Mému idolu se líbí má kamarádka (spolužačka)

Ahoj,
jedná se zřejmě o hloupou pomoc, ale ráda bych slyšela nějaký názor i od jiných.
Začnu asi takto...nedávno mi bylo už 18 let a ještě nikdy jsem s nikým nechodila. Byla jsme dříve hodně stydlivá a ani jsem nedokázala s kluky mluvit, to je asi jeden z mých problémů, proč jsem byla a jsem stále sama. Nedávno jsem však svůj strach překonala...na diskotéce jsem se jednou kamarádkou seznámily s jedním klukem, tedy spíše jsme mu pomáhaly ve špatném stavu. Kamarádka mu druhý den napsala, jak je na tom a když si s ním psala, poznala, že bychom si mohli spolu rozumět a vyhecovala mě k tomu mu také napsat. Celkem jsme si "padly do oka", co se týká společných názorů, apod. Nakonec jsem překonala strach a pozvala ho ven, trochu se poznat. Od té doby už mi nějako nedělá problém se s ním bavit a nebojím se jít s klukem ven (on byl první, se kterým jsem kdy šla, pokud nepočítám kamarádky z dětství). Párkrát jsme takhle už spolu byli na kafi a také jsme se sešli i na chvíli s dotyčnou kamarádkou, která nás pak vždy opustila. Pro radu, co mám dělat a že stále nevím, když nemám zkušenosti, zda by měl o mě zájem či ne, jsem si chodila za blízkými kamarádkami. Jednou z nich je i moje spolužačka. Ta však nevěděla, jak mi pomoc, když ho nezná. Nedávno jsem se tedy s tím klukem opět sešla a šla se mnou i kamarádka, která mě s ním seznámila, a i dotyčná spolužačka.
Ty dvě poté odešly a jako ptal se, kam ty dvě tedy potřebovaly jít a prohlásil, že ta spolužačka je celkem pěkná. Nemohla jsem na sobě nic dát znát, tak jsem jako řekla, že celkem je, ale že si nejsem jistá, že myslím, že s někým chodí (což byla pravda). Prohlásil i že samozřejmě záleží na charakteru, atd.
Psala jsem to potom oběma, že se mu líbí. Spolužačku to hrozně mrzí, že tohle nechtěla, já se na ni ani nezlobím, nikdo to nemohl tušit. Kamarádka se rozhodla že se ho nenápadně zkusí zeptat, jak to tedy je. Včera se s ním potkala na diskotéce. Tak se s ním dala do řeči, ohledně spolužačky a mě. Řekl jí, že se mu tedy spolužačka líbí a zeptal se i jaká tedy osobností je. Řekla mu to a řekla mu, jako že si myslela, že se mu spíš líbím já, když se scházíme. Řekl, jakože mám dobré názory, že si se mnou rozumí, ale že nepřeskočila jiskra, že mě bere jako kamarádku...a také prý řekl, že kdyby jako asi nepoznal spolužačku, že by třeba časem ta jiskra přeskočila.
Nevím teď vůbec, co mám dělat....snažím se z toho nehroutit, mrzí mě to moc, to ano, že jsem se snažila a bylo to houby platné. Ale tak nějako jsem s tím počítala od samého začátku, že já a mít štěstí na kluka, že to se nemůže stát...na zklamání, co se týká kluků, už jsem zvyklá a tak jsem si nedělala ani plané naděje.
Přemýšlím teď, zda se na to úplně vykašlat, už mu nepsat, už se s ním nestýkat a nechat to být...nebo zda mu normálně sem tam napsat a jít s ním ven a nějakým způsobem se stále ještě snažit, jestli bych měla šanci. Vůbec nevím.
Omlouvám se za delší text, ale potřebuji se někde vypsat...co si o tom myslíte vy? Co bych měla dělat? Děkuji moc za vše...

• 02.05.2017 12:38:35 - full.avl změnila kategorie otázky