Manipulativní kamarádka

Ahoj, předem se omlouvám za delší zprávu.
Mezi spolužačkami mám jednu kamarádku, se kterou nemám moc společného, ale vždycky jsme našly něco, co nás zajímalo obě. Časem jsme se hodně sblížily a trávily spolu hodně času ve škole, ve volném času, dokonce jsme si i hodně psaly. Jak jsme spolu trávily čím dál tím více času, její známky se začaly zlepšovat. První ode mě opisovala, pak se začala učit sama, což je samozřejmě dobře, ovšem se z toho stala jakási soutěž o to, kdo má lepší známky. Nedej bože, že jsem měla lepší známku než ona, což se stávalo poměrně často. Vždycky se pak urazila a šla si najít někoho jiného, komu se mohla vysmívat, že má hezčí známku. Tahle její soutěž vyvrcholila tím, že mi záměrně začala škodit u testů: buď mi poradila špatně (nenechala jsem se zmást, jde však o princip), nebo si pro sebe něco šuškala, což mě hodně znervózňovalo, ale ani po upozornění s tím nepřestala.
Následně na sebe začala upoutávat pozornost všemi možnými způsoby. Proti tomu jsem taky nic neměla, dokud mě nezačala ponižovat a na veřejnosti ztrapňovat. A já byla moc hloupá na to, abych si včas dupla.
Pak se mnou začala manipulovat. Nějakou dobu mi to vůbec nedocházelo, dokud mě na to neupozornila moje nejlepší kamarádka. Přestala jsem dělat to, co ona chtěla, což způsobilo jen to, že se čím dál tím více urážela.
Nakonec se naštvala i kvůli blbostem. Stačilo, abych nějaký domácí úkol odevzdala dřív než ona. Hned se mnou celý den nemluvila.
Pro mě osobně bylo asi nejhorší to, že začala žárlit na mé jiné kamarády, dokonce na mého vlastního sourozence. Dávala mi na výběr: oni, nebo já.
Jednou v pátek na mě vyjela, pak mě ignorovala. Napsala mi až v úterý odpoledne, když jsem nebyla doma. Zprdla mě za to, že jsem jí nepoděkovala za úkol, který mi poslala. Já ani nevěda, že ho poslala, navíc jsem ho už odevzdala den předtím. Ve středu ve škole jsem za ní došla. Chtěla jsem si s ní promluvit, ale otočila se a odešla. Nechala jsem to tedy být. Ve čtvrtek na mě zakřičela, že jsem se nechtěla do týdne usmířit, že je tedy definitivní konec. Jestli čekala, že jí začnu prosit o odpuštění, pěkně se spletla. Jen jsem přikývla a odešla. Ještě téhož dne mi napsala zprávu plnou sprostých slov. V pátek po mně ve škole několikrát vyjela. Už v sobotu mi psala, že vše, co řekla, bylo v afektu, že jí to mrzí a že jestli jí to odpustím. Důvodem ignorace bylo to, že jsem pro ni nebyla dostatečnou oporou, když měla nějaký problém. O žádném problému jsem nevěděla, nikdy mi nic neřekla. Ano, lidé někdy vycítí, že se něco děje, přesto si myslím, že bez komunikace to nepůjde.
Od té doby je úplně jiná. Sem tam mi pošle nějakou zprávu, ale ve škole jsem duch.
Už mě to opravdu ničí. Myslela jsem si, že to do maturity (přesně za rok) vydržím a pak každá půjde svou cestou, jenomže teď hrozí, že budeme studovat obě na stejné vysoké. Nechci se kvůli ní omezovat, ale taky s ní už nechci trávit tolik času. Možná si to neuvědomuje, ale hodně mi ublížila. Přestat se s ní bavit je určitě řešením, ale pořád si říkám, že jsme toho spolu tolik zažily. Nechci jí nijak ublížit ani ji ztrapnit. A pokud se přestaneme bavit, nevím, jestli zvládnu každý den chodit do stejné třídy jako ona. Možná jsem někde udělal chybu já, ona to takt třeba vidí, ale já si to neuvědomuji. Musím nad tím neustále přemýšlet, nic už mě nenapadá.
Co myslíte vy? Existuje jiné řešení než se s ní přestat bavit? Snažila jsem se to s ní několikrát vyřešit. Sedly jsme si, řekly si, co nám na té druhé vadí, ale tím víc se to zhoršuje, jakoby to dělala naschvál. Má vůbec cenu udržovat přátelství s někým takovým?
Ještě jednou se omlouvám za délku zprávy a děkuji za všechny rady, názory a tipy.