Manžel mě nepřitahuje jeho doteky jsou mi nepříjemné
Ahoj všem. Už skoro dva roky mám problém v manželství (já 35, manžel 37). Zkrátím to - měla jsem milence, po roce jsem se přiznala manželovi a chtěla jsem od něj odejít, ale nedokázala jsem to. Nemohla jsem vidět, jak se trápí, on o mě pořád moc stál a jsme něco jako nejlepší kamarádi a já si nedovedla představit, že bych o něj přišla. Nějak jsme to překonali, více méně. Jenže já si nejsem jistá, co k němu cítím.. a rozhodně mě vůbec nevzrušuje, jeho doteky jsou mi nepřijemné a od mého přiznání spolu nespíme (více než rok); on by chtěl, snaží se, ale já bych se do toho prostě musela donutit, udělala bych to skoro až s odporem.. někdy si říkám, že se teda přinutím, ale když na to dojde, tak se zaseknu, že přece se nebudu do takové věci nutit a když to prostě nejde samo od sebe, tak to prostě nejde.. nevím, kam až tohle může zajít.. ale co byste dělaly na mém místě? Zkusily byste se donutit? Nebo to může být horší než lepší? My si s manželem jinak moc rozumíme, ale tohle je prostě takový strašák..
- 01.11.2019 12:04:21 - full.avl změnila kategorie otázky
- 01.11.2019 12:04:21 - full.avl změnila titulek otázky
Odpovědi (podle hodnocení / podle data)
-
1.11.2019 8:51Ja si myslím, že tvoj manžel si zaslúži aby s ním bola partnerka, ktorá ho bude milovať a ktorá ho aj sexuálne uspokojí. Ty si neodišla kvôli sebe, nie kvôli nemu. Nezniesla si pocit, že si mu ublížila a tak si ostala. Úplne prvou chybou tu bolo, že si vaše problémy vo vzťahu neriešila s ním, ale s milencom. Dôstojnosti už pri tebe stratil dosť, aj keď to bude bolieť, nechaj ho ísť, daj mu nádej na lepšiu budúcnosť, nielen trápenie pri tebe.
-
1.11.2019 16:20
Také jsme si s mužem prošli obdobím, kdy jsem s ním nedokázala spát. Nepodváděla jsem ho a pevně věřím, že on mě také ne. My ženy potřebujeme k sexu a fyzickému kontaktu plnou důvěru a harmonii ve vztahu, když odezní prvotní jiskření. Často přecházíme příkoří, polykame hořkost ale ten problém tu stále je. Jestli o muže stojíš a chceš vyřešit problém s intimnostmi, tak vyřešte svoje sváry. Někde to vzniknout muselo. Asi pro tebe přestal být chlap. Možná finance, vyčerpávající péče o děti, zatajování, lži... Od zmiňovaného období jsem se naučila mluvit o pocitech ihned, když se mě jeho chování dotkne. Někdy jsem prostě jen unavená a vidím to jinak než on, nebo jde prostě jen o nedorozumění. Byly i zásadní problémy. Nemělo cenu říkat si ,, proč se to stalo? Proč to udělal?" ale vzít to jako problém se kterým se musíme poprat společně jako partneři. Jsme spolu 13let a museli jsme oba pochopit, že za každým fungujícím vztahem je kus práce obou partnerů, ale hlavně na sobě samém.
-
1.11.2019 13:45
Ahoj, naprosto tě chápu, zažila jsem si to samé. Akorát jsem to tedy řešila jinak. Nějak jsme se s partnerem postupně odcizili, přišla jsem o mimčo a bylo to mezi námi chladnější a chladnější. Jinak jsme si skvěle rozuměli, postavili jsme spolu dům, nehádali jsme se, vše kromě sexu bylo ok. Našla jsem si pak také milence a s velmi těžkým srdcem jsem po roce od partnera odešla. Nechtěla jsem mu ublížit, protože ho mám stále (už je to rok a půl) moc ráda. Odešla jsem k milenci, čekám s ním teď dítě, ale musím říct, že šťastná také nejsem, jsou tam zase úplně jiné problémy. Ale s původním partnerem jsem zůstat nemohla, trápili bychom se oba. Doufám, že si bývalý partner najde nějakou hodnou ženu, která ho bude milovat a budou si rozumět, moc mu to přeju. Být tebou, tak s manželem nezůstávám, jak se píše výše, dej mu šanci aby byl šťastný jinde. S tebou už asi nebude. To nemyslím zle, myslím to vzájemně. Vím o čem mluvím.
