově se ze své strany snaž eliminovat důvody ke vzteku.. Sama od sebe prostě vysaj, nebo zameť, ať tě u toho vidí.. Já sem si zažila u rodičů podobné.. Např sem poskládala ručníky, že to vypadalo jak v nějakým hotelu, všechny stejně a o den později sem zjistila, že se k tomu hlásil bratr ( matka po mě házela jed, že on to hezky poskládal a já dělám hovno) Já sem z domu odešla v den maturity.. Jela sem na maturiťák a z něj mě vezl k sobě už starší přítel.. -
28.5.2016 13:47
Já to mám bohužel to stejné už od malička. Cokoliv jsem udělala, bylo špatně. Mladsi bratr nedělal nic a jemu nic neřekla. Já se mohla na hlavu postavit,dělala jsem X věci sama od sebe,abych měla klid a neřvala na mě a stejně si něco našla. Jenže u moji mámy vím, proc to tak je - její máma se k ni chovala taky tak. Ona musela dělat všechno a její sestra nic a stejne to bylo porad špatně. Tak si myslím, že to prostě neumí chovat se hezky. Aspoň ne ke mně. Je mi 32, mam už svuj život, dum, male miminko a mamka má neustále potřebu mě peskovat, jako bych mela 5 roků. Bratr je pod pantoflem sve uzasne zeny a jemu ani jeho zenusce nic nerekne. Bohužel mám tu nevýhodu, že s ni i pracuji,tak ji nemůžu poslat s klidem někam. Tobě bych radila obrnit se, pokud se cítíš nervově v háji, zobej hořčík (mě dost na nervy pomohl) a vydrž to ten rok a pak běž pryč. Ona pak sama zjistí, co vse jsi doma dělala.
-
28.5.2016 20:27Víš já se tvé mámy nechci zastávat protože to co dělá není správně. Ale většinou když se tak někdo chová tak je to protože ho takhle vychvováli taky. Jim to potom přijde normální, že takhle funguje rodina. Neměli dětství takové jaké dětsví má být. A protože nic jiného neznají vychovávají tak i své děti. Tedy tebe. Takovým lidem se většinou nazvděčíš ani kdyby jsi dělala ze slámy zlato. Vždy si najdou něco co jsi udělala špatně. Vydrž to ten rok a odstěhuj se. Většinou se ty vztahy zlepší když se kontak "omezí". Potom ji uvidíš jen na návštěvách - pokud budeš chtít. Ale to, už to co doma udělala/neudělala bude její problém. Drž se a vydrž. Rok to zvládneš. Určitě tě má moc ráda, jen to prostě neumí dát najevo.
-
30.5.2016 8:35
Jako bych viděla samu sebe před spoustou let. Dnes je mi 40, bydlím 50 km daleko od svých rodičů a víš co se změnilo? Nic. Nejhorší je, že pokud se podivné rodinné vztahy nevyřeší okamžitě, tak potom už nikdy. Samozřejmě mluvím ze své zkušenosti. ( jiní to třeba zvládli a dokázali se přenést) Mí rodiče a já jsme to nedokázali a ve mě je dnes už jen trpkost a navštěvuji je jen ze slušnosti párkrát do roka a i tak je to dusné. Oni mne nenavštěvují vůbec. Problém vidím v tom, že jsme si nikdy nedokázali promluvit, oni mají svou pravdu a mysleli si, že mi budou lajnovat život až do smrti. Myslím si proto, že pokud by s tvou maminkou byla alespoň trošku rozumná řeč, tak odhoď obavy a pokus se s ní o všem co ti vadí promluvit. Řekni jí vše na rovinu, ale s respektem, protože je to přece jen rodič a uvidíš co se dá dělat. Klidně bych i nastínila fakt, že zvažuješ odejít, aby pochopila závažnost situace. Každopádně odstěhovat se nemusí být úplně řešení, byť to tak v tuto chvíli vypadá. Buď může nastat situace, že se budeš muset z nějakého důvodu vrátit domů a to si asi ani nechceš představovat a nebo sice budeš z domu, jako jsem to kdysi udělala já a vztahy se už nikdy nemusí urovnat. Takže zkusila bych pořádnou rozmluvu, klidně totiž můžeš zjistit, že i tvá mamka má problémy o kterých ty nevíš a bohužel si vybíjí vztek nesprávným způsobem. Samotné se jí třeba uleví, když si promluvíte. Budu ti držet pěsti.
