Manželova minulost nám narušuje jinak v celku klidné manželství.

Dobrý večer ženy! Mohu vás poprosit o názor a možná nápad, jak se zachovat v situaci, ve které se nacházím? Jsem vdaná dva roky za muže, se kterým mě dala do kupy moje sestra. Znala ho dlouho, ale podrobnosti ne. Jen, že měl delší vztah se vdanou ženskou, která ho obrala o peníze a pak utekla. On se uzavřel a zařekl se, že dokud se nevyhrabe z dluhu, který si díky ní způsobil, tak se na jinou ženskou ani nepodívá.
No ale jak se říká "nikdy neříkej nikdy", tak i u něj se to potvrdilo a začali sme spolu chodit. Já mu musela slíbit, že se na minulost nebudu ptát a on mi vždycky vynadal, když jsem nakousla něco ze své minulosti. Né že bych byla svatoušek, ale myslím, že se za svou minulost stydět nemusím.
Když sme spolu začali bydlet (ještě sme nebyli manželé), tak se ten můj mužskej opil a řekl mi, že má dceru. Tenkrát jsem se s takovou informací neuměla vypořádat. Zaskočilo mě to tak, že jsem jen na sucho polkla a byla ticho. Nikdy jsem se ho na to nezeptala, zda to je pravda nebo jen blbě plácal z opilosti. To asi byla chyba. On si určitě myslí, že by taková informace mohla zničit naše partnerství.
Teď je to o to horší nebo lepší?, že máme spolu dítě a vzali sme se. Díky té napůl nevyřčené minulosti mám pocit, že sme oba podráždění. Stačí, aby naše dítě delší dobu kňouralo a manžel na něj začne od počítače vykřikovat "Buď zticha, neřvy!" ( Fakt mě to mrzí a je mi z toho smutno. A když manžela napomenu, tak se cejtí ukřivděně a já jsem podle něho přecitlivělá. Jinak, jak píšu v předmětu - máme jinak klidnej vztah, dokážem se domluvit na společnejch aktivitách nebo i pomůže s domácími pracemi, když si šikovně řeknu. (Nesmí to znít jako povel, ale jako že to byl vlastně jeho nápad. )