Manzel chce vychovavat syna z predchoziho vztahu,ja se na to necejtim,vychovavat cizi.
dobry den,mam takovy svuj problem,jsem s manzelem 5 let mame spolu 2 roky dcerku mame krasny zivot vse slape jak ma ,ale manzel ma s prvniho vstahu syna 10let jeho matka ho umistila ted do domova deti,,prej ho nezvlada,utika ze skoli a z domu neposloucha tohle udala tedy na socialce,ted se mame rozhodnout s manzelem zda si ho vememe do pece a to je ten problem.kluka jsem nikdy nevidela manzel se o nej nezajimal navic manzel jezdi kamionem a pres tejden neni doma a rekl mi ze si ho chce vzit do pece coz ja nevim co mam delat,necejtim se na to abych mela ze dne na den jakoby syna a dalsi dite navic jsme planovali dalsi ditko svoje,rekla jsem mu tedy nejprve ze to nejde uz i financne a tak mi to odsouhlasil ze za klukem budem jezdit ze to opravdu nejde byla jsem rada tedy ale ted zas chce kluka mit u sebe.nevim co mam delat cejtim ze to nebude dobry budu na neho tady sama a myslim si ze cestu k sobe nenajdem.chtela jsem nase druhe mimco ne jakoby pro me cizi.muzete mi napsat svuj nazor co delat bojim se abychom se zbytecne nepohadali nebo aby nas vztah nebyl v krizy.
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
23.7.2012 19:59No ocitla ses v nesnadné situaci. Ono je pochopitelné, že chce mít manžel své dítě u sebe. Ale dá se i pochopit, že máš z toho obavy. Chceš se věnovat výchově svého dítěte, ne se strachovat co ti provede "cizí". Taky neni záruka, že když ho matka takhle odložila, že pak k vám nezačne chodit otravovat... Je to těžký, přesto můj názor je takový, že dítě má být u rodiče pokud to jen trochu jde, ne někde v děcáku. S takovýma odloženýma a ohroženýma dětma jsem pracovala, takže vím co to obnáší a nebudu ti tvrdit, že je to snadné mít je nastarost, ale dá se to zvládnout. Taky myslím, že se nemusíš rozhodnout takto najednou, napřed se s klukem můžeš jít seznámit, vzít si ho na výlet, pozděj na celý víkend a zjišťovat, jak si k němu najít cestu. Každopádně by jste si museli stanovit jasná pravidla a trvat na jejich dodržování... Teď bych to asi víc nerozváděla, ale kdyby sis chtěla víc popovídat o tom, co to vše obnáší, můžeš napsat do vzkazu.
-
23.7.2012 20:49je to těžká situace...dokonce bych řekla situace díky které můžete zažívat vážnou krizi, záleží jak silný máte vztah..chápu tě, jak sama píšeš, to dítě vůbec neznáš... z počátku to může být těžké, navíc manžela máš na cestách, už prostě máte svou rodinu, svůj stereotyp, i tvé dítě si bude muset zvykat na sourozence...
ale na druhou stranu - já bych asi nemohla nechat to dítě v děcáku... přece nemůže už nyní tvrdit, že si k sobě cestu nenajdete, když to dítě ani neznáš...je to jen dítě, nezaslouží si vyrůstat v děcáku - dej mu šanci...pokud miluješ manžela, budeš milovat i jeho dítě.... můžete začít pomalu - postupně třeba s tím, že jej z počátku budete jen navštěvovat...je to manželův syn, vždy ho to za ním potáhne.. vy budete spolu jako rodina a ten chlapeček sám někde v děcáku? vždyť je to hrozný.....
zkus to ! -
23.7.2012 20:49
Nevím co je nejlepší udělat, to je na vaší domluvě a možná se budete muset o tom pohádat. Na jednu stranu tě chápu, máte svoji rodinu, na které ti záleží. Je jasné, že chceš své děti (nebo to druhé). Ale to, že má syna jsi určitě věděla, musela jsi se s tím pocitem smířit, jinak nechápu proč by sis takového muže brala, pokud by ti jeho závazky tolik překážely. Měla by ses na to podívat i z jeho strany. Neříkám, kdyby si usmyslel a najednou začal jevit o kluka zájem a chtěl ho do péče, nebo střídavé péče, ale tohle je už trošku vážnější pokud je chlapec v dětském domově. Ať se ti to líbí nebo ne, je to jeho otec a úplně chápu, že ho nechce nechat v domově, protože to je to nejhorší, co se tomu dítěti může stát. Tohle ovlivní jeho celý život a nemusím říkat, že spís negativně, protože z těch dětí nebývá nic dobrého. Tvého muže chápu a ty bys měla taky. Kdybys byla na jeho místě, taky nebudeš chtít, aby tvé dítě sknčilo v domově. I když bys o něj nejevila sřív zájem...domov je tak hrozné a krajní řešení, že by ses chtěla postarat...
Nevíš, jestli k němu najdeš cestu, ale sopředu si říkat že ne není moc správné, možná by nebylo od věci ho poznat a aspoň to zkusit. Spousta dětí má nevlastní rodiče, ať už mámu nebo tátu a většinou je to v pohodě. Kluk je ještě malý a cestičku si k němu půjde najít, zvláště pokud to s ním jeho máma tak nezvládala. A věř, že chyba bude u ní a ve výchově, nikoliv v dítěti. Neříkám, aby si hned dělala náhradní mámu, pokud je ti to tak proti srsti a nedokážeš si sama sebe takhle představit, ale možná bys sobě i jemu mohla dát šanci, seznámit se, chvíli ho navštěvovat a třeba zjistíš, že je to malé dítě, které potřebuje rodinné zázemí a lásku. Nepociťuj už teď k němu zášť a nedávej mu za vinu, že je to narušitel vaší rodiny.
-
23.7.2012 20:52Kdybych se já ocitla v této situaci začla bych se, předtím než provedu rozhodnutí, seznamovat s tím klukem. Zjistila si jaký je a zda bych jeho výchovu byla schopna zvládnout. Promluvila si s vychovateli, psychologem, který toho kluka zná...Protože tím, že bych se ho rozhodla vzít, nemusela bych jen udělat "dobrý skutek", ale taky bych tomu klukovi mohla víc ublížit, než pomoct. V zásadě souhlasím s Brillou, ale když bych usoudila, že je to nad mé síly, tak bych si to přiznala a řekla jasně ne. Držím palečky, ať to zvládneš a svého rozhodnutí nelituješ.
-
23.7.2012 20:23
Já souhlasím s Brillou a jako první věc mě ještě k tomuto tématu napadla, že ten kluk už je tak dost velký, takže bude mít vlastní názor, takže i s ním bych to viděla na delší dobu. Co člověk může vědět, co od matky slyšel, třeba se s otcem ze začátku ani nebude chtít vidět.
Vůbec se Ti nedivím že se bojíš toho, že je manžel pryč. Já čekám první miminko a sama jsem zvědavá, jak zvládnu péči, režim, radosti i starosti s dítětem, které už teď bezmezně miluju, když manžel je přes týden věčně pryč. Co potom ty, když budeš poznávat dítě, které jsi nikdy neviděla a k tomu budeš mít vlastní. Bude to chtít velkou podporu manžela a tak bych se s ním snažila o tom mluvit a popsat mu obavy.
Bude to chtít hodně času, hodně všechno probrat a naplánovat. A třeba se i spojit s lidmi, kteří mají něco takového za sebou a poslechnout si to z jejich strany. -
23.7.2012 20:04
já bych na to přistoupila v tom případě, že by otec byl denně doma a o kluka se staral a dohlídnul na něho. Takhle to bude opravdu vše jen na tobě a chápu, že s tak velkým klukem budeš dost těžko navazovat nějaký vztah. Chlapec bude potřebovat pevnou ruku a měla by to být především ruka jeho otce, tak by se tatínek podle toho měl taky zachovat a třeba změnit zaměstání, aby ho měl denně na očích a v jeho výchově se angažoval.
-
24.7.2012 10:59
Těžky to je,ale pokud manzel jezdí kamionem bylo by to na tobe a v tom pripade mas o tom pravo i ty rozhdnout.My kdyz jsme s manzelem zacli bydlet v nasem byte,tak si syna (15let) v ty dobe vzal k sobe,aby byl s nama,s mamou byt nechtel,chtel jit sem do skoly k nam do mesta atd. jenze manzel jezdíval kamionem,sice ne tyden pryc,ale od rana do vecera a kluk mel volnou ruku a delal kraviny,na skolu kaslal,na vsechno..po pul roce ho manzel vzal a odvezl zpet,protoze by rozestval i nas dva,domu si tahal holky,no proste puberták.Dnes je mu 20let a je uz rozumny,maka a vi,ze delal kraviny,ale proste to bere,neurazil se a bylo to to nejlepsi reseni a to nebyl zadnej sígr co by kradl nebo ja nevim co,jen mu behani venku s kamaradama bylo lepsi nez skola.Ale ja jsem rekla jasne jednu vec,ja ho vychovavat nebudu,v tom veku uz to vůůbec neslo a hotovo! takze se ti ani nedivim...
