Maminky, které nechtějí nebo nemohou kojit
Ahoj womenzonky Je tu mezi vámi některá, která buď nechtěla a nebo nemohla své miminko kojit, takže bylo od narození na umělé výživě? Připadá vám, že by bylo kvůli tomu dítě více nemocné či trpělo na alergie a tak podobně? Štve mě už ta přehnaná propagace kojení, to aby se maminy co prostě kojit nemůžou fakt viděli jako neschopné matky, nebo se vyždímaly do vyčerpání jen aby dali dítěti pár kapek....
Odpovědi správkyň témat
-
27.9.2012 10:28
Ahoj,
já bych to řekla tak, že jsou maminky které opravdu nemůžou kojit- ty které jsou vážně nemocné, berou léky nebo mají vadu na ml. žláze, pak ty u kterých se to zkazilo po porodu- špatnej přístup po porodu, špatná pomoc ze strany personálu, odloučení po porodu, dudlík, předčasnej dokrm... špatné řešení kojícího problému.. a pak ty které nechtějí.
Ta druhá skupina mi přijde v dnešní době úplně zbytečná, všude je spousta informaví, velká skupina matek poradkyň a zdravotnických poradkyň.. Kdo chce, si ty informace najde a pokud se hodně snaží a nepodlehne tlaku okolí, tak to zvládne.
Třetí skupina je podle mě taky nesmyslná, protože ty výhody kojení převyšují nevýhodu a že většina důvodů bývá opravdu hloupých- naříklad že si zničí prsa atd.
Já teda ty matky co záměrně nekojé neodsuzuju, ale nechápu je.. takhle ochudit sebe i dítě o kojení.. o to nejpřirozenější... ale jsou takové a neřekla bych, že jsou špatné matky, jen mají třeba předsudky, nebo bloky...
A ty co chtěly kojit a nevyšlo to a mají dítě na UM už s tím nic neudělají, ale pokud udělaly vše co udělat mohly tak se nemusí cítit blbě..
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
27.9.2012 9:21
Můj názor je takový, že když to jde, kojit aspoň půl roku, přeci jen to má více obranných látek, než UM. Pak jde o to, jak se k tomu maminka staví. Zda kojit chce, dělá tedy pro to vše, nebo jsou takové, co kojit vyloženě nechtějí, tudíž dávají hned UM. Kojení je zdarma, je nejzdravější, proto je škoda se o to ochudit.
Já jsem zastánce kojení do 1 roku nejdéle, pak UM. Takže je to zcela na Tobě, jaká forma Ti vyhovuje, případně zda se chceš snažit jakkoliv kojení podpořit i za cenu, že to není třeba hned jednoduché.
Myslím, že je škoda o kojení ochudit, když to jde, ale pokud se chtějí maminky "zdržovat" děláním UM, proč ne -
27.9.2012 20:39
Vidím, že se tady rozpoutala neskutečná konvezrace o kojení. Já jsem kojila 2,5 měsíce, malé to nikdy nestačilo, pokaždé mi po kojení řvala hladem, bylo to strašné, od té doby, co je na sunaru byl klid. Teď je jí skoro 11 měsíců a zatím nebyla nemocná ani jednou, alergie taky žádné (zaplaťpánbůh za ty dary). Jsem z té druhé skupiny, informací je všude dost, ale informace to mléko z prsa k děcku nedostanou, buďme rádi, že existuje umělá výživa. Radši bych kojila, ale když to malou jen trápilo, tak je to takto lepší.
-
27.9.2012 9:28
Ahojky,řeknu ti můj příběhPo porodu malej mlaskal,že by chtělmlíčko dali mi ho k prsu a pořád pouštěl,tahal chtěl nechtěl.Už sestřička říkala,že á líný jazýček.Dál jsme to zkoušeli až mi ho donesli neustálé plakal nechtěl se chytnou vlastně chtěl,ale nešlo mi to.Strkal jatýček neustále nahoru tak bradavku pořádně uchopit nemohl.Přestalo 2 denní mordování a já si u nicj vypůjčila odsávačku a odsávala jsem.Pravda první chvíle zabolely,ale prsa si čase, zvykla.Krmili jsme stříkačkou páč malej prsa neustále odmítal.Hrozně jsem to v porodce obrečela jak jsem neschpná matka,kterí své dítě nemůže ani nakojit.Zporodnice nás pouštěli tak,že jsem nekojila,ale odsávala nevím proč jsem dala na radu příbuzné a koupila flašku,ale když nám nešlo kojení?Dobře byl na flašce to ze mně nemusí hned dělat špatnou mámu.Celých 7 dní jsem odsávala takže to bylo přebalování,krmení,uspávání a znovu a znovu pořád dokola pak sem řekla dost!!!Začala sem ho dávat k prsu a maličký se chtnul hurááá nádherný pocit jít z flašky k prsu,ale to nám netrvalo dlouho já když sem pak snažila sem odsát tak to moc nešlo doteď nechápu.Nakonec po probrečeným týdnu kdy jsem ho mněla 5h na rukách s pláčem s tím,že u prsa brečel kdyby jen brečel vyloženě řval.Tsk po 14 ti dnes v poradne u dětské dr,Jsme zjistili,že malej nepřibírá tolik kolik by mněl.Za 14 dní mněl pouhých 220-240g což bylo málo a důvod toho,že pořád plakal a co hůř nespal!!!Domluvili jsme se s dr.na dokrmu po kojení to nám vydrželo týden,jelikož prsa nebyla absolutně nalitá odsávačka pomale ani neodsávala modrdovala jsem se se 40-50ml 30-45 minut.A to už jsem vzdala.Kojeníjsem podporovala co to dalo.Dostatek jídla,pití,melta,kojící čaje,caro.Nic!Nic nepomohlo tudíž nezbývalo nic jiného než šáhnou po doktmu "Nutrilonu"Takže jsme plně kojili do 6 týdne v 7 týdnu už byl dokrm s tím,že nemám mlíčko .Všude kam se podívám je podporované kojení já to chápu,ale myslím,že už zapomínají na maminky které opravdu nemohou kojit ať už je důvod jakýkoliv.A vysvětlování proč nekojím je pro mně citlivé páč se na mně vždy koukají jak na krkavčí matku jako kdybych zato mohla :-/ a proč být smutná když tedy maličký je na dokrmu spokojený?Udělala jsem proto vše a to,že nejsem zrovna maminka nekojící mně špatnou mámu nedělá.no ne?
-
27.9.2012 9:48
Myslím, že problém není v propagaci. Pro matky, které kojit kvůli něčemu NEMŮŽOU, je nějaká propagace zbytečná a cítit se špatně nemusí, pokud se aspoň snažily. Miminko bude celkem dobře vyrůstat i na UM, když je to potřeba. Jiná věc je, že některé kojit prostě jen nechtějí (a důvodů už jsem slyšela pěkně hloupých) a právě pro ty je důležité vysvětlovat, jak zbytečně ochuzují své miminko o to nejlepší co mu MŮŽOU dát. A taky ochuzují sebe o tu jednoduchost "použití" a o to krásné propojení s miminkem.
-
27.9.2012 11:05
Vůbec nedej na názory okolí, že kojení je to nejlepší a že to jde každé..za sebe mohu říct, že je to nesmysl, každé nejde ikdyž máš miliony informací, pokud ti dítko nespolupracuje, je spavé, mléko se nespoustí.. S prvním synem to byl boj, laktační nad námi zlomila hůl, já se 2 měsíce snažila jak šílená, nervy jsem měla v prd.. z každého, kdo se zmínil o kojení..a výsledek, po dvou měsících jsem to vzdala, mám doma krásného 1,5 roku starého syna, který je zcela zdravý, o Vánocích měl chripku a v roceí chytil šestou nemoc u doktora, jinak žádné nemoci, roste jak z vody, ani rýma nás nikdy netrápila..
Ted mám doma i 6 týdnů starého druhého syna (hladovec, takže kojení nám jít musí, jinak má chut bradavky ukousnout) a jen proto, že mladý pije a mléko je, tak kojím, jinak za sebe když srovnám s prvním synem, zatím vidím víc pozitiv v UM než v kojení. -
27.9.2012 14:02
osobně - neřeš okolí a nestresuj se. Nejstarší jsem kojila 6 týdnů než jsem dostala chřipku a byla ráda že jsem se doplazila jen na záchod. Takže miminko putovalo i s flaškou k prarodičům než se z toho aspon trochu dosatnu. Nejmladšího jsem kojila 2 měsíce než jsme se stěhovali. Díky stresu a fyzické námaze šlo mm do kytek. Takže taky na flašce a um. Děcka jsou naprosto v pohodě, občas nějaké nachlazení a děckařka už roky říká, že zdravější sourozence ve svém obvodu nemá.
-
27.9.2012 16:03
Na vlastní kůži jsem zažila, co je to nemoci kojit své dítě, bylo to pro mě hrozné o to víc, že jsem věděla, že schopná kojit jsem, bylo pro mne velmi těžké se s tím vyrovnat,člověku hrozně klesne sebevědomí (které je k úspěšnému kojení také důležité, člověk si musí věřit, zvlášt´ proto, že na své cestě kojením potkává kde koho, kdo se ho snaží zvyklat), dostane se do velkého stresu z toho, že moc chce kojit, ale čím víc chce, tím méně to jde. Možná, kdyby mi na kojení méně záleželo (a nebyla bych v takovém stresu), dokázala bych kojit alespoň částečně, možná, kdyby druhorozená nebyla druhorozená (navíc ne dlouho po prvorozeném), ale prvorozená, že bych boj o kojení vyhrála, je to někdy velmi náročné. Kojení prostě není samozřejmost.
Každopádně mám 3 děti, 2 z nich kojené 2 roky a více, prostřední jsem plně kojila sotva 3 měsíce (i s pomocí alternativního dokrmu MM) a pak už ode mě měla velmi málo. Jestl jí něco poznamenalo tak to, že jsem tak dlouho (takřka 3 měsíce, kdy to bylo jako na houpačce) o kojení bojovala a valstně ji držela hlady (byla takové atypické dítě, které nehlásí, že má málo, že má hlad, že hubne, byla spokojená, jen když nemusela sát z prsa). Když ji byl rok, tak už mi to ani nepřišlo, že je na UM, prostě byla na něm moc spokojená (a já s ní), UM měla ráda, dostávala ho cca do 4 let.
A ted´ťukám a jen ťukám, nyní je jí 6 let a je zdravá, je ještě zdravější, než její celkem zdravý kojený starší bráška, ani po nástupu do školky nijak nemarodila, to je asi i výhoda mladších sourozenců, že jsou takoví odolnější vůči těm respiračním chorobám a tak..Jsem alergik, ale ťukám, alergii po mě nezdědilo zatím ani jedno dítě. Jednoduše s odstupem nevidím žádný rozdíl (ani citový) mezi dcerou, kterou jsem kojila tak krátce a sourozenci, kteří byli kojenci tak dlouho Hodně štěstí. -
27.9.2012 10:15
Tak můj názor na kojení je takové,že doufam,že kojit mi půjde a budu,protože bych chtěla do toho 1 roku dítete.Umela náhrada nenahradí to materske mléko at už je mu hodne podobne,ale mateřsky je matersky.Samozrejmě pokud matka nemůže kojit,neni to je její vina a nedá se nic delat než byt na té umely výžive,ale rozhodne pokud nemuze kojit bych ji neodsuzovala,za to nemůže.odsuzuju to pouze kdyz jsou na to maminy líne,pritom mají mlíká na rozdávání a krmí mimča radči umelym,to mi třeba osobne vadí a nechápu to,ale každýho vec.
-
27.9.2012 10:58
Nám se kojení nedařilo od samého začátku. V porodnici mi řekli, že má syn moc přirostlý jazýček a tím pádem se nedokáže přisát. Takže jsem odsávala a krmila ho stříkačkou. V porodnici jsem sice měla mléka dost, tvrdili mi, že bych vklidu uživila dvojčata, ale odsávání pro mne asi nebylo dostatečnou stimulací a mlíka rychle ubývalo. Doma jsem se na stříkačku vykašlala a začala ho krmit z flašky. Štvalo mne totiž, že tak pracně ze sebe něco odsaji a většina stejně skončí všude možně jen né v synovi. Protože mlíka jsem měla málo, tak jsem musela už ve 3 týdnech začít dokrmovat Bebou. Neustále jsem se ho snažila přikládat, jestli se to už náhodou nespravilo a nezačne sát. Jenže malý mi vůbec nepřibíral. Nakonec jsem ho musela vážit před kojením a po a ukázalo se, že jen půl hodiny ode mne na prázdno saje a nevytáhne ani kapičku. Tak doktorka zhodnotila, že se jen zbytečně unaví a pak nepije ani to odstříkané a UM. Takže jsem měla absolutní zákaz přikládání. Když byly synovi 2 měsíce, tak jsem přišla o mléko úplně a dostával jen UM.
A co se týče tvého dotazu, jestli tyto děti trpí více alergiemi, tak syn trpívá na exémy. Nic extrémního, má suchou kůži a bude se muset asi celý život důkladně mazat, jinak se mu udělá exém. A kolem druhého roku mu zjistili alergii na bílkovinu kravského mléka, teď už je ale naštěstí v pořádku. Jestli to mělo nějakou souvislost s tím, že nebyl dostatečně dlouho kojený, nevím. V rodině k tomu máme dispozice. Jedna příbuzná kojila jedno dítě více než rok a druhé téměř dva roky a přesto oba mají alergie. -
27.9.2012 20:22
Ahoj, tak já jsem o kojení hodně bojovala a vybojovala jsem si to, ale byl to mor, vím, že to jde, že kojit může hodně mamin, ale ne všechny. Nevím, jak to budu dělat s druhým pokud budou stejné problémy, protože už tady bude i ten první, který bude potřebovat péči,t ak abych pořád nekojila. Co se týče nemocnosti, tak malej měl antibiotika v sedmém měsíci, kdy byl skoro plně kojenej. Takže jsem se ani kojením nemoci nevyhnuli. Jinak mojí kamarádce se narodilo nedonošené miminko a tak kojit ani nezačala, pořád se na to ptala, ale jeji prcek byl linej pit i z lahve, takže krmení z lahve bylo utrpení, takže ji ani jeden doktor nedoporučil kojit. Obrečela to, já zase obrečela císaře. No odsávala asi dva měsíce, aby malá měla alespoň trochu mateřiny, i když na denní dávky to nestačilo, tak byla částečně na umělým od narození. Další kamarádka sice kojila, ale s kloboučky a šestinedělí bylo prý utrpení, malej neustále řval hlady a jelikož moc nepřibíral tak doktorka jim doporučila příkrm, no a jak dali přikrm, tak se ji malej postupně odstavil. No nikdy bych si o nich nemyslela, že jsou špatné matky, ano pro mě bylo kojení důležité, ale jim to prostě nevyšlo. Jako mě nevyšel porod, no prostě někdy všechno nevyjde tak jak si představujeme.Tak jestli kojení nejde, tak prostě nejde.
-
27.9.2012 21:09
Ja jsem si myslela jak budu kojit a ze jak se naucim techniku,tak to bude super. Mela jsem nakoupene homeopatika na podporu, caje a nebylo mi to nic platne. Citila jsem se strasne. Uz v porodce kdyz jsem byla na jip tak maleho dokrmovali nutrilonem a kdyz jsem byla zase chvili v poho tak maly sal,ale moc toho nevypil dle vazeni. Ale porad jsme byli pul na pul. Doma jsem si poridla odsavacku a prvni mesic doma jsem to delalatak ze : zkusila maleho k prsu coz chvili mlaskal, pak dala odsate mleko z predminule,dokrm Um,maly sel spat a ja pul hod odsavala abych mela na dalsi krmeni. Pak sprcha a zase dokolecka. Vydrzela jsem to mesic. Pak jsem chytla chripku a odsavala jsem sotva 10ml a to uz jsem vzdala. Takze moje pripravy byli k nicemu,muj mi porad rikal at zkousim,ale ja uz nemohla, v horeckach to neslo porad dokolecka. Navic maly plakaval a jak byl na UM tak byl klid. Dneksa je mu rok,je zdravy jak rybka a nemyslim si,ze jsem udelala neco spatne, mela jsem u sebe i laktacni poradkyni. Tehdy me to mrzelo, dnes vim,ze jsem udelal vse. Nevim jak jsi na tom ty,ale pokud neco nejde tak nejde a jsou horsi veci.
-
27.2.2013 15:17
No, tak holky, já mám dvojčátka a kojila jsem do 13 měsíců, tudíž cca 14 dní nekojím, holky mají potravinové alergie prokázané od 2 měsíců, a jsem vděčná že kojení bylo pro obě dostačující, alergie na vejce a mléko, držela jsem chvilku dietku na kterou jsem si i zvykla... a holkám to prospělo...
-
27.2.2013 15:24
jo pro mě že nejde kojení ta slova neexistují, poněvač, jedno z dvojčátek jsem měla v inkubátoru dost dlouho, mlíčko jsem jí odstříkávala ještě i měsíc doma, nemohla se chytit, nakonec po obojí trpělivosti a Aniččino vyhládnutí se chytila a bylo jí skoro 3 měsíce!!!
Já osobně odsuzuju matky co kojení bojkotují , když nechce tak prostě dítě k prsu nedá a řekne to už v porodnici, není důvod to dál rozebírat, ale ať si uvědomí že je to to nejlepší co dítěti vezmou! -
27.9.2012 13:23
mám kamarádku, co už v porodnici bojkotovala kojení a raději si nechala malého přikrmovat, věčně se hádala se sestřičkami, že se chce taky vyspat a sotva dorazili domů, dostal malý flašku a měla klid. Ještě si mi vysmívala, jak kvůli kojení nic nezvládnu, že ona nacpe malého s flaškou komukoliv na půl dne a má vystaráno. Po šestinedělí začala na půl úvazek pracovat, malý je rozstrkaný po rodině, kamarádkách. Kamarádka je docela kariéristka a úspěchu v práci dla přednost před svým vlastním dítětem, ale to je každého věc. Bylo to její rozhodnutí a bohužel znám takových víc, některé přestaly kojit kvůli tomu, aby mohly kouřit a pít, protože se tím kojením cítily příliš omezené. Já kojím zatím rok a půl a dítě nemocné nemívám. Kamarádky chlapeček má stále rýmu, je věčně nachlazený. Ale jestli je to kojením, to netuším, kamarádka do něj stále cpe nějaké vitamíny, já malému nedávám nic.